Podcenění celkového počtu potřebných plenek

Dostatek plen je základ pohodlného látkování. My, na Látkovky.cz, obecně doporučujeme určit počet plen podle intervalu praní – který je obecně 2 dny. Tj. pleny na ty 2 dny (1 prací cyklus) + 1 den na schnutí plen + 5 přebalení jako rezerva. Počet plen se bude lišit u novorozence a u batolete – u novorozence počítejte s přebalováním klidně 10x za den. U batolete, které čurá už v delších intervalech, je potřeba počítat s cca 5-7 přebaleními za den. To znamená, že pro čerstvé miminko potřebujeme alespoň 35 ks plen. U batolete pak 20-25 plen.
Dostatek čistých plen je základ přebalovací pohody každé látkující rodiny.

Extrémní posedlost desinfekcí plenek

Vyvářku plen máme v českých zemích stále ještě hluboko pod kůží – a je to také nejčastější důvod poškození plen, s kterým se setkáváme. Pokud nemůžete vyvářce vnitřně odolat, zvolte si klasické bílé čtverce, tak jako Vaše matky. Nebo vícevrstevné bavlněné pleny, ty to také ještě přežijí bez ztráty kytičky. Moderní látkové pleny (s všitými gumičkami, suchými zipy apod.) potřebují přiměřenou péči – to znamená praní na 40-60 oC, což z bakteriologického hlediska je pro normální domácnost dostačující. Materiály látkových plenek přinášejí mnoho benefitů, ale ty můžete využívat jen tehdy, když se postaráte o plenky tak, jak doporučuje výrobce.

Plenky musí být sněhobílé

Někdo trpí, když má plenky flekaté. Mnoho látkujících maminek (dámy prominou, ale dosud jsem se nesetkala s látkujícím otcem, který by řešil flekaté plínky) se snaží po každém použití z plenek odstraňovat fleky pomocí různých odstraňovačů skvrn – a tím si často plenky odepíšou rychleji, než při normální péči. V našich luzích a hájích jsou nejčastějšími viníky zničených gumiček v kalhotkových plenách vanish a savo perex (a již zmíněná vyvářka). Tato bělidla plenku vybělí, ale taky způsobí, že se brzo rozpadne (protože ji pereme mnohem častěji, než běžné oblečení, pamatujte!) a gumičky zpuchří. Agresivní chemikálie mohou zůstat v látce a způsobit podráždění kůže dítěte.
Soutěž „bílá plenka“ už se dnes nepořádá, nebojte. A navíc – jak plenu perete často a pořád dokola, staré skvrny postupně samy, bez vašeho speciálního přičinění, praním mizí. V létě tomu můžete napomoci sušením na sluníčku. Přes zimu to prostě neřešte. Nakonec, je to jenom plínka, ne?

Není prášek jako prášek

Ne každý prací prášek, ve kterém pereme, je vhodný pro plenky. I když prádlo takto vyprané normálně kůži miminka nedráždí, v plence to může být příčina opruzenin a vyrážek. Proč? Protože v látce zůstávají zbytky pracího prášku, parfémů, optických zjasňovačů, enzymů, bělidel a dalších chemikálií, které se začnou uvolňovat, jakmile do látky dítko načurá a látka zvlhne. Začnou se uvolňovat všechny zbytky chemických látek z pracího prášku a mohou působit přímo na pokožku. Proto přemýšlejte o tom, v čem perete – čím jednodušší složení, tím lepší pro pokožku. Já mám osvědčenou kombinaci perkarbonát + taed. Populární je také mýdlový sliz jako tekutý prací prostředek (nastrouhané prací mýdlo + soda na praní > pozor, nevhodné na plenky z polyesteru!). Do posledního máchání se často doporučuje přidávat ocet (do přihrádky pro aviváž), protože ocet neutralizuje zbytky mýdla a pracích prostředků (+ zjasňuje barvy). Pozor – někteří výrobci all-in-one plenek ocet kvůli PUL vrstvě nedoporučují. Ocet působí i jako změkčovač – aviváži se vyhněte, časem by se taky vaše plenky mohly stát až vodoodpudivé.

Přebalování v příliš dlouhých intervalech

Průměrná papírová plena může pojmout až 8-10 vyčurání, než vyčerpá svoji kapacitu a MUSÍ být vyměněna (pomineme-li hygienickou stránku). Látková plena tolik nepojme a je potřeba na to myslet – když nepřebalíte látkovou plenu včas, proteče a provlhne na oblečení.
Pro dětskou pokožku je – bez ohledu na typ plenek – vhodné přebalování po 2-3 hodinách. I server pampers.com doporučuje u novorozenců 10 přebalení za den.
Na dotaz, jak často dítě přebalovat, je nejlepší odpověď: kdykoli je plena mokrá, přebalte. Je snadné zkontrolovat plenku sáhnutím prstem jen bokem kolem nožek – a když zjistíte, že je plena mokrá, cosi pravěkého ve vás vám nedá jinak, než přebalit do čisté plenky (u papírové pleny poznáte její použitost tak, že na dotek přes plenku cítíte gel – jak cítíte gel, už bylo do plenky načuráno).

U svých dětí jsem pozorovala, že dopoledne po noci čuraly velmi hojně a často (klidně co 30 minut) a odpolední vylučovací interval byl klidně čtyřnásobný. Nebojte se přebalovat dítě podle potřeby, látkové plenky Vám tu možnost servírují na stříbrném podnosu.

Praní jednou za týden

Je chyba prodlužovat prací interval nad 2 dny – pokud venku nemrzne. Pokud mrzne a skladujete pleny venku, klidně perte jednou za týden. Dlouhé intervaly praní zvyšují potřebu počtu plen a dostáváte se pak do tlaku s nedostatkem čistých plen. Navíc, plenky po 24 hodinách v koši na pleny začínají zapáchat, protože dochází k rozkladu močoviny. Potom vám bude trvat déle, než se Vám podaří plenky opravdu vyprat a vyčistit – při nedostatečném vyprání zvyšujete riziko podráždění kůže zbytkovým amoniakem (poznáte pachovou zkouškou u vyprané pleny). Riziko je zejména u větších dětí – u novorozenců jsem se s pachem amoniaku nesetkala (pokud normálně tekutiny příjmají a vydávají). Nebojte se plenky samostatně vymáchat a pak přidat do pračky další světlé prádlo a spustit kompletní prací cyklus.

OneSize neznamená, že jednovelikostní plenka padne každému a vydrží věky

Jednovelikostní plenky jsou velmi ekonomické a populární. Ale často má zákazník vůči nim příliš velká očekávání – jednovelikostní plenka je používána mnohem intenzivněji a tak dojde k jejímu rychlejšímu opotřebení, nebo k opotřebení některých částí (ohrožené jsou suché zipy a gumičky). Některá miminka se rodí hodně drobná a nějakou dobu jim trvá, než dorostou i do jednovelikostních plen (většinou začínají váhový rozsah na 3-4 kg). A některá batolátka jsou zase hodně velká a silná a z jednovelikostních plenek vyrostou dříve, než plně ovládnou udržování vylučovací hygieny (většinou se udává horní rozsah 15-16 kg, ale podle našich zkušeností záleží víc, než na kilech na tělesné stavbě dítěte).

Neuvážené používání krému na opruzeniny

Ne všechny krémy jsou vhodné a bezpečné v kombinaci s látkovými plenami. Krémy na opruzeniny mohou způsobit protékání Vašich plen, protože látku ucpou, naimpregnují. Vhodné, a k látkovým plenám přátelské, jsou přírodní oleje – olivový, mandlový, kokosový apod. U většiny krému, které obsahují zinek (Weleda, Sudocrem apod.), používejte separační plenu, abyste látku plenky ochránili před usazením krému ve vláknu (u stay-dry materiálů v podstatě nevratně bez speciálního zásahu). Vyhněte se, pokud možno, Rybilce – tu bych se já osobně odvážila používat jen se čtvercovými nebo vícevrstevnými plenkami, které se pak dají protočit na vyvářku, aby se Rybilka odstranila z látky. Shrnuto: pokud mažete něčím jiným, než čistým nerafinovaným olejem, použijte separační plenu pro ochranu vlákna látkové plenky.

Nákup celé výbavičky od jedné značky bez vyzkoušení

Doporučujeme kombinovat výbavičku a nakoupit základ a následně podle toho, jak se co osvědčí v praxi, dokupovat. Zejména, pokud kupujete plenky ještě pro nenarozené miminko – nikdy předem nevíte, jaký prototyp bude právě ten váš. Jestli buclatý čurací přeborník, nebo dlouhá žížalka – to vše může ovlivnit výběr plenky. Vylučování se ustaluje zhruba koncem šestinedělí – to už tak nějak tušíte, co Vaše děťátko bude potřebovat, jestli je spíš barokního typu či žížalovitého, jak často kaká a jak moc čurá. A taky, co vyhovuje Vám, jakožto pečovatelům. Důležité pravidlo, které platí i plenek: často se látkující rodiče nechají zlákat nízkou cenou neznačkových AIO plenek z Číny – platí ale „laciné dvakrát placené“. Kromě minimální možnosti reklamace je ohrožená nepromokavá vrstva, často jsou tyto plenky dovolené prát na max. 30-40oC. U látkových plen se vyplatí jít nejen po ceně – ale i po značce, která garantuje určitou životnost a kvalitu.

Nepoužívání separaček je chyba

A to v případě velké nadílky – u čurání toz hlediska pleny nevadí. Z pleny je třeba stolici vždy odstranit, než plenku dáte do kýble k praní. Separačka Vám toto ulehčí na maximum – jen ji vezmete a spláchnete (nebo vyhodíte jako papírovou plenu). Pokud nepoužijete separačku, hovínko z plenky odmáchejte klasicky v umyvadle či bidetové sprchy do toalety – ani “míchaná vajíčka” nepatří do pračky. Dobrým pomocníkem je stěrka na těsto pro tyto účely pořízená – tou elegantně a čistě setřete exkrementy přímo do toalety. Pevné části stolice do pračky nepatří – zvyšujete riziko zanešení odpadu. Pokud k plenám přídáváte i další prádlo, použijte napřed samostatně na pleny jen cyklus Máchání. Pak přidejte prádlo a spusťte prací cyklus. Máte tak záruku, že perete plenky a prádlo v opravdu čisté vodě. Z bakteriologických důvodů rovněž nedoporučujeme také skladovat použité pleny přímo v pračce až do samotného praní.

Příspěvek čerpán z webu: http://www.latkovky.cz

The post TOP 10 největších chyb s látkovými plenkami appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Pokud máte s kojením problémy a nechcete s kojením ještě skončit. Vyzkoušejte několik osvědčených rad, které Vám určitě pomohou.

1)      Buďte v co největší pohodě, vyzkoušejte babské rady pro podporu tvorby mléka, jako je černé pivo, bílá káva, bylinkové čaje, slepičí polévka, také hodně pijte a vyhýbejte se prochladnutí.

2)      Pokud se vaše miminko nechce přisát, použijte kojící kloboučky, podaří se jim lépe přisát a kojení bude jednodušší.

Mohu z vlastní zkušenosti doporučit. Ač mě od toho řada lidí zrazovala, svého syna jsem kojila pomocí kloboučku a nemůžu si to vynachválit. Zapojte svůj selský rozum, který Vám řekne, co je správně. Záleží opravdu je na Vás. Každé miminko je jiné a preferuje jiný způsob.

3)      Pokud máte obavy, dotazy, potíže, neváhejte se obrátit na laktační poradkyni, porodnici, kde jste porodila, známé maminky, které své děti kojí. Zkontrolují vám techniku kojení, popovídáte si, uvidíte, že problémy, které máte se určitě vyřeší.

4)      Dávejte pozor na zatvrdnutí mléka v prsou. Prsa ledujte, oplachujte studenou vodou, výborný je také obklad z tvarohu nebo zelí. Kojte, odsávejte mléko do úlevy. Pokud se Vám nebude něco zdát, případně Vám začne horečka, neváhejte se spojit svým gynekologem.

5)      Nepřipouštějte si fakt, že mléko nebude, předem se nestresujte. Dělejte vše proto, aby mléko bylo, dle uvedených rad a i když přesto to nevyjde, tak nezoufejte. Uklidněte se pocitem, že jste pro to udělala maximum a hlavně si nic nevyčítejte.

6)      Pokud kojení nejde, nastudujte si literaturu, internet, poptejte se svých kamarádek, svého dětského lékaře, jak manipulovat s umělým mlékem, jak dbát na hygienu, převařovat, jak mléko dávkovat. Uvidíte, bude to snadné.

Čerpáno z knihy Manuál pro začínající maminky, Jana Abelson Tržilová, Vydavatelství Smart Press, 2008

foto: www.freepik.com

The post Kojíme bez stresu s radostí appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Počet hráčů – libovolný

Pomůcky – podložka pro miminka, odměna pro nejrychlejší užovku

Zaměření – koordinace pohybu, spolupráce, soutěžení, rychlost, výdrž

Popis a pravidla hry –

Děti si rády hrají na zemi. Již malá miminka dáváme na zem, na podložku, snažíme se je stimulovat, podněcovat k tomu, aby zvedaly hlavičku, otáčely se, postupně se plazily a lezly.

Tato hra je určena všem věkovým kategoriím.

Kojence položíme na podložku na bříško. Batolátko vyzveme, aby si lehlo na bříško. Vysvětlíme jim, jak dělá užovka, že se plazí a přitom můžeme syčet. Lehneme si proti dítěti také na břicho a říkáme krátkou říkanku:

„Užovka se plazí,

(plazíme se směrem k dítěti)

(řekneme jméno dítěte)

Ondrášek se mazlí.“

(dáme dítěti pusinku a pohladíme po tvářičkách a nosíku)

U kojenců zvolíme kratší vzdálenost, řekneme říkanku a dáme jim pusinku, případně pohladíme po nosíku.

U batolátek zvolíme delší vzdálenost, vyzveme jej, aby se plazilo, případně lezlo, vzájemně si dáte pusinku a pohladíte.

Děťátko, které se začíná plazit nebo lézt vás bude vnímat jako příjemný cíl a bude se více snažit.

Pro předškolní děti vyznačte start, odkud se mají začít plazit i cíl a říkejte jména dítek, které se plazí. Pro nejrychlejší užovku, která se plazila až do cíle nachystejte odměnu ve formě pamlsku, ovoce nebo hračky.

The post Pohybová hra Užovka appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

I v dospělosti se řada z nás potýká s různými typy ekzému a kožních komplikací, dětská pokožka je ještě mnohem citlivější a nepříjemnosti mohou způsobit i malá podráždění. Proto vyžaduje pokožka našich nejmenších citlivou péči. Máme pro vás několik rad, na co si dát obzvlášť pozor.

Kůže je největším orgánem našeho těla, slouží jako jeho ochrana před vnějším prostředím a infekcemi. Dětskou pokožku tvoří zejména lipidy, ty jsou obzvlášť důležité pro bariérovou funkci pokožky a její hydratační rovnováhu. Hydrolipidová vrstva však má jinou strukturu než u dospělých, navíc je dětská kůže 5x tenčí než “dospělácká” a všechny její funkce a vlastnosti nejsou dostatečně vyvinuty. Aby bylo vaše děťátko spokojené, mělo by mít zdravou a hydratovanou pokožku, nejdůležitější je zejména prevence.

Jak u malých dětí předejít kožním potížím?

• Praní prádla – používejte jemné prací prostředky i aviváže, enzymy a umělá barviva mohou vyvolat podráždění. Důkladně tedy studujte složení výrobků a perte minimálně na 60 stupňů, abyste prádlo zbavili veškerých bakterií.
• Vhodná kosmetika – používejte kosmetiku speciálně určenou pro dětskou pokožku, její složení se liší od kosmetiky pro dospělé. Jako prevence proti alergiím a ekzémům je vhodné pokožku pravidelně hydratovat krémem nebo mlékem, v zimním období je vhodnější používat prostředky na mastnější bázi. Tradicemi a lety ověřený heřmánek může pomoci na řadu kožních neduhů. Například obklady z heřmánkového nálevu pomáhají na opruzeniny, éterický olej z heřmánku – azulen – má zklidňující hojivý a antiseptický účinek, najdete ho například v dětském zásypu AVIRIL, který přináší úlevu vysušené a svědivé pokožce a zabraňuje opruzení a zarudnutí.
• Koupání – pokud se rozhodnete koupat dítě každý den, není třeba pokaždé používat šampon a mýdlo, které mohou dětskou pokožku zbytečně vysušovat. Do koupele můžete přidat olej a po koupeli použít některé z řady pečujících dětských mlék a krémů. Naše babičky k tomuto účelu používaly nesolené sádlo, některé maminky se k němu kloní i dnes, hodí se zejména na velmi suchá a praskající místa na pokožce.
• Vhodná strava – zdravá kůže je dobrým indikátorem vyváženosti stravy. Pokud pokožce schází pružnost, je suchá a podrážděná, může to značit nedostatek minerálů a vitamínů.
• Ne vlně a syntetickým vláknům – mezi časté alergeny patří v dětském věku roztoči, prach, ale také vlna a syntetické materiály. Syntetická vlákna mohou u dětí vyvolávat nejen nepříjemné pocity jako svědění a kousání, ale také alergie nebo plísně, proto je raději nahraďte bavlnou.
• Pozor na sluníčko – také tvorba pigmentu melaninu není u dětí dostatečná, proto je třeba na sluníčku pokožku chránit krémem s vysokým ochranným faktorem. Čím je dítě mladší, tím je jeho pokožka na UV záření citlivější.

The post Citlivě na jemnou pokožku kojenců appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Pláče hlady
Pláč začíná pozvolna, ale pokud nezareagujete, velmi rychle se promění ve vzteklý křik. Hlad je nejčastějším důvodem, proč miminko pláče. Musíme si uvědomit, že pro malého kojence je hlad skutečnou bolestí a proto je nutné ho co nejdříve nakrmit. Proč ho máte nechat plakat hlady, jen abyste dodrželi přísný časový program krmení? Každé dítě má svůj životní rytmus a vy se musíte snažit ho rozpoznat.

Pláče žízní
Žízeň je příčina, na kterou leckdy nepomyslíme. Přitom se často stává, že dítě, když je příliš oblečené a přikryté, pláče nepohodlím a žízní. Teplo a suchý vzduch v moderních bytech vyvolávají u dítěte žízeň, na niž je potřeba zareagovat (dát dítěti napít z prsu nebo u uměle živeného vody z láhve).

Pláče únavou
Dítě bylo dost dlouho vzhůru a vypadalo spokojeně. Se stoupající únavou začalo trochu pofňukávat. Třeba za chvilku usne. Ale možná bude stále podrážděnější a pofňukávání přejde v srdceryvné vzlykání. V té chvíli máte dojem, že snad už nikdy neusne. Zkuste ho pochovat, dát si ho na břicho do nosítka nebo mu zazpívat ukolébavku. Dítěti je dobře v těsném tělesném kontaktu s matkou. Můžete ho však také uložit do tiché místnosti a poskytnout mu možnost, aby se pláčem zbavilo vnitřního napětí.

Pláče kvůli nějakému nepohodlí
Jde o nepříliš hlasité, opakované, naléhavé poplakávání. Snažte se pochopit, co dítěti vadí, abyste to mohli odstranit. Může to být špinavá plenka, opruzený zadeček, chlad nebo teplo, nepohodlná poloha, nahota apod. Každý z těchto problémů lze vyřešit. Pokud například dítě nesnáší nahotu, zabalte ho do nahřáté osušky, když ho musíte úplně vysvléct.

Pláče bolestí
Pláč bývá ostrý, pronikavý, těžko snesitelný. Děti v tomto věku obvykle neumějí ukázat rukou, kde je něco bolí, takže bývá obtížné pochopit příčinu bolesti.Co udělat? Vzít dítě do náruče, aby ve své bolesti nezůstalo samo. Pokuste se přijít na to, co ho bolí, a snažte se tomu odpomoci. Pokud by se vám zdálo, že je nemocné, zavolejte lékaře.

Pláče jen tak
Nic naplat, nevíte si rady. Dítě je nakrmené, přebalené, nezdá se, že by ho něco bolelo, vyspalo se, a přesto pláče. Jestliže ho pochováte, trochu se zklidní, ale znovu se rozpláče, jakmile ho položíte do postýlky.

Někdy to vypadá, že jeho bezútěšný pláč bude trvat věčnost.To, že nechápete, proč dítě pláče, ještě neznamená, že pláče bez příčiny. Určitě nějaký důvod má, ale najít ho nebývá snadné.

Neuspokojilo svou potřebu sát? Nereagovali jste na jeho potřeby v nevhodnou dobu? Cítí potřebu kontaktu a komunikace, která není uspokojena? I když nevíte, proč je ve špatné náladě, snažte se ho utěšit. Dejte dítěti najevo, že jste s ním, jste mu nablízku a rádi byste mu pomohli. Pochovejte ho, něžně k němu promlouvejte, nechte ho chvíli samotné a zase za ním za chvilku zajděte. Zůstaňte u něj, buďte mu oporou a všechno bude za chvíli v pořádku.

Zdroj

kniha – Bacus Anne,První rok vašeho dítěte – vydal Portál – rok 2005

The post První pláč dítěte appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Sally Goddard Blythe je britská psycholožka a autorka mnoha publikací.  Specializuje se na vývoj dětí z pohledu neurovědy a na neuro-fyziologickou psychologii. Ve své knize tvrdí, že známé a opakované melodie a pravidelné recitování rýmů připravují dětský mozek na zvládnutí jazyka. A také je přesvědčená, že rodiče, kteří chtějí předejít možným pozdějším problémům s řečí a jazykem u svých dětí, měli by jim každý den zpívat. Podle ní se v raném dětství klade příliš velký důraz na čtení, psaní a počítání, ale zapomíná se na neoddiskutovatelné přínosy zpěvu.

Zpíváme celým mozkem

Zpívání tradičních ukolébavek a opakování dětských říkanek dětem a miminkům před tím, než se naučí mluvit, je „zásadní předpoklad pozdějších úspěchů ve vzdělávání a emočního zdraví“, tvrdí Blythe.  „Píseň je zvláštní druh promlouvání. Ukolébavky, písničky a říkanky z celého světa v sobě nesou charakteristické melodie a modulace mateřského jazyka a připravují dětské ouško, hlas a mozek pro jazyk.“ Autorka ve své knize říká, že tradiční písně rozvíjejí u dětí schopnost myslet ve slovech. Také vysvětluje, že při naslouchání říkankám a písním a při jejich zpívání se zapojují a rozvíjejí obě mozkové hemisféry. „Neuro-zobrazovací metody ukazují, že hudba aktivuje nejen centralizované body v mozku, ale doslova široké „pásy“ na obou stranách.“

Vypněte rádio a zpívejte s dětmi

Do školek a škol přichází stále větší počet dětí s nedostatečnými jazykovými a komunikačními dovednostmi – často prostě proto, že jejich rodiče jim s rozvojem těchto dovedností nepomáhají. Blythe věří, že zpívání dětem a později s dětmi je nejefektivnější způsob jak dětskou schopnost komunikovat podpořit. „Reakce dětí na živou hudbu je jiná, než reakce na hudbu reprodukovanou,“ říká. „Děti jsou obzvláště vnímavé, pokud hudba vychází přímo od jejich rodiče. A zpěv s rodiči je zásadní pro rozvoj oboustranné komunikace.“

Začít můžete kdykoliv – klidně už v těhotenství
Na to, abyste začali zpívat svým dětem (nebo s nimi), není nikdy pozdě (tedy zřejmě s výjimkou období puberty:). A není na to ani moc brzy – zpívat můžete klidně už svému bříšku v těhotenství. Zpěv a prožitek hudby má totiž na vás, vaše dítě a vaše zdraví jen a pouze pozitivní účinky. A pokud pochybujete, jestli to opravdu není moc brzy, vězte, že miminka slyší už od 16.týdne svého života. Tak na co čekat? Zpívejte jim!

Zdroj: sallygoddardblythe.co.uk  a  The Guardian

The post Řekni to písní… aneb o vlivu hudby a zpěvu na schopnost dětí naučit se jazyk appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Přestože tomu je již více jak tři roky, co jsme započali (nakonec úspěšně vyhraný) boj se synovou tříměsíční kolikou, ještě dnes vidím tu rudou tvářičku, napnuté nožičky a slyším tem křik, co býval ze sedmého patra paneláku slyšet až ven, když se manžel večer vracel z práce.

V touze ulevit synovi co nejrychleji a nejúčinněji jsme brzy spojili rady z internetových diskuzí s těmi z odborně-populárních knih a vyšla z toho celá „baterie“ nápadů, jak s prdíky a bolavým bříškem zatočit. 

Když jsme vypozorovali, v jakou hodinu náš maličký pláče nejčastěji a s největší intenzitou, dávali jsme kapičky už v předstihu. Když přišla největší vlna pláče, na kterou už nezabíralo ani chození po pokoji se synem v poloze „klubíčka“ (záda dítěte opřená o mou hruď, jedna moje ruka pod jeho zadečkem, druhá tlačící kolínka a nožky k bříšku), přistoupili jsem k hlavnímu odvetnému kroku. V koupelně jsme Jeníka položili na přebalovací pult a zapnuli fén. Leckdy zapůsobil samotný zvuk. Pokud ne, ohřívali jsme fénem (skrze své roztažené prsty a z výšky, aby nedošlo k popálení) Jeníkovo bříško. Na masáže krémíkem na prdíky nás moc neužilo, a tak jsem při fénování alespoň jemně hladila bříško okolo pupíku ve směru hodinových ručiček. Někdo místo fénu používá nahřátou plenu, nám ale fén přišel jako nejrychlejší a nejúčinnější řešení.

Po pěti až deseti minutách jsme Jeníka oblékli, dbali jsme přitom na to, aby měl bříško pořád v teple a pokračovali jsme v houpavé chůzi se synem v klubíčku. Bolest byla zdolána, bříško se nám leckdy odvděčilo pořádnou dávkou prdíků. Rektální rourku (domácky vyrobenou ustřižením části hadičky z nosní odsávačky) jsem za celou dobu využila asi dvakrát, nahřívání fungovalo velmi spolehlivě.

Někdy jsme po fénovací proceduře přitiskli Jeníkovi přes plenu na bříško vyhřátý gelový polštářek (zakoupený v lékárně), aby se teplo ještě chvíli udrželo.

Takto jsme řešili akutní přepadovku koliky. Měli jsme však také fígl preventivní. Máme za to, že Jeníkovu zažívání velmi prospělo vysazování nad nočník. Ne na ten klasický, ale (opět v oblíbené poloze klubíčka) nad čínský nočníček pro účely praktikování přirozené hygieny kojenců (alias bezplenkové komunikační metody). V této souvislosti velmi doporučuji knihu Ingrid Bauerové „Bez plenky“, kde lze k metodě nalézt vše podstatné.

Poslední tip: kniha doktora Harveyho Karpa „Nejšťastnější miminko v okolí“ vtipně a čtivě popisuje možné příčiny srdcervoucího dětského pláče v období prvních tří měsíců včetně praktického (a jak je možno si na youtube pod heslem „how to calm a crying baby“ přesvědčit tak i úspěšného) postupu jak děťátko utišit.

The post Jak na babykoliku appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Renomovaná britská expertka na duševní zdraví dětí radí rodičům, aby zavrhli letitou konvenci a dovolili dětem, aby s nimi spaly v posteli až do věku pěti let. Podle ředitelky vzdělávání Střediska mentálního zdraví dětí v Londýně Margot Sunderlandové díky praxi známé jako “co-sleeping” (společné spaní) vyrůstají z takových dětí klidní, zdraví dospělí.

Sunderlandová, autorka 20 knih, začlenila svou radu do díla The Science of Parenting (Věda rodičovství), která vyjde ještě tento měsíc. Je si zjištěními založenými na 800 studiích a zařazenými do nové knížky naprosto jistá. Tvrdí, že praxe běžná v Británii i jinde – že se děti jen několik týdnů staré učí spát samotné, je škodlivá, protože jakékoliv odloučení od rodičů zvyšuje hladinu hormonů jako kortizol, které se v těle vytváří v reakci na stres.

Její zjištění vychází z vědeckých studií uplynulých 20 let, zabývajících se vývojem dětského mozku a analýzách toho, jak děti reagují za určitých okolností. Například tři roky stará neurologická studie ukázala, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti.

“Studie z celého světa ukazují, že společné spaní do věku pěti let dítěte je pro něj velkým přínosem. Až do pěti a více let mohou děti trpět úzkostí z odloučení, což je může poznamenat v pozdějším životě. A takovou úzkost zklidňuje společné spaní,” konstatuje Sunderlandová. Symptomy podle ní mohou být i fyzického rázu. Cituje v této souvislosti jednu studii, podle níž zhruba 70 procent žen, které v dětském věku při pláči nikdo nekonejšil, trpělo v dospělosti zažívacími potížemi.

Sunderlandová versus Fordová – společné či oddělené spaní Sunderlandová svou knihou zkřížila zbraně s rodičovskými guru jako Gina Fordová, jejíž rady čtou tisíce rodičů. Fordová prosazuje, že by nemluvňata měla mít od velice útlého věku postýlku “stranou zbytku domu” a měla by se učit spát “bez asistence dospělých”.

Ve své knize The Complete Sleep Guide for Contented Babies and Toddlers (Kompletní průvodce spánkem spokojených nemluvňat a batolat) píše, že rodiče potřebují mít čas sami pro sebe. “Sdílení lůžka… ze všeho nejčastěji končí tím, že rodiče spí v oddělených místnostech”, a vyčerpáním maminek, což je situace, která “vyvíjí enormní tlak na rodinu jako celek”.

Podle Sunderlandové přestěhování několikatýdenního nemluvněte do jeho vlastní postýlky i v případě, že v noci pláče, s sebou nese zvýšení hladiny kortizolu v jeho organismu.

Studie dětí do pěti let ukázaly, že více než 90 procentům z nich stoupá hladina kortizolu, jdou-li do mateřské školky, u 75 procent klesá při návratu domů.

Profesor Jaak Panksepp, neurovědec na Washingtonské státní univerzitě, který ke knížce napsal předmluvu, označil argumenty Sunderlandové za logické a konzistentní s neurovědou. “Moudrá společnost si je vezme k srdci,” řekl.

U dětí spících osamoceně se zhoršuje syndrom náhlého úmrtí Podle Sunderlandové je ukládání osamocených dětí ke spánku především západním jevem, který s sebou nese zvýšené riziko syndromu náhlého úmrtí dítěte (SIDS). Může to být proto, že dítě postrádá uklidňující vliv vedle něj ležící matky na dýchání a funkci srdce.

SIDS se označuje případ, kdy dítě ve věku od osmi dnů do jednoho roku zemře náhle a zdánlivě při plném zdraví a kdy není dostatečně vysvětlena příčina smrti ani po podrobném pitevním vyšetření. Smrt nastává ve spánku, dítě náhle přestává dýchat, aniž trpí.

“V Británii zemře vinou SIDS ročně 500 dětí,” napsala Sunderlandová. “V Číně, kde je (společné spaní) samozřejmostí, jsou případy SIDS natolik vzácné, že nemají ani název.”

Zdroj: http://www.novinky.cz

The post Děti by měly spát v posteli s rodiči do pěti let appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Po celé prázdniny probíhají dny otevřených dveří, můžete se přijít podívat každý všední den mezi 9. a 17. hodinou. Přijďte si prohlédnout nové prostory bazénu, herničku pro děti, seznámit se s lektorkami a vybrat si aktivity, které Vám a Vaší rodině budou nejvíce vyhovovat.

Už nyní můžete své děti zapisovat nejen na lekce plavání, ale také do miniškoličky, do příměstského tábora, tanečního kroužku pro děti, cvičení či do aqua-aerobicu. Centrum rodinných aktivit Fontána nabízí také hlídání dětí, baby masáže nebo třeba plavání pro těhotné. Dostanete se k nám trolejbusem č. 37 z Mendlova náměstí, zastávka Stamicova. Pojedete-li autem, nemějte obavu o parkování, před budovou bazénu se nachází prostorné parkoviště.

Těšíme se na Vás,

Centrum rodinných aktivit a Dětský klub Fontána

dk-fontana.cz

malavlnka@seznam.cz

tel.: 604231584

The post Plavání dětí, plavání pro těhotné v Brně appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Jak postupovat, aby si dítě polohu na bříšku oblíbilo a postupně ji zvládlo správným způsobem?

Každé dítě umí pouze to, co mělo možnost pravidelně trénovat !!! J

Pokud dítě budeme pravidelně, mnohokrát denně, zvedat přes zajíčka (dítě zvedáme zády k podložce jednou rukou pod hlavičkou a druhou pod zadečkem) nebo nabalením (v poloze na zádech zachytíme dítěte širokým úchopem kolem hrudníčku, poté je otáčíme na bok a současně zvedáme v tzv. „letu“) a nosit ve vyvýšeném nebo bočním klubíčku více méně zády k podložce, pak se nemůžeme divit, že do vlastních aktivit bude používat techniku podobnou pravidelné manipulaci s ním. Tato pravidelná manipulace ho stimuluje ke zvedání hlavičky z polohy na zádech,  jako kdyby se chtělo posadit. I přesto, že se budeme snažit s dítětem alespoň občas (1x,2x,3x ?? denně á 1,2,3,??? min.) trénovat polohu na bříšku, nebude ji mít rádo a nebude vědět, co se od něj očekává při kontaktu s podložkou, a to ani ve 3. měsících věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv.1.vzpřímení (dítě v poloze na bříšku by se mělo opírat o vnitřní stranu loktů a stydkou sponu), natož v 6. měsíci věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv. 2. vzpřímení (dítě by se mělo opírat o stehna a dlaně natažených paží, bříško je nad podložkou).

Pokud chceme pomoci dítěti vytvořit si kladný vztah nejenom k poloze na bříšku, ale také k postupnému správnému vzpřimování, pak doporučuji používat při celodenní manipulaci s dítětem techniky napovídající jeho přirozené možnosti očekávaného pohybového vývoje, aby si je mohlo postupně ukládat do paměťových stop. Hned od narození dítěte doporučuji malého kojence při každém zvedání z podložky z polohy na zádech nejdříve lákat ke zvednutí končetin nad tělíčko, poté ho otočit přes bok až na bříško, pod které podložíme dlaň jedné ruky. Druhá ruka mírně podsazuje zadeček a stehna pod bříško. Dítě držíme těsně (cca 5-10 cm) nad podložkou, aby ji mohlo pravidelně vnímat, sledovat a kontaktovat rukama i kolínky přitahovanými zemskou přitažlivostí. V této poloze pak přesuneme dítě na dosah k hračce, aby se ji mohlo zpočátku alespoň dotýkat (třeba i hřbetem zaťaté pěstičky) a později ji mohlo uchopit do rukou. Teprve poté dítě pomaličku (aby se neleklo a stíhalo se orientovat v prostoru) zvedneme do pozice koníčka či klokánka. V poloze klokánka a koníčka dítě nosíme nejdříve krátkou chvíli (pár vteřin). Čas postupně prodlužujeme.  Dítě neustále stimulujeme ke sledování dějů či hračky na zemi, stole či v ručkách dítěte. Dítě učíme co nejdříve držet hračky v ručkách, aby bylo motivováno se na ně dívat a tím lehce předklonit hlavičku. Děti bez zrakové motivace směrem dolů nebo k hračce v ručkách se má tendenci rozhlížet po okolí, zaklánět hlavičku, zapažovat paže, prohýbat se v trupu a sedat si v náručí na podloženou pánev zády k rodiči.

Techniky manipulace s dítětem se musí podobat co nejvěrněji samostatnému aktivnímu pohybu dítěte, který se od něj postupně očekává. Díky výše doporučovaným naprosto pravidelným a zcela běžným technikám manipulace s dítětem během každého dne dítě nejdříve vnímá způsob pohybu, poté si na ně zvykne, následně v nich začne částečně a stále lépe spolupracovat a nakonec si je uloží do paměťových stop jako přirozené techniky, které začne postupně používat samostatně.

Jakmile již cca 4.měsíčnímu dítěti upadne hračka na zem, doporučuji pád komentovat a s ohledem na Vaši páteř zakleknout na jedno koleno nakročením jako rytíř a přiblížit dítě držené v pozici koníčka (jedna ruka pod bříškem, druhá pod zadečkem, stehna pod bříškem, hlava výše než pánev) k hračce, ať si ji samo zvedne. Pokud budeme dítěti od 2. měsíce věku pravidelně nabízet hrazdičku nad tělíčko a lehká jednoduchá chrastítka (spínací špendlík, kroužek, oválek) do rukou, pak je schopno již kolem 4. měsíce věku hračku nejenom udržet, ale i uchopit ze země.

Při každičkém pokládání dítěte na podložku v průběhu dne ho doporučuji pokládat stejným způsobem. V pozici koníčka přiblížíme dítě k podložce, aby ji mohlo kontaktovat dlaněmi a kolínky. V této pozici je možno dítěti nabídnout pomalé, jemné a rytmické pohupy nahoru a dolů nebo houpání vpřed a vzad za doprovodu písničky. Po chviličce se snížíme hřbetem ruky držící dítě pod bříškem na podložku. Dítě lákáme za slovního komentáře k otočení hlavičky a následně mu dopomáháme k pomalému obratu tělíčka na bok tím, že mu podložíme loket pod tělíčko a následně ho přetočíme na bok. Dítě v poloze na boku chvíli pozdržíme a nakonec ho dotočíme na záda.

Podrobný popis včetně fotografií je možno najít v publikaci „Jak se rodí vodníčci“ na str. 179 – 194.

Eva Kiedroňová

The post Proč některé děti nemají rády polohu na bříšku? appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.