Přišlo to ten den, kdy jsem měla potvrzeno od gynekoložky, že jsem TĚHOTNÁ!!! Konečně! Pocitem, že se stanu opravdu maminkou, se ve mně rozvinul hnací motor, který mě hnal k tomu, abych byla dokonalá máma, která si se svým miminkem ví vždycky rady!
Ihned se přihlásím na předporodní kurs spojený se cvičením a plaváním, kde nám instruktorka, která má dvě malé děti povídá o tom, jak se správně připravit k porodu, jak miminko kojit, atd s následnou ukázkou na panenkách, na kterých nám ukazuje, jak s miminkem správně manipulovat.
Toto se mi moc líbí, proto hned doma vyhrabu ze sklepa svoji oblíbenou panenku z dětství, s rozhodnutím, že si zahraju na maminku jako kdysi v šesti letech, tentokrát ale budu dělat panence skoro doopravdickou maminku. Tak ji zkouším přebalovat, kojit (kdyby mě tak někdo viděl) a procvičuju si jako domácí úkol různé polohy s miminkem, které nás instruktorka učí.
Lítám od jedné přednášky ke druhé, vybírám si porodnice, které vzápětí navštívím a všechno ostatní jde stranou, zaměstnání, manžel, rodiče…Vypadá to, že jsem kouzlu mateřství úplně propadla. Někdo je závislej na drogách, někdo na čokoládě, tak proč bych nemohla být závislá trendu mateřství. Ještě že mám chápavého manžela, kterému moje mateřské úlety nevadí.
Každou volnou chvíli trávím na knížkami z domácí knihovny, nad hromadou vypůjčených knih z knihovny, časopisů o miminkách a hltám jedno odborné slovo za druhým. S kolegyňkami v práci, s kamarádkami jen mluvím na téma mateřství. Jedné bližší kamarádky, co má už odrostlejší miminko se stále vyptávám, co a jak dělala a proč to nedělala, s varovnou větou, že jí po porodu budu volat asi každou hodinu. „Neprožívej to tak, volat zas tak často nebudeš, uvidíš, že to přijde samo “ uklidňuje mě.“ Jí se to řekne, ale když ona nezná zase rodinné zákulisí, neboť se nebudu moci v rodině s nikým moc poradit. A já chci mít jistotu, že vše dělám dobře, abych miminku neubližovala chybnou péčí.
Dneska už mám skoro roční nádherné,batolátko. S odstupem času a s úsměvem vzpomínám na chvíle, když jsem se stávala maminkou a zjišťuji, že kamarádka měla pravdu. Každou hodinu jsem jí opravdu nevolala. Moje miminko bylo hodné, zdravé dítě a vše, co jsem se naučila v předporodním kursu, ba, co jsem vyčetla z množství knih a přednášek se mi vrylo do podvědomí, takže úkony spojené s péči o miminko jsem hravě zvládala a odměnou mi bylo, že mi miminko jenom kvetlo, ale největší odměnou je jeho roztomilej úsměv, kterým se směje dodnes.