Podcenění celkového počtu potřebných plenek

Dostatek plen je základ pohodlného látkování. My, na Látkovky.cz, obecně doporučujeme určit počet plen podle intervalu praní – který je obecně 2 dny. Tj. pleny na ty 2 dny (1 prací cyklus) + 1 den na schnutí plen + 5 přebalení jako rezerva. Počet plen se bude lišit u novorozence a u batolete – u novorozence počítejte s přebalováním klidně 10x za den. U batolete, které čurá už v delších intervalech, je potřeba počítat s cca 5-7 přebaleními za den. To znamená, že pro čerstvé miminko potřebujeme alespoň 35 ks plen. U batolete pak 20-25 plen.
Dostatek čistých plen je základ přebalovací pohody každé látkující rodiny.

Extrémní posedlost desinfekcí plenek

Vyvářku plen máme v českých zemích stále ještě hluboko pod kůží – a je to také nejčastější důvod poškození plen, s kterým se setkáváme. Pokud nemůžete vyvářce vnitřně odolat, zvolte si klasické bílé čtverce, tak jako Vaše matky. Nebo vícevrstevné bavlněné pleny, ty to také ještě přežijí bez ztráty kytičky. Moderní látkové pleny (s všitými gumičkami, suchými zipy apod.) potřebují přiměřenou péči – to znamená praní na 40-60 oC, což z bakteriologického hlediska je pro normální domácnost dostačující. Materiály látkových plenek přinášejí mnoho benefitů, ale ty můžete využívat jen tehdy, když se postaráte o plenky tak, jak doporučuje výrobce.

Plenky musí být sněhobílé

Někdo trpí, když má plenky flekaté. Mnoho látkujících maminek (dámy prominou, ale dosud jsem se nesetkala s látkujícím otcem, který by řešil flekaté plínky) se snaží po každém použití z plenek odstraňovat fleky pomocí různých odstraňovačů skvrn – a tím si často plenky odepíšou rychleji, než při normální péči. V našich luzích a hájích jsou nejčastějšími viníky zničených gumiček v kalhotkových plenách vanish a savo perex (a již zmíněná vyvářka). Tato bělidla plenku vybělí, ale taky způsobí, že se brzo rozpadne (protože ji pereme mnohem častěji, než běžné oblečení, pamatujte!) a gumičky zpuchří. Agresivní chemikálie mohou zůstat v látce a způsobit podráždění kůže dítěte.
Soutěž „bílá plenka“ už se dnes nepořádá, nebojte. A navíc – jak plenu perete často a pořád dokola, staré skvrny postupně samy, bez vašeho speciálního přičinění, praním mizí. V létě tomu můžete napomoci sušením na sluníčku. Přes zimu to prostě neřešte. Nakonec, je to jenom plínka, ne?

Není prášek jako prášek

Ne každý prací prášek, ve kterém pereme, je vhodný pro plenky. I když prádlo takto vyprané normálně kůži miminka nedráždí, v plence to může být příčina opruzenin a vyrážek. Proč? Protože v látce zůstávají zbytky pracího prášku, parfémů, optických zjasňovačů, enzymů, bělidel a dalších chemikálií, které se začnou uvolňovat, jakmile do látky dítko načurá a látka zvlhne. Začnou se uvolňovat všechny zbytky chemických látek z pracího prášku a mohou působit přímo na pokožku. Proto přemýšlejte o tom, v čem perete – čím jednodušší složení, tím lepší pro pokožku. Já mám osvědčenou kombinaci perkarbonát + taed. Populární je také mýdlový sliz jako tekutý prací prostředek (nastrouhané prací mýdlo + soda na praní > pozor, nevhodné na plenky z polyesteru!). Do posledního máchání se často doporučuje přidávat ocet (do přihrádky pro aviváž), protože ocet neutralizuje zbytky mýdla a pracích prostředků (+ zjasňuje barvy). Pozor – někteří výrobci all-in-one plenek ocet kvůli PUL vrstvě nedoporučují. Ocet působí i jako změkčovač – aviváži se vyhněte, časem by se taky vaše plenky mohly stát až vodoodpudivé.

Přebalování v příliš dlouhých intervalech

Průměrná papírová plena může pojmout až 8-10 vyčurání, než vyčerpá svoji kapacitu a MUSÍ být vyměněna (pomineme-li hygienickou stránku). Látková plena tolik nepojme a je potřeba na to myslet – když nepřebalíte látkovou plenu včas, proteče a provlhne na oblečení.
Pro dětskou pokožku je – bez ohledu na typ plenek – vhodné přebalování po 2-3 hodinách. I server pampers.com doporučuje u novorozenců 10 přebalení za den.
Na dotaz, jak často dítě přebalovat, je nejlepší odpověď: kdykoli je plena mokrá, přebalte. Je snadné zkontrolovat plenku sáhnutím prstem jen bokem kolem nožek – a když zjistíte, že je plena mokrá, cosi pravěkého ve vás vám nedá jinak, než přebalit do čisté plenky (u papírové pleny poznáte její použitost tak, že na dotek přes plenku cítíte gel – jak cítíte gel, už bylo do plenky načuráno).

U svých dětí jsem pozorovala, že dopoledne po noci čuraly velmi hojně a často (klidně co 30 minut) a odpolední vylučovací interval byl klidně čtyřnásobný. Nebojte se přebalovat dítě podle potřeby, látkové plenky Vám tu možnost servírují na stříbrném podnosu.

Praní jednou za týden

Je chyba prodlužovat prací interval nad 2 dny – pokud venku nemrzne. Pokud mrzne a skladujete pleny venku, klidně perte jednou za týden. Dlouhé intervaly praní zvyšují potřebu počtu plen a dostáváte se pak do tlaku s nedostatkem čistých plen. Navíc, plenky po 24 hodinách v koši na pleny začínají zapáchat, protože dochází k rozkladu močoviny. Potom vám bude trvat déle, než se Vám podaří plenky opravdu vyprat a vyčistit – při nedostatečném vyprání zvyšujete riziko podráždění kůže zbytkovým amoniakem (poznáte pachovou zkouškou u vyprané pleny). Riziko je zejména u větších dětí – u novorozenců jsem se s pachem amoniaku nesetkala (pokud normálně tekutiny příjmají a vydávají). Nebojte se plenky samostatně vymáchat a pak přidat do pračky další světlé prádlo a spustit kompletní prací cyklus.

OneSize neznamená, že jednovelikostní plenka padne každému a vydrží věky

Jednovelikostní plenky jsou velmi ekonomické a populární. Ale často má zákazník vůči nim příliš velká očekávání – jednovelikostní plenka je používána mnohem intenzivněji a tak dojde k jejímu rychlejšímu opotřebení, nebo k opotřebení některých částí (ohrožené jsou suché zipy a gumičky). Některá miminka se rodí hodně drobná a nějakou dobu jim trvá, než dorostou i do jednovelikostních plen (většinou začínají váhový rozsah na 3-4 kg). A některá batolátka jsou zase hodně velká a silná a z jednovelikostních plenek vyrostou dříve, než plně ovládnou udržování vylučovací hygieny (většinou se udává horní rozsah 15-16 kg, ale podle našich zkušeností záleží víc, než na kilech na tělesné stavbě dítěte).

Neuvážené používání krému na opruzeniny

Ne všechny krémy jsou vhodné a bezpečné v kombinaci s látkovými plenami. Krémy na opruzeniny mohou způsobit protékání Vašich plen, protože látku ucpou, naimpregnují. Vhodné, a k látkovým plenám přátelské, jsou přírodní oleje – olivový, mandlový, kokosový apod. U většiny krému, které obsahují zinek (Weleda, Sudocrem apod.), používejte separační plenu, abyste látku plenky ochránili před usazením krému ve vláknu (u stay-dry materiálů v podstatě nevratně bez speciálního zásahu). Vyhněte se, pokud možno, Rybilce – tu bych se já osobně odvážila používat jen se čtvercovými nebo vícevrstevnými plenkami, které se pak dají protočit na vyvářku, aby se Rybilka odstranila z látky. Shrnuto: pokud mažete něčím jiným, než čistým nerafinovaným olejem, použijte separační plenu pro ochranu vlákna látkové plenky.

Nákup celé výbavičky od jedné značky bez vyzkoušení

Doporučujeme kombinovat výbavičku a nakoupit základ a následně podle toho, jak se co osvědčí v praxi, dokupovat. Zejména, pokud kupujete plenky ještě pro nenarozené miminko – nikdy předem nevíte, jaký prototyp bude právě ten váš. Jestli buclatý čurací přeborník, nebo dlouhá žížalka – to vše může ovlivnit výběr plenky. Vylučování se ustaluje zhruba koncem šestinedělí – to už tak nějak tušíte, co Vaše děťátko bude potřebovat, jestli je spíš barokního typu či žížalovitého, jak často kaká a jak moc čurá. A taky, co vyhovuje Vám, jakožto pečovatelům. Důležité pravidlo, které platí i plenek: často se látkující rodiče nechají zlákat nízkou cenou neznačkových AIO plenek z Číny – platí ale „laciné dvakrát placené“. Kromě minimální možnosti reklamace je ohrožená nepromokavá vrstva, často jsou tyto plenky dovolené prát na max. 30-40oC. U látkových plen se vyplatí jít nejen po ceně – ale i po značce, která garantuje určitou životnost a kvalitu.

Nepoužívání separaček je chyba

A to v případě velké nadílky – u čurání toz hlediska pleny nevadí. Z pleny je třeba stolici vždy odstranit, než plenku dáte do kýble k praní. Separačka Vám toto ulehčí na maximum – jen ji vezmete a spláchnete (nebo vyhodíte jako papírovou plenu). Pokud nepoužijete separačku, hovínko z plenky odmáchejte klasicky v umyvadle či bidetové sprchy do toalety – ani “míchaná vajíčka” nepatří do pračky. Dobrým pomocníkem je stěrka na těsto pro tyto účely pořízená – tou elegantně a čistě setřete exkrementy přímo do toalety. Pevné části stolice do pračky nepatří – zvyšujete riziko zanešení odpadu. Pokud k plenám přídáváte i další prádlo, použijte napřed samostatně na pleny jen cyklus Máchání. Pak přidejte prádlo a spusťte prací cyklus. Máte tak záruku, že perete plenky a prádlo v opravdu čisté vodě. Z bakteriologických důvodů rovněž nedoporučujeme také skladovat použité pleny přímo v pračce až do samotného praní.

Příspěvek čerpán z webu: http://www.latkovky.cz

The post TOP 10 největších chyb s látkovými plenkami appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Pokud máte s kojením problémy a nechcete s kojením ještě skončit. Vyzkoušejte několik osvědčených rad, které Vám určitě pomohou.

1)      Buďte v co největší pohodě, vyzkoušejte babské rady pro podporu tvorby mléka, jako je černé pivo, bílá káva, bylinkové čaje, slepičí polévka, také hodně pijte a vyhýbejte se prochladnutí.

2)      Pokud se vaše miminko nechce přisát, použijte kojící kloboučky, podaří se jim lépe přisát a kojení bude jednodušší.

Mohu z vlastní zkušenosti doporučit. Ač mě od toho řada lidí zrazovala, svého syna jsem kojila pomocí kloboučku a nemůžu si to vynachválit. Zapojte svůj selský rozum, který Vám řekne, co je správně. Záleží opravdu je na Vás. Každé miminko je jiné a preferuje jiný způsob.

3)      Pokud máte obavy, dotazy, potíže, neváhejte se obrátit na laktační poradkyni, porodnici, kde jste porodila, známé maminky, které své děti kojí. Zkontrolují vám techniku kojení, popovídáte si, uvidíte, že problémy, které máte se určitě vyřeší.

4)      Dávejte pozor na zatvrdnutí mléka v prsou. Prsa ledujte, oplachujte studenou vodou, výborný je také obklad z tvarohu nebo zelí. Kojte, odsávejte mléko do úlevy. Pokud se Vám nebude něco zdát, případně Vám začne horečka, neváhejte se spojit svým gynekologem.

5)      Nepřipouštějte si fakt, že mléko nebude, předem se nestresujte. Dělejte vše proto, aby mléko bylo, dle uvedených rad a i když přesto to nevyjde, tak nezoufejte. Uklidněte se pocitem, že jste pro to udělala maximum a hlavně si nic nevyčítejte.

6)      Pokud kojení nejde, nastudujte si literaturu, internet, poptejte se svých kamarádek, svého dětského lékaře, jak manipulovat s umělým mlékem, jak dbát na hygienu, převařovat, jak mléko dávkovat. Uvidíte, bude to snadné.

Čerpáno z knihy Manuál pro začínající maminky, Jana Abelson Tržilová, Vydavatelství Smart Press, 2008

foto: www.freepik.com

The post Kojíme bez stresu s radostí appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

V obecném povědomí se vytvořil jakýsi velmi dlouhý seznam toho, co by o Vánocích “nemělo chybět”. Mnozí snaží tomuto seznamu učinit zadost, aniž si uvědomují, že tím možná likvidují svou vlastní představu o trávení posledních dní roku. V mladých manželstvích se navíc často bojuje o to, které zvyky ze dvou původních budou v nově vzniklé rodině přijaty a které nikoliv.

Neopakovatelnost prvních rodinných Vánoc

Přítomnost dítěte mladšího jednoho roku nabízí pro případnou proměnu i sladění báječnou inspiraci. Proč? Protože miminko ještě nevnímá vnější okolnosti, o to víc však vstřebává vnitřní atmosféru. Uštvaní a rozhádaní rodiče jsou tím nejméně vhodným předpokladem žádoucí spokojenosti a spočinutí. Spíš než důraz na náročné přípravy o průběhu a prožitku Vánoc nakonec rozhoduje nálada a rozpoložení zúčastněných. Tímto směrem je proto třeba koncentrovat mysl a vyvinout úsilí.

Využijte prvních Vánoc s miminkem k přemýšlení o právě té vaší nově se rodící tradici. Právě ji zakládáte. Podpořte šanci, abyste to byli opravdu vy sami, kdo vaše první Vánoce a jejich rituály určí. První Vánoce s miminkem jsou jedinečnou příležitostí, jak vaše okolí požádat o respektování vašeho soukromí. Odvaha postavit se zaběhaným pořádkům s sebou samozřejmě nese svá rizika. Na druhou stranu šance vymanit se z něčeho, co nám nevyhovuje nebo co chceme změnit, nikdy nebude větší než právě teď. Mimořádnost prvních rodinných Vánoc dovoluje vztah k těmto svátkům přezkoumat a přehodnotit a z plánu předvánočních příprav předem vyškrtnout vše samoúčelné, co nakonec k dobrému průběhu vůbec nepřispívá.

Kudy ke klidné mysli? Pobyt venku napoví

I když počasí nebývá zrovna vlídné, dobrou náladu obvykle podpoří výlet či aspoň procházka. Zdravé miminko, není-li mráz pod 10 stupňů Celsia, pobyt venku dobře zvládá, přičemž šátek na nošení bývá vhodnější než kočárek. Dítě tak přirozeně hřejeme svým tělem a chráníme svým kabátek či bundou a kromě toho se nutně nemusíme držet jen silnic a cest, ale můžeme se vydat napříč zimním lesem, který se na Štědrý den také zdobí do své jedinečné atmosféry a dokáže nám potichu a nenásilně připomenout, o co jde o Vánocích především. Nejhlubší radost nepramení z věcných darů ani z dokonale nazdobeného bytu, nýbrž z vnitřního pocitu, že žijeme smysluplně. Takový pocit ovšem předpokládá především sdílení a rozvíjení hodnot nehmotných. Navštíví-li nás toto poznání o Vánocích, není důvod, proč by se nás nepřidrželo i v dnech následujících.

Zdroj

Časopis – Miminko (12/2009)

The post Poprvé Vánoce ve třech appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Miminko již v prenatálním období vnímá hlas maminky a tatínka a po narození jej dokáže rozeznat. Snažte se tedy v těhotenství se svým bříškem promlouvat, hladit jej, dávat nenarozenému miminku najevo lásku. Po narození na miminko mluvte klidným hlasem. Postupně bude na vaše slova reagovat víc a víc. Začne žvatlat své první slabiky – ma, ba a pak i první slova – mama, tata, baba. Rozvíjete jeho pasivní slovní zásobu, vyprávějte mu vše, co děláte, pojmenovávejte předměty a věci kolem vás. Tatínkové mají možná problém něco miminku vyprávět, klidně ať mu čtou noviny. Vezměte si na pomoc obrázkové knížky, ukazujte obrázky.

Batolátka projevují svoje požadavky, začíná u nich období vzdoru a negativismu. Zamyslete se nad tím, zda své dítě necháte projevit nebo v zájmu rychlého řešení nebo klidu v rodině dítě často diskuzi vyhraje a posadí si svou. Pokud jsou podobné komunikační souboje časté, dítě ztrácí schopnost přijímat racionální argumenty a citlivě vnímat to, co mu někdo jiný říká. Vyjadřovací schopnosti bývají dobré, ale je omezena schopnost naslouchat.

Jeden z komunikačních vzorů, který probíhá v některých rodinách může být takový ten direktivní přístup – rozkazy a příkazy. Dítě je neustále cepováno, usměrňováno. Nemá možnost se projevit. Neustále mluví dospělí a jejich potomek raději mlčí a přemýšlí, zda projevit svůj názor, aby nebylo znovu pokáráno. Brzdí to jeho rozvoj.

Jednom z možností, jak vychovává řada rodin své děti je přístup nezájmu z důvodu velké zaměstatnosti obou rodičů. Dítě vyrůstá u televize, počítače, bez hlubších sociálních kontaktů v rodině. Tyto vztahy mu chybí, vyhledává společnost lidí, kteří se mu věnují, může jim vše říci. U starších dětí jsou to pak především různé party. Protože má potomek málo příležitostí poznat způsob myšlení a vyjadřování jednotlivých členů rodiny, není možnost postupně prohlubovat vzájemné vztahy a rodiče časem ztrácejí pozici výchovné autority.

Nejlepším způsobem komunikace v rodině je výchova založená na vzájemné komunikaci. Rodiče si s dětmi od útlého věku dokáží sednout nad knížkou nebo u kresleného filmu, odpovídají na dotazy, společně hledají odpověď na nějaký problém, názory dětí jsou vyslechnuty a případně korigovány. Ve vztazích není cítit nařízenost nebo podřízenost, případně boj o pozice. Dítě formuluje své myšlenky, nebojí se chybovat. Zásadní věci jsou ale dítěti předkládány jako fakt, o kterém se nediskutuje, pouze se vysvětluje jejich smysl. Jistý řád a stereotyp dává jistotu, která usnadňuje komunikaci nejen doma, ale i v neznámém prostředí a situacích.

Můžete nyní posoudit, jaký způsob komunikace je nejvhodnější, a zda je třeba něco ve vaší rodině v rámci komunikace napravit. Správná komunikace, otevřené jednání vede k dobrým mezilidským vztahům nejen v rodině.

Zdroj:

Kutálková D.: Průvodce vývojem dětské řeči, Galén, Praha 2009

The post Komunikace v rodině appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Jak postupovat, aby si dítě polohu na bříšku oblíbilo a postupně ji zvládlo správným způsobem?

Každé dítě umí pouze to, co mělo možnost pravidelně trénovat !!! J

Pokud dítě budeme pravidelně, mnohokrát denně, zvedat přes zajíčka (dítě zvedáme zády k podložce jednou rukou pod hlavičkou a druhou pod zadečkem) nebo nabalením (v poloze na zádech zachytíme dítěte širokým úchopem kolem hrudníčku, poté je otáčíme na bok a současně zvedáme v tzv. „letu“) a nosit ve vyvýšeném nebo bočním klubíčku více méně zády k podložce, pak se nemůžeme divit, že do vlastních aktivit bude používat techniku podobnou pravidelné manipulaci s ním. Tato pravidelná manipulace ho stimuluje ke zvedání hlavičky z polohy na zádech,  jako kdyby se chtělo posadit. I přesto, že se budeme snažit s dítětem alespoň občas (1x,2x,3x ?? denně á 1,2,3,??? min.) trénovat polohu na bříšku, nebude ji mít rádo a nebude vědět, co se od něj očekává při kontaktu s podložkou, a to ani ve 3. měsících věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv.1.vzpřímení (dítě v poloze na bříšku by se mělo opírat o vnitřní stranu loktů a stydkou sponu), natož v 6. měsíci věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv. 2. vzpřímení (dítě by se mělo opírat o stehna a dlaně natažených paží, bříško je nad podložkou).

Pokud chceme pomoci dítěti vytvořit si kladný vztah nejenom k poloze na bříšku, ale také k postupnému správnému vzpřimování, pak doporučuji používat při celodenní manipulaci s dítětem techniky napovídající jeho přirozené možnosti očekávaného pohybového vývoje, aby si je mohlo postupně ukládat do paměťových stop. Hned od narození dítěte doporučuji malého kojence při každém zvedání z podložky z polohy na zádech nejdříve lákat ke zvednutí končetin nad tělíčko, poté ho otočit přes bok až na bříško, pod které podložíme dlaň jedné ruky. Druhá ruka mírně podsazuje zadeček a stehna pod bříško. Dítě držíme těsně (cca 5-10 cm) nad podložkou, aby ji mohlo pravidelně vnímat, sledovat a kontaktovat rukama i kolínky přitahovanými zemskou přitažlivostí. V této poloze pak přesuneme dítě na dosah k hračce, aby se ji mohlo zpočátku alespoň dotýkat (třeba i hřbetem zaťaté pěstičky) a později ji mohlo uchopit do rukou. Teprve poté dítě pomaličku (aby se neleklo a stíhalo se orientovat v prostoru) zvedneme do pozice koníčka či klokánka. V poloze klokánka a koníčka dítě nosíme nejdříve krátkou chvíli (pár vteřin). Čas postupně prodlužujeme.  Dítě neustále stimulujeme ke sledování dějů či hračky na zemi, stole či v ručkách dítěte. Dítě učíme co nejdříve držet hračky v ručkách, aby bylo motivováno se na ně dívat a tím lehce předklonit hlavičku. Děti bez zrakové motivace směrem dolů nebo k hračce v ručkách se má tendenci rozhlížet po okolí, zaklánět hlavičku, zapažovat paže, prohýbat se v trupu a sedat si v náručí na podloženou pánev zády k rodiči.

Techniky manipulace s dítětem se musí podobat co nejvěrněji samostatnému aktivnímu pohybu dítěte, který se od něj postupně očekává. Díky výše doporučovaným naprosto pravidelným a zcela běžným technikám manipulace s dítětem během každého dne dítě nejdříve vnímá způsob pohybu, poté si na ně zvykne, následně v nich začne částečně a stále lépe spolupracovat a nakonec si je uloží do paměťových stop jako přirozené techniky, které začne postupně používat samostatně.

Jakmile již cca 4.měsíčnímu dítěti upadne hračka na zem, doporučuji pád komentovat a s ohledem na Vaši páteř zakleknout na jedno koleno nakročením jako rytíř a přiblížit dítě držené v pozici koníčka (jedna ruka pod bříškem, druhá pod zadečkem, stehna pod bříškem, hlava výše než pánev) k hračce, ať si ji samo zvedne. Pokud budeme dítěti od 2. měsíce věku pravidelně nabízet hrazdičku nad tělíčko a lehká jednoduchá chrastítka (spínací špendlík, kroužek, oválek) do rukou, pak je schopno již kolem 4. měsíce věku hračku nejenom udržet, ale i uchopit ze země.

Při každičkém pokládání dítěte na podložku v průběhu dne ho doporučuji pokládat stejným způsobem. V pozici koníčka přiblížíme dítě k podložce, aby ji mohlo kontaktovat dlaněmi a kolínky. V této pozici je možno dítěti nabídnout pomalé, jemné a rytmické pohupy nahoru a dolů nebo houpání vpřed a vzad za doprovodu písničky. Po chviličce se snížíme hřbetem ruky držící dítě pod bříškem na podložku. Dítě lákáme za slovního komentáře k otočení hlavičky a následně mu dopomáháme k pomalému obratu tělíčka na bok tím, že mu podložíme loket pod tělíčko a následně ho přetočíme na bok. Dítě v poloze na boku chvíli pozdržíme a nakonec ho dotočíme na záda.

Podrobný popis včetně fotografií je možno najít v publikaci „Jak se rodí vodníčci“ na str. 179 – 194.

Eva Kiedroňová

The post Proč některé děti nemají rády polohu na bříšku? appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Ukolébavka pro kluky a holky

V nebi září měsíček,

kolem něj pár hvězdiček.

Když hvězdičky pějí trylky,

pospíchejte do postýlky.

Na zvonec když měsíc cinká,

každé dítě ať už spinká!

Sen ti sedá na víčka,

tak už spinkej maličká.

Ty spi taky maličký,

ať máš sen i pod víčky.

Zdroj: Pospíšilová Z.: Hrajeme si s básničkou, Grada, Praha 2007

The post Ukolébavka pro miminko appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Tělíčko

Hlava celé tělo řídí,

pod hlavou se krček stydí,

do stran míří ramínka –

velká nebo malinká.

paže, loket, zápěstí,

prsty sevřít do pěsti.

Pod hrudníkem bříško máme,

a to si teď polechtáme.

Doteky a hlazení pokožky mají děti rády, a dá se to vlastně také považovat za určitý druh masáže. Pomocí této říkanky je možné takovouto jemnou masáž provést. Dobré je podle slov hladit vždy danou část těla, a proto tempo, kterým budete přednášet básničku při masáži, přizpůsobte vždy dané situaci.

Zdroj: Pospíšilová Z.: Hrajeme si s básničkou, Grada, Praha 2007

The post Říkanka pro nejmenší děti – Tělíčko appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Ukolébavka pro sladké snění

Když oblohou hvězdy plují,

potichu si pobrukují

kolébavé písničky

pro kluky i holčičky.

Do očí jak do studánky

pošlou dětem uspávanky.

Na zámek si zavři oči,

ať z nich sen nevyskočí.

Dobrou noc a sladké snění

od večera k rozednění.

Zdroj: Pospíšilová Z.: Hrajeme si s básničkou, Grada, Praha 2007

The post Ukolébavka pro sladké snění appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Co třeba vyzkoušet o myšce?

Po políčku běhá myš,

marně hledá svoji skrýš.

Vyběhla si na kopeček,

zazvonila na zvoneček.

Dvířka nikdo neotvírá,

pod domečkem je však díra

a v ní bílé kamínky.

Tam je u své maminky.

Při této říkance dítěti jedním prstem jemně hladíme obličej a vlásky. Při slovech “vyběhla si na kopeček” prstem sjedeme z čela na špičku nosíku. Se slovy “zazvonila na zvoneček” nosík zmáčkneme. ” Pod domečkem je však díra” je signálem, aby dítě otevřelo pusinku. Nejmenším dětem můžeme zakroužit prstem okolo rtů a ono pusinku samo reflexně otevře. “Bílé kamínky jsou zoubky, na které můžeme lehce zaťukat.

Zdroj: Pospíšilová Z.: Hrajeme si s básničkou, Grada, Praha 2007

The post Říkanky pro nejmenší děti – Myška appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Nikdo, kdo to neprožil si nedovede představit, jak vyčerpávající bylo nakrmit plačící a vzpouzející se dítě, kdy jsem ji hodinu vyloženě trápily dávkou, co pijí děti v prvních dnech po porodu. Podle toho Zuzka taky vypadala. Takový drobek bez faldíků, takřka průsvitný. Během dalších dvou dní Zuzka začala zvracet, nebylo to ublinkávání, ale to co jsme do ní hodinu dostávali, ona obloukem vyzvracela. Bylo mi jasné , že tohle nikam nepovede  a představa, že se budeme všichni ještě několik měsíců trápit, byla děsivá. Zuzka přestávala mít počurané plínky a začala být  taková hadrová, jakmile viděla lahev, stříkačku, lžičku, tak začala plakat. Opět jsme se sbalili a vyrazili zpět do nemocnice s tím, že pokud se nedomluvím na zasondování, tak budeme objíždět  okolní nemocnice, dokud neuspějem. Ten strach , že  během několika hodin nebo minut se Zuzka může dostat do metabolického rozvratu byl  strašný. Naštěstí sloužila paní primářka dětského odd. Mezi tím, kdy nás přijímali, šel manžel za ní, aby ji vysvětlil situaci, že nejsem hysterka, která nezvládne nakrmit dítě, ale že vím, o čem mluvím a co požaduji. Přišla za námi na pokoj s tím, že Zuzanka bude tedy sondovaná a uvidí se, jaký to bude mít efekt. Já si tedy vydyndala sondu minimálně na dva dny. Sondovat každé krmení mi přišlo stejně hrozné jako naše trápení. Díky tomu, že jsem zdravotní sestra a pracuji na chirurgické jipce  jsem si Zuzku sondovala sama. Sestřičky mi ukázaly, jak si ji zafixovat a zbytek je vlastně stejný jako u dospělých. Paní primářka kontaktovala paní doktorku Vokurkovou, která ji potvrdila, že u PRS to tak někdy bývá a sonda je na místě. Dokonce dala i tip na dlouhodobé sondičky pro malé děti. Ani se mi nechtělo věřit jak rychle se Zuzka začala měnit….první den jelikož byla dehydratovaná jsem ji dávala mlíčko jen do sondy. Začínala jsem na 40ml/2hodinách a nesmělo to trvat déle jak 15 minut. Druhý den jsem Zuzce začala nabízet mlíčko prvně z lahve, aby věděla, že je doba krmení a hlavně aby si moc nezvykla na sondu. Zvládla sama vypít třeba jen 5 – 10ml a zbytek do sondy. Dávka se navyšovala každý den o 10ml.

Dostali jsme vycházky, a tak jsme většinu dne trávili venku v nemocničním parku. Třetí den Zuzka začala být nevrlá a uplakaná. Původně jsem myslela, že ji trápí kolika, ale a on ji trápil hlad! Bylo úžasné pozorovat jak se s malé „anorektičky“ stává otesánek. Po týdnu nás pustili domů, vybavené náhradními sondami a stříkačkami. Předpoklad byl, že sondu bude mít do operace. Jelikož se ze Zuzanky stal opravdový jedlík a tělíčko začalo růst, tak během tří týdnů ji spodní čelist povyrostla tak, že jazyk přestal být zapadlý a vylezl krásně do pusinky a od té doby Zuzka pila své dávky z flašky bez nutnosti sondování.

Stačil necelý měsíc a my měli doma úplně normální miminko bez jakýchkoli problémů. Trošku jsem měla strach z příkrmů, ale to Zuzka taky překvapila. Dá se říct, že jedla cokoli bez problémů a s chutí. Musela mít teda všechno našlehané na hladkou kaši. Kousky ji vzhledem k rozštěpu vadily.

Dneska 8.2.2013 je Zuzanka  skoro tři týdny po plastice patra, pooperační průběh máme bez problémů. Ze začátku byl trochu problém s mlékem, které nechtěla, ale příkrmy jedla  s chutí. Po týdnu začala znova pít mléko a dokonce i ostatní tekutiny, které odmítala.

Jsem ráda, že ty počáteční problémy na ní nezanechaly žádné následky. Je to 8,5 měsíční velice čilá a šikovná  holčička.

Možná kdyby dětští lékaři v porodnicích věděli o tomto syndromu a dětem s touto vadou by se od začátku dostalo patřičné péče, tak by se děti s PRS a jejich rodiče nemuseli tak trápit.

Hana

Publikováno se souhlasem autorky, převzato z webu: http://stastny-usmev.cz

Zkratka PRS v textu znamená  Pierr Robinův syndrom. Více o něm se dočtete zde: http://stastny-usmev.cz/pierre-robin-syndrom/

The post Když miminko nechce jíst appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.