Jistě každý rodič, ať už maminka či tatínek, jste zkoušeli, jestli je vaše miminko zdravé a zda slyší. Zkoušli jste cinkat, tleskat, luskat prsty, bouchnout dveřmi, … a pak jste netrpělivě čekali, zda se ten váš mrňousek lekne či nikoliv.  Když ano, spadl vám kámen se srdce a vy jste si oddechli, že je asi vše v pořádku, že váš “poklad” slyší.

Nikdy by mě ani nenapadlo, že budu řešit možnou hluchotu svého dítěte a je mi jasné, že to si  jistě nepřeje žádný z rodičů. Když se Honzíček narodil, tak to bylo takové to spavé hodné miminko, které si doma přeje mít každá maminka. Nakojila jsem a on si na 2 až 3 hodinky schrupnul, pak se zase nakojil, pár minut se pokoukal aniž by u toho zabrečel a opět usnul. Spal bez problémů 20 hodin denně. A to k tomu vůbec neměl příznivé podmínky. Přeci jenom 3 bráškové nadělají hodně rámusu a rozhodně se nekrotili ve svém projevu jen proto, že miminko spí. Mohli okolo něj běhat, ječet, večer jsme ve stejné místnosti četli pohádku na dobrou noc a s Honzíkem to ani nehnulo. Klidně si spinkal. U kluků jsem toto vůbec neznala. U Venouška stačilo nahlas promluvit a byl vhůru (to už tak u prvního dítěte bývá, byl zvyklý na ticho), dalším sice při spaní relativně snesitelný rámus nevadil, ale rozhodně nespinkali tak klidně a tak dlouho.

Když bylo Honzíkovi 6 týdnů, začala jsem mít již určitě obavy, zda je vše v pořádku. Zkoušela jsem vše možné, ale on stejně na rámus nereagoval. Hlavičku otočenou na jednu stranu a zcela nezájem, zda na něj mluvím či mu tleskám u ucha. Při prohlídce jsem se svěřila naší pediatričce a ta nás pro jistotu poslala na vyšetření k panu přimáři z ORL s tím, že je možné, že si budeme možná muset vyšetření zaplatit (cca 300,- kč  –  banalita. Zaplatila bych klidně i víc, jen abych se dověděla, zda je mé dítě zdravé či nikoliv).

Objednala jsem se (a byla vzata velice rychle, hned asi druhý den) a šli jsem na vyšetření. Prováděla ho sestřička a zkoušela Honzíkovi sluch změřit tzv. “tympanometrií” (ukáže se jistá křivka a dle toho to doktor rozezná – záleží na tom, zda je rovná či do tvaru písmene “A”). U pravého ucha to naměřila hned, s tím, že na toto ucho 100% slyší. V tu chvíli jsem se neskutečně uklidnila. Říkala jsem si, že i kdyby na druhé ucho neslyšel, tak na to, aby se naučil mluvit a rozumněl nám, jedno ucho bohatě stačí. Levé ucho totiž nešlo naměřit. Sestra zkoušela různé velikosti nástavců, strávila tím minimálně 20 minut a nakonec do zprávy napsala, že levé ucho nejde naměřit (což prý tedy ještě neznamená, že je hluchý). Objednala nás na další týden znovu a to rovnou k přimáři, že to zkusíme ještě jednou. Za vyšetření jsme neplatili, prý to půjde bez problémů vyřešit s pojišťovnou (to mě trošku zneklidnilo, přišlo mi, že kdyby si myslela, že je to dobré, tak mě to vyšetření nechá na místě zaplatit). Za týden dělali test sluchu ve speciálně vytvořené zvukotěsné místnosti a stále levé ucho nešlo sestřičce změřit (to už jsem se relativně bála), ale pak pan primář zkusil zcela jiný typ přístroje (název si bohužel nepamatuji) a řekl, že slyší. Tak jsem mu věřila.

A víte co byl největší paradox? Pár dnů po těchto vyšetřeních jsem Honzíka přebalovala, kluci něco prováděli a najednou obrovská prudká rána. Honzík tak nadskočil, jak se vylekal, že se div neuhodil o zadní stěnu přebalovacího pultu. Kdyby takto zareagoval o 10 dnů dříve, tak mě ani nenapadla možnost, že by mé dítě mohlo být hluché.  Jinak se spánkem to u nás bylo tak “úžasné” přesně do 8. týdne,  pak se to ze dne na den zlomilo a začal spát jen 2x až 3x denně tak maximálně na 1,5 hodinky. Nyní je mu 7 měsíců a rozhodně slyší, jen ještě nic moc nebrebentí, asi to nebude zrovna “ukecaný typ”.

Kdysi jsme se s manželem bavili o různých postiženích dítěte a shodli jsme se na tom, že hluchota je jedním z těch méně náročných. Hlavně, co se péče o postižené dítě týká. Je to sice nepříjemné postižení, ale mohlo by být i hůře. Jsem ráda, že nás se to naštěstí netýká a moc obdivuji rodiče takto postižených dětí, vlastně rodiče všech postižených dětí, že to s nimi nevzdávají a že je mají rádi, ať jsou jakékoliv.

Rodiče zdravých dětí, buďme rádi, že naše dítka občas potrápí banální rýma, kašel či průjem, věřte, jiní jsou na tom mnohem hůře. Vím o čem píši. Michálek coby mimikno hodně trpěl na záněty středouší, hodně jsme pobývali v nemocnicích na ORL a teprve když vidíte, jaké problémy mají jiní, tak jste tak rádi, že vás trápí je “blbé” záněty středního ucha – ačkoliv my jsme jich za 1. rok života prodělali 10 a museli nám zgranulovaný zánět vysekávat i z kostí za oušky. Naštěstí (a musím to tedy zaklepat) to už máme v pořádku.

S pozdravem

Irena Havlíková

The post Obava z hluchoty dítěte appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

jistě každý, kdo má děti, si prošel tím “krásným” obdobím, kdy miminko je ještě spokojeně uložené v bříšku, ale my rodiče se už teď dohadujeme a vedeme dlouhé rozhovory o tom, jak by se ten náš poklad měl jmenovat. Každému se líbí jiné jméno a nejhorší je, když si ke jménu připojujete nějakou určitou osobu a třeba ne zrovna tu, kterou máte rádi a je vám sympatická (třeba bývalá láska vašeho partnera).

Vybírat jméno pro první dítko, kdy navíc víte, co se vám narodí, je relativně jednoduché. Po dlouhých debatách se shodnete (většinou – znám i pár, který má děti se 2 křestními jmény, neb ani jeden nechtěl ustoupit) a máte jasno. U druhého dítka zvolíte třeba variantu, která se více líbila vašemu partnerovi a víte, že když se dítko bude jmenovat takto, tak mu uděláte radost. Vybrat jméno pro třetí dítko, natož když se vám stále rodí stejné pohlaví (v mém případě kluci), už bývá trošku oříšek, ale při výběru jména pro čtvrtého potomka, si už připadáte bezradní.

Máte – li na jméno určité nároky (jako třeba já), kdy chcete, aby se hodilo k příjmení, dítě nemělo svátek blízko narozenin či v období vánočních svátků a ještě se vám stále rodí samí kluci, tak už se při výběru jména docela zapotíte.

U nás je to navíc trošku komplikované tím, že se nám tři ze čtyř dětí narodily v dubnu. Tím pádem se snažíte najít pěkné jméno na druhé straně kalendáře, nebo alespoň v létě.  My jsem to nakonece vyřešili takto: první syn je Venoušek (jméno se nám líbilo a jak můj, tak i manželův dědeček se tak jmenoval), druhý syn je Michálek (toto jméno jsem si prosadila já. Líbilo se mi, že kluci mají jak narozeniny, tak i svátky pohromadě a nemusí si závidět, že jeden má oslavu a dostává dárky a druhý ne.), třetí syn je narozený těsně před Vánoci, tudíž jsme mohli vybírat z mnoha krásných klučičích jmen slavících svátek na jaře a vybrali jsme Tomáška a čtvrtý syn je opět dubnový a zde byly asi největší dohady. Já chtěla Radimka (tak trošku po tatínkovi, který se jmenuje Radek), ale ostatní mě přehlasovali (u nás v rodince je určitá demokracie) a prosadili si Honzíčka (ve školce žádného Radimka nemají, zato o kamaráda Honzíka se kluci prali). S tímto jménem jsem se relativně těžko srovnávala. Ze své podstaty se mi nelíbí. V rodném listu má dítko napsané Jan, ale říkáte mu Honzíčku. Samozřejmě jsem si zvykla a Honzíčka miluji, ale už se moc těším, až povyroste a já mu budu moci říkat Janku, neb si nedokáži představit, jak 10 letému klučinovi říkám Honzíčku (už vidím to nadšení, kdybych mu tak řekla před kamarády).

Když jsem zjistila, že jsem těhotná a opět na duben a vybírali jsme jméno, tak jsem samozřejmně listovala kalendářem a pokukovala po jméně opět okolo konce září (že by měl i tento syn svátek zároveň s brášky). Jméno tam bylo idelání – Jonáš. Dokonale by to ladilo, měli bychom kluky: Václav, Michal, Tomáš, Jonáš. Ale, když já jsem si nedokázala představit, jak bych mu říkala. “Jonášku” se mi strašně příčilo a “Jájo”, “Jone”, … no hrůza děs.

Jinak 3x jsme se snažili a doufali (u prvního těhotensvtí tedy pouze do 20. tt, kdy jsme si nechali říci pohlaví miminka a tudíž jsme věděli, že budeme mít chlapečka), že si z porodnice povezeme Marušku, při čtvrtém těhotenství jsem změnili strategii (když nám ta Maruška nešla), a jeli jsme si do porodnice pro Zuzanku. Přivezli jsem si Honzíčka a máme ho moc rádi.

Zdraví vás

Irena Havlíková

The post Jak vybrat jméno pro čtvrté dítě appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

nejprve bych se vám chtěla trošku představit a poté bych chtěla založit novou rubriku, ve které byste se mohli jednou za čas (řekněme jednou za měsíc) seznámit s tím, jak to chodí a co je nového v rodině, kde vyrůstají 4 malé děti a jak to s nimi jejich mamča zvládá. Určitě by to nebylo jen suché povídání o tom, co je u nás nového, co už které dítko umí a tak, ale snažila bych se vám poskytnou i nějaké dobré rady, nápady na výlety, tipy na něco dobrého a prostě se s vámi podělit o svoje zkušenosti.Tak tedy, jmenuji se Irena Havlíková, je mi 29 let a ačkoliv je to v dnešní době nevídané, mám doma již 4 malé děti. Minulý týden jsme s manželem oslavili 7 let od naší svatby. Když jsem si manžela brala, tvrdil, že by chtěl mít 5 dětí. Nyní samozřejmě tvrdí, že to ještě neměl ani jedno a nevěděl, co to obnáší. Ale i tak se mu jeho sen téměř splnil – dala jsem mu 4 děti, konkrétně 4 kluky – pokračovatele rodu. Tak moc jsme se snažili o holčičku, kterou bych si já moc a moc přála, že jsou z toho 4 kluci a to hodně rychle za sebou – v dubnu 2005 se nám narodil Venoušek, o dva roky poté, opět v dubnu, Michálek, pak už byla pauza kratší a na Vánoce 2008 jsme si přivezli z porodnice Tomáška a letos v dubnu jsme svoji partu kluků uzavřeli a z porodnice si dovezli Honzíčka. V rozmezí 6 let jsem se stala maminkou 4 dětí. Kdyby mi to někdo řekl, když jsem studovala na vysoké škole, tak bych mu nevěřila.

Za těch téměř 7 let, co jsem na mateřské dovolené, jsem se totálně změnila a změnila jsem i spoustu svých názorů na různé věci. Dříve jsem chěla udělat velkou karieru (proto jsem se přeci na vysoké tak dřela), ale teď už vím, že minimálně dalších 10 let mě žádná “plnohodnotná”, tím myslím na plný úvazek, práce nečeká. Dokud děti nebudou samostatné a to i to nejmladší, tak mě čeká fuknce logistika, aby bylo doma pořád dost jídla, taxikáře rozvážejícího a svážejícího své ratolesti na a z jejích zájmových činností, doma hospodyňkou, která obstará celý dům a k tomu potřebuji vymyslet nějakou zajímavou činnost, která by mě naplňovala a zároveň přinášela do rodinného rozpočtu alespoň nějakou korunku.

Musím říct, že mě nikdy ani nenapadlo, že bych mohla psát do nějakého časopisu či magazínu. Vše se změnilo minulý rok, kdy jsem se přihlásila (poslední možný den, respektive večer) do soutěže o Maminku časopisu Miminko. Účast spočívala v tom, že vybrané 3 maminky (mezi nimi i já) jsem každý měsíc napsali dvoustránkový článek s informacemi z naší rodiny, poslali nějaké fotografie a prostě se podělili o radost z těch svých andíků. Dlouho jsem váhala, zda se do soutěže vůbec přihlásit, ale nakonec jsem to riskla a očividně jsem redaktory zaujala – ono opravdu asi není tak běžné, být v 29 letech čtyřnásobnou maminkou. O té doby jsem tedy jednou měsíčně do časopisu psala a zjistila jsem, že mě to hrozně baví a naplňuje. Minulý měsíc jsem psala naposledy, nyní budou zase vybírat nové nastávající maminky, a tak mě moc a moc potěšilo, když se mi ozvala šéfredaktorka tohoto magazínu, paní Lenka Štveráčková, s nabídkou spolupráce. Takto můžu pokračovat v mém povídání o naší rodině.  Jsem hodně aktivní maminka a mám i dosti aktivní děti, takže u nás je pořád něco nového a nikdy není doma klid.

Tento portál se jmenuje Moje Bříško, to já sice už nemám, ale ráda si s vámi zavzpomínám, jaké těhotensví (první i ta další) bylo, jaké jsem měla porody, co mě překvapilo u kterého dítka a tak. Budu moc ráda, když vám budo moci nějak poradit, pomoci, či si s vámi jen tak popovídat. Chtěla bych, aby právě k tomuto moje rubrika byla. Doma mám zástupce kojence, batolete, předškoláka i školáka. Mohu se s vámi pobavit o různých problematikách, od kojení, přes běžné dětské nemoci, učení na nočník, učení jízdy na kole, rozvozu dětí na zájmové kroužky, tipů na oběd, probémy se zvládáním malého školáčka a jeho úkolů, … Je toho hodně, co bych  vám mohla (a hlavně chtěla) říci a tak doufám, že se vám budou moje články líbit a že na ně budete i reagovat.

Tímto vás zdravím a těším se na další pokračování a na vaše dotazy.

Irena Havlíková

The post Havlíkovi – rodinka se 4 dětmi appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.