Posted on

Vývoj lidské osobnosti, který je určen dědičností a působením vnějších vlivů se uskutečňuje pomocí zrání a učení.

Proces zrání je v zásadě předurčen genetickým programem, projevuje se zákonitou posloupností určitých změn, které lze chápat i jako stav připravenosti k dalšímu rozvoji. Je třeba si uvědomit, že zrání ovlivňuje pouze předpoklady k rozvoji určitých psychických procesů. Teprve učení je dále rozvíjí, a to až na určitou, individuálně typickou úroveň. Projevuje se přetrvávající změnou psychických funkcí a vlastností, navozenou účinkem zkušenosti. Učení ve většině případů probíhá v interakci se sociálním prostředím, které dítěti poskytuje potřebné podněty k rozvoji jeho osobnosti.

Učení může být výsledkem individuální zkušenosti, k níž jedinec nějakým způsobem došel, s tím, že převažující část učení na sebe přejímá charakter zprostředkování obecné zkušenosti, kterou získají také další lidé. Díky tomuto si je dítě schopno osvojit např. řeč, normy chování, ale rovněž způsoby, jak řešit konkrétní problémy.

Vztah, který existuje mezi zráním a učením, má charakter interakce. Zrání totiž představuje ten element, jenž určuje předpoklady pro efektivní učení. Samotný program zrání (ten je zakódován v genetické informaci) má v zásadě neměnnou podstatu. Učení naproti tomu může, třebaže omezeně, stimulovat procesy zrání.

Nezbytně důležitou podmínkou přispívající k dobrému vývoji je vedle přijatelných dědičných předpokladů také vnější prostředí, v němž lidská osobnost vyrůstá. Aspekty, podílející se na zrání a učení by měly působit ve vzájemném souladu a shodě.

Samotné výsledky učení nemají žádný trvalý charakter. Na rozdíl od zrání, které je zcela nevratné, mohou být výsledky učení ovlivňovány celou řadou nových zkušeností, s nimiž se jedinec dostává do každodenního kontaktu. Tyto skutečnosti jsou nesmírně důležité. Nové podněty a z nich vyplývající zkušenosti totiž člověku umožní se snáze přizpůsobit podmínkám, které procházející neustálými změnami, a to v souvislosti s proměnami času i prostoru (např. vrstevnická skupina, vstup do školy apod.).

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. (Dětství a dospívání). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005.

 

Leave a Reply