Jde o to, že výchova dítěte spočívá na mamince jen zčásti a zčásti je utvářena situací ve společnosti, která dnes není k výchově dětí zrovna přátelská. S pocitem izolace bojují už i svobodní lidé nezatíženi výchovou dětí, protože jsme oproti dřívějším generacím vykořeněni ze svých širokých rodinných společenství. Na jedné straně je to pokrok – o dění v rodině nerozhoduje nejstarší člen a můžeme si o svém osudu rozhodnout sami, na druhé straně se vzdáváme široké podpory našich nejbližších, kteří nám mohou pomoct nést břemeno života, když je na nás samotné příliš těžké.

Jak vypadá život dnešní maminky třeba v paneláku? Maminka je doma sama s dítětem, které má v postýlce nebo na koberci spoustu plastových hraček. Dítě přesto však dává přednost maminčině společnosti a neustále se dožaduje její pozornosti. Maminka se dítěti chvíli věnuje, něco mu přečte, pomazlí se, ale pak musí jít také něco udělat. Pak jdou na procházku ven, třeba do parku a zpátky domů. Když má štěstí na kamarádku s podobně starým dítětem, můžou jít spolu. Existují také mateřská centra, kam je možné s dítětem zajít, ale najít si tam přátele není pro každého tak snadné, jak to vypadá. Když má maminka štěstí, babička jí dítě pohlídá, aby měla někdy čas na sebe, mohla si jít nakoupit nebo jen tak ležela sama doma s časopisem. Tohle ale není samozřejmost a ne každý se mamince nabídne sám, aby jí toto umožnil, takže si o to většinou musí říct a ne vždy je jí vyhověno. Takto ubíhá jeden den za druhým. Pokud nemáte kamarádku se stejně starým dítětem, tak je to poněkud ubíjející stereotyp.
I když dítě je velká radost, i radostná činnost se může stát příliš monotónní, když se jí věnujete doslova 24 hodin denně s malými přestávkami na přerušovaný spánek. Takováto mateřská dovolená
pak nemůže být přínosná ani pro maminku ani pro dítě.

Příčinu tohoto stavu vidím právě ve ztrátě našich původních kořenů a širších rodinných vazeb. Maminky na venkově mohly mít třeba i 6 dětí, ale přesto zvládly ještě péči o dobytek, napéct chleba a poklidit v chalupě. Děti se o sebe staraly navzájem, pobíhaly venku a starala se o ně v podstatě celá vesnice. Ženy se nikdy necítily osamělé, společně se dralo peří, pekl chleba a zajít k sousedce
na kus řeči bez ohlášení nebylo nezdvořilé. Nechci idealizovat tehdejší těžké životní podmínky a chudobu venkovanů, ale sama bych tomu asi nevěřila, kdybych nezažila něco podobného. Strávila jsem se synem 14 dní na táboře pro rodiče s dětmi a bylo to v podstatě poprvé, co ze mě spadlo břemeno neustálé péče. Ráno můj sotva pětiletý syn vyběhl ze stanu a večer se do něj vrátil. Viděli jsme se v podstatě jen u jídla. Tábor byl zasazen uprostřed přírody, kolem byla jezírka a ohrady s koňmi. Nikdo však neměl strach, že by se děti ztratily nebo spadly do jezera, což se taky nikdy nestalo, protože tam panovalo takové zvláštní nepsané pravidlo, že se děti držely společenství dospělých a nikam samy neodbíhaly. Můj syn hodiny pozoroval muže při práci schodiště, pak se zúčastnil programu pro děti, pak si hrál s dětmi v altánu…Odevšad byly děti vidět. Když nějaké dítě dělalo něco nepatřičného, upozornil ho na to ten dospělý, který byl zrovna nejblíž. Úleva, kterou jsem v tomhle uspořádání pociťovala, se ani nedá popsat. Společné škrábání brambor ve společenství žen se ani nedá srovnat s osamělým postáváním u kuchyňské linky.

Dnes jsme v podstatě závislí na televizi, mobilech a podobných udělátkách, kvůli kterým jsme ochotni se zcela vzdát svého soukromí. Příčinou je zřejmě obrovský pocit osamělosti, protože bez těchto vymožeností bychom byli ve svých dokonalých bytech zcela odříznuti od ostatních lidí. Sledování televize nám dává ten ztracený pocit sounáležitosti s ostatními, ale je to jen náhražka. Náhražka skutečných vztahů, které se ztrátou kontaktu s přírodou a s druhými lidmi výměnou za pohodlný život ve městě, nenávratně ztrácí.

Odpovězme si sami na otázku: chceme, aby naše dítě trávilo své rané dětství na koberci obklopené plastovými hračkami nebo ho radši uvidíme na trávníku, jak pozoruje motýlky a honí kočku? Co z toho mu dá víc pro pochopení života a co mu přinese větší radost?

Je ještě moc otázek, které mě napadají v souvislosti s výchovou dítěte, ale odpovědět si na ně musí každý sám. Každý sám nejlépe ví, kde má svoje kořeny a jak by si svůj život představoval. Jedno vím ale jistě. Na tom, co je teď, není něco v pořádku.

The post Neuspokojivá situace dnešních maminek appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Maminek, které mají přesné představy o tom, jak by chtěly svůj porod prožít a jsou ochotny si za to připlatit, povážlivě přibylo, ale nadstandartní služby – převážně přirozené formy porodu, o které je takový zájem, mnohé nemocnice zatím zarputile odmítají poskytovat. Přitom se nejedná o finančně náročné úpravy. Leckde si pořídili porodní stoličku, ale přístup personálu je tak zautomatizovaný, že ji sami od sebe rodičce nenabídnou. Jinde je porodní pokoj určen jen na první dobu porodní a porod samotný pak probíhá jako obvykle na porodním sále.

Možná bych si netroufla na toto téma psát, kdybych sama nezažila naprosto přirozený porod v porodnici na porodním pokoji s minimem zásahů a s respektováním veškerých mých přání. Jediné přání, které mi personál nesplnil, bylo, aby byl porod zcela bezbolestný, ale to jim ráda odpustím.

Tenkrát jsem do oné porodnice jela dva týdny před termínem 400 kilometrů z místa svého bydliště a nebyla jsem zdaleka jediná. Zmíněné porodnické oddělení však už neexistuje. Závist mocných a politické zájmy mají totiž často větší vliv než tisíce spokojených maminek.

Přemýšlím, co stojí za odmítavým postojem porodníků ke zvýšení komfortu rodiček a vstříctnost k jejim přáním – profesionální pýcha?, pohodlnost?, čistě věcný mužský přístup k porodům? Peníze v tom nejsou, protože jak už jsem řekla, leckterá rodička je ochotna si za přirozenější porod výrazně připlatit. Někde už jejich přání vyslyšeli, ale jsou nemocnice, kde stále platí, že rodička nemá do porodu co mluvit. Možná budeme počkat na další generaci porodníků (a pevně věřím, že v ní budou převažovat ženy), kteří pochopí, že pohodlí a spokojenost rodičky znamená lehčí porody, méně komplikací a tudíž i méně práce pro ně. A přínos, jaký by to mělo pro generaci nově narozených dětí, si zatím ani nedovedeme představit.

The post Jediné místo, kde neplatí zákony trhu, jsou porodnice appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.