Občas mám totiž pocit, že kdybych si na talíř dala holubí hovínko, našim dcerám vypadnou úžasem oči s důlků a budou nahlas slintat nad dobrotou…

Období ochutnávání už mám snad zdárně za sebou a já už nemusím jíst rohlík nadvakrát a můžu si s ním jako civilizovaná osoba v moderním světě sednout ke stolu a pokousat ho…jsem sobec a nerada se dělím, chápu, že děti ochutnávají, ale nejsem ochotna to převést do praxe..radši se budu dusit jogurtem na záchodě, než z jeho obsahu vidět pouze obal…pravda, s pěti dětmi všechno ubývá jaksi rychleji…

Často slýchávám věty jako „až budu velká koupím si sama velikou čokoládu“ nebo „až vyrostu, koupím si všechny lentilky v krámě a sama je sním!“

Nevím jestli je to komplex sourozenců, že jsou ty moje děti doslova nenasytné a chtějí mít všechno velké, top a hlavně samy pro sebe. Tu poslední část chápu, sama jsem jedináček, takže jsem se celé dětství dělila pouze se svým Alter Egem a zbytek světa mi byl šumák…

Na svoji obhajobu musím říct, že naše děti hlady opravdu netrpí a ani je nenutím do dělení mezi všechny své sourozence…některé věci by se ani k velikosti moc dělit nedaly, kdo by také chtěl jen olizovat obal od čokolády?

Je jich pět, takže je svět někdy nespravedlivý a opravdu jim nekoupím 5x všechno, odůvodňuji to samozřejmě tím, že všechno nemá nikdo a že peníze na stromě nerostou…doufám, že to v nich ulpí, protože zatím si dvě z nich stále myslí, že bankomat je tiskárna a ta úža kreditka co mám je vlastně supr, protože mi na ní vždycky vypadnou nějaký penízky..

ale možná si to beru jen moc osobně a všichni sourozenci spolu soupeří a chtějí mít víc, než bráška nebo sestřička…

„Mami, až vyrostu koupím si jednorožce!“ pronesla s nadšením naše prostřední dcera Terka.

Jo, holka, já bych taky chtěla zlatý prase…

The post “Až budu velká, koupím si ooobr meloun!”…a zřejmě prasknu appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

„Sofinko, už by jsi měla chodit, viď“, nedala se odbýt a jala se hustit alespoň do naší nejmladší dcery…ano měla, rozumějte řeč je o nočníku…Chtěla jsem rozvinout smysluplnou debatu o tom, že dětský močový měchýř dozrává až kolem dvou let a dřívější posazování dítěte na nočník vede jen ke jeho zmatenosti, protože není schopné potřebu ani pochopit ani zadržet…ale někdy je lepší mlčeti.

Jsem asi zaostalá matka, která netlačí své děti kupředu..neřešila jsem nikdy, kdy začnou mluvit a tak jsem je nemotivovala předčítáním kroniky ku správné mluvi…ani jsem je netahala za ruce jako opičky, a nevláčela je kolem nábytku s jásáním „Už chodíme!“

A představa, že sleduji dítě celý den a při sebemenším záškubu obočí s ním utíkám nad kbelík v rámci bezplenkové metody, se mi taky nikdy nezamlouvala…

Nechávám svým dětem čas a prostor na růst, nikam je neženu a všechno má své tempo, pro někoho možná líné. A tak často slýchávám narážky na dudel nebo to, že já jsem byla v roce bez plínek a můj budoucí muž samozřejmě také. Asi jsem moc líná nebo pro společnost neschopná, ale mě to tak vyhovuje…v díky mi přišlo letní období a tak jsem mohla s radostí opáčit :“ Čekáme na léto, až bude teplo, to je na trénink nejlepší čas,“

Uff, vyvázla jsem a tak jsem v předpovědi kroutících se vnitřností mohla dortík odložit..

Léto se přiblížilo, puštěná klimatizace mi ho denně připomínala a tak holt nastal čas na to slavné nočníkování…jak jsem se opět přesvědčila, ani páté dítě ze mě rozhodně mistra neudělalo a tak v zápřahu byl mop a vlhčené ubrousky . Ne každá potřeba se dá jen setřít…

A co Vy? Také posloucháte rady ostatních, zkušenějších nebo máte své tempo?

P.S. Hurá! Už  i MY chodíme!

The post “Už Chodíte” ? appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

„Cože? jakej vajbr? Radši prostři k večeři,“ opáčila jsem  na ní, ale přiznejme si pravdu. Nechtěla jsem dát na sobě znát údiv a překvapení. A taky šok. Šok sama ze sebe! Jsem totálně mimo mísu! Já totiž nevím co je vajbr, psáno viber-jak jsem byla poučena svým drahým o půl hodiny později. Ano jsem mimo, nehoním pokémony po venku, když totiž venku jsem, honím svých pět dětí, aby došly živé k autu a domů. Musela bych být vážně praštěná chtít ještě honit někoho navíc, mám jenom dvě ruce, ne?

Zpátky k viberu, budu to psát spisovně, ať nejsem úplně za blbce, i když tak přemýšlím, jestli se to ještě dá zvrátit. Viber je technologie na psaní s lidmi…kupodivu znám whatsapp a aktivně ho používám, ale viber mi holt uniknul…teda nepřímo, už asi půl roku ho používám, jen jsem nevěděla co to je…

Letos mi bude 31, byly doby, kdy jsem dýchala s moderními vymoženostmi, přeinstalovávala systém v pc, defragmentovala disk a extrahovala soubory…taky jsem hodně četla, odborné knížky a zajímala se o spoustu věcí..Říká se, že každé těhotenství způsobí zánik několika set tisíc neuronů..vzhledem ke svým pěti dcerám můžu být vlastně ráda, že se ještě nehoupu na lustu jako opice a nehážu dolů slupky od banánu..ale já umím i řídit!

Deset let na mateřské mi trochu vymylo mozek a já se letos chystám vracet do původní kondice. No bude to sakra těžký boj a dlouhá cesta, doufám, že na jejím konci ještě zvládnu zapnout mikrovlnku.

Díky dcero, jsem zase o trochu chytřejší!

P.S. co je to doodle fruit games?!

The post Vajbr a zánik neuronů appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Dětská mozková obrna je jednou z nejčastěji se vyskytujících diagnóz nervového systému u dětí. V USA uvádějí výzkumy její výskyt mezí 1,5 – 5 případy na tisíc živě narozených dětí.  Současná medicína nedokáže léčit její prvotní příčinu, jen zmírnit její následky. Naději na léčbu představuje vlastní pupečníková krev, která by mohla pomoci i pětileté Nelle Vadovičové. I její rodiče slyšeli tuto diagnózu. Jde o první dítě na území bývalého Československa, kterému rodinná banka Cord Blood Center umožnila podstoupit léčbu kmenovými buňkami z jeho vlastní pupečníkové krve v rámci klinické studie na Duke University Hospital v USA.

„Dětská mozková obrna vzniká následkem poškození mozku v období před porodem, během něj nebo krátce po něm. Nejčastější příčinou bývá nedostatek kyslíku – jde o tzv. hypoxicko-ischemické poškození mozku. Následná porucha zasažené oblasti mozku se většinou projeví v motorické, tedy hybné oblasti jako ochrnutí, dalším důsledkem mohou být změny v psychomotorickém vývoji. Mohou se přidružit i jiné příznaky jako například epileptické záchvaty,“ vysvětluje RNDr. Miroslav Kubeš, CSc., zástupce Cord Blood Center.

Klinická studie v USA

Světoví odborníci vkládají velkou naději do buněčné terapie, založené na obnově poškozených tkání. Touto schopností disponují kmenové buňky, nazývané též „buňky-opravářky“, které se nacházejí v pupečníkové krvi. Klinické studie s využitím kmenových buněk z pupečníkové krve v oblasti regenerativní medicíny se v současnosti provádějí především mimo Evropu. Právě z tohoto důvodu rodinná banka Cord Blood Center navázala spolupráci s Duke University Hospital v USA, kde jsou v klinickém testování kmenových buněk z pupečníkové krve na světě zřejmě nejdále. Nelly Vadovičová zde počátkem května podstoupila experimentální léčbu pod dohledem průkopnice v léčbě vlastní pupečníkovou krví a světoznámé odbornice Dr. Joanne Kurtzbergové.

„Ze studií na zvířatech víme, že když se buňky dostanou do těla, vytvářejí hormony, které vysílají signály k vlastním mozkovým buňkám, aby pomohly obnovit mozek. Také vysílají signály potlačující zánět, který je jednou z příčin poškození mozku po podobném úrazu. Buňky tedy mohou pomoci zastavit zánět a zvýšit schopnost obnovy mozkových buněk.“

Shrnula Dr. Kurzbergová princip experimentální léčby, kterou podstoupila i slovenská holčička Nelly. „Skutečnost, že takové prestižní transplantační pracoviště, jako je Duke University Hospital, přijalo jednotku pupečníkové krve z naší rodinné banky, je pro nás potvrzení kvality naši transplantátů a naší práce obecně ,“ doplnil  Miroslav Kubeš.

Kmenové buňky z vlastní pupečníkové krve byly Nelly podané nitrožilně, podobně jako transfúze. Buňky by si měly poškozená místo v mozku najít a zregenerovat poškozené tkáně. Samotná léčba na Duke University Hospital trvala čtyři dni. První den pro rodinu začal vyplněním dotazníků a rozsáhlým rozhovorem s vedoucími studie o všech aspektech léčby. Nelly zároveň absolvovala psychologické a neurologické vyšetření. Druhý den byla Nelly vyšetřena pomocí magnetické rezonance a po obědě dostala malá pacientka infuzi kmenových buněk ze své vlastní pupečníkové krve. Infuze s kontrolou hydratace organismu probíhala až do večera. Třetí den byl věnovaný podrobnému vyšetření sluchu a řeči, odpoledne zkoumal ošetřující tým jemnou motoriku Nelly v rámci her, jako je skládání kostek, navlékání korálků, zapínání knoflíků, vystřihování a podobně. Poslední den proběhlo čtyřhodinové vyšetření zaměřené na cvičení s hlavním důrazem na nohy a chůzi.

Využití kmenových buněk z pupečníkové krve, uchované pro potřeby dítěte, se dnes zkoumá i v mnoha dalších klinických studiích – kromě dětské mozkové obrny například i při autismu, cukrovce typu I., traumatickém poškození mozku, syndromu hypoplastického levého srdce a dalších diagnózách.

Program Podaná ruka

Léčba Nelly je součástí projektu Pomocná ruka, v rámci kterého rodinná banka Cord Blood Center aktivně vyhledává pacienty a transplantační centra, organizuje přístup k léčbě a finančně ji zabezpečuje. „Jde nám o to, aby pupečníková krev nebyla jen uchovávaná, ale i využitá na léčbu.  Naše vize je umožnit co nejširší využití kmenových buněk z pupečníkové krve na léčbu pacientů v souladu s trendy ve světové medicíně,“ doplnil Miroslav Kubeš.

„Pro nás byla diagnóza dětská mozková obrna velkým šokem. Chorobu si ale člověk nevybírá, a proto jsme rádi, že se nám naskytla možnost takové jedinečné léčby pro naši dceru,“ řekla Nellyina maminka, Mariana Vadovičová, kterou doplnil její manžel: „Je to pro nás všechny velká naděje na uzdravení a věříme, že i díky kmenovým buňkám bude naše Nelly držet krok se svými zdravými vrstevníky. Ona skutečně chce a i to nás posouvá dopředu.“

Nyní je Nelly více než půl roku po pobytu v USA. Udělala obrovské pokroky, v řeči, jemné motorice, naučila se rozeznávat a kreslit geometrické tvary, jde k zápisu do běžné základní školy. Rodiče neustávají v rehabilitaci, cvičení, Nelly je houževnatá a statečná. Stále vidí pokrok a mají naději. Naději, že se všechno ještě zlepší.

The post Příběh Nelly Vadovičové: unikátní léčba dětské mozkové obrny kmenovými buňkami z vlastní pupečníkové krve appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Docusoap neboli dokumentární seriál zobrazuje skutečné postavy, ale je koncipován jako hraný v tom smyslu, že situace, zápletky a vývoj vztahů mezi postavami se dopředu promýšlejí. Štáb Čtyř v tom natáčel hrdinky a jejich bezprostřední okolí soustavně a nepropásl ani jeden porod. K zachycení intimnějších okamžiků ze soukromí rodiny využívaly hrdinky a jejich partneři malé kamery, na které natáčeli své videodeníky. Seriál přináší empatický a střízlivý pohled na současné mateřství, prostý voyerismu, ale autentický. Autorkami konceptu seriálu jsou Erika Hníková (která paralelně připravuje seriál Navždy svoji) a scenáristka Irena Hejdová.

„Leckdy se stalo, že jsem si vysnila nějakou scénu nebo situaci, která se prostě nakonec natočit nedala, a jindy mě překvapilo, co skvělého vzniklo při natáčení bez jakékoliv přípravy,“ říká scenáristka seriálu Irena Hejdová. „Ten seriál je dojemný už tím, že vypráví o zrodu čtyř nových životů, zároveň ale přináší silné lidské příběhy dnešní doby. Otevírá nejen nadčasová témata mateřství a rodičovství, ale i témata ryze současná, jako je snaha skloubit mateřství s kariérou či těžký život s dítětem v existenční nouzi. Vypráví také o lásce a partnerství – a tahle témata jsou blízká všem divákům bez rozdílu.“

“To, že jsem těhotná a že ČT schvaluje seriál do výroby, jsem se dozvěděla ve stejný den,” vzpomíná režisérka Linda Kallistová Jablonská. “Naše Johanka tak se mnou prožila celé natáčení i postprodukci prvních tří dílů. Těhotenství a mateřství ženy sbližuje a příjemné atmosféře při natáčení rozhodně pomohlo, že jsem se svými hrdinkami mohla probírat mateřské starosti od ranních nevolností po nejnovější trendy v látkových plínách. Natáčení porodů pro mě byl i díky vlastnímu těhotenství překrásný zážitek a doufám, že se nám magický moment zrození nového života podařilo co nejopravdověji přenést na obrazovku.”

Režisérka Zuzana Špidlová převzala natáčení seriálu přibližně v polovině. “Z porodu podnikatelky Věry jsem byla nervóznější než ze svého vlastního a stále jsme se štábem promýšleli, jak porod ve Zlíně nepropásnout,” přiznává dnes s úlevou. “V našem seriálu hrají ale nemalou roli také babičky, matky nastávajících matek. Proto si myslím, že by seriál kromě čerstvých maminek a otců mohl zaujmout i generaci jejich rodičů. Ta může spolu s našimi hrdinkami sledovat, jaké to je, prožít porod spolu s otcem dítěte a jaké pouto díky tomuto zážitku mezi dítětem a tátou vzniká,” prozrazuje dokumentaristka.

Další „v tom“

Během natáčení otěhotněly a postupně porodily i autorky seriálu Linda Kallistová Jablonská a Irena Hejdová, a také manželka kameramana Davida Cysaře Kristina. Ve štábu za kamerou se narodily celkem 4 děti, před kamerou pak další 4.

Děj seriálu

V prvním díle nazvaném po prvotních kontrakcích „Poslíčci“ se čtyři nastávající matky poprvé představují. Mladá samoživitelka Lucie bojuje s nezájmem otce svého dítěte i s těžkou sociální situací. Manažerka Věra má dobrý příjem i pozorného partnera, blížící se mateřství potřebuje ale skloubit se slibně rozjetou kariérou, aby nepřišla o důležité klienty. Humanitární pracovnice Petra se soustředí na hledání porodnice a přípravu na dítě, napjatě přitom očekává přílet jeho afrického otce, s nímž se zná jen pár měsíců. A statkářka Miky se rozhodně nehodlá kvůli svému třetímu těhotenství vzdát fyzicky náročné péče o rozsáhlé hospodářství a množství domácích zvířat.

Malou Sophinku porodí na začátku druhé epizody osamělá Lucie. Euforii z narození prvního dítěte ale záhy vystřídá poporodní splín a existenční tíseň. Do Česka konečně přijíždí Ábel, etiopský partner Petry, který nikdy nebyl mimo rodnou zemi. Petra už má těsně před porodem, ještě ale chce seznámit Ábela se svou rodinou i s běžnou realitou života v Evropě. Statkářka Miky zatím nerušeně pokračuje v tvrdé práci na rodinném statku. Její třetí těhotenství jako by ji vůbec neomezovalo, i když si o ni její blízcí už začínají dělat starosti. A podnikatelka Věra vyráží za svou rodinou na Moravu, aby tu s bratrem lékařem zkonzultovala svůj přístup k těhotenství a seznámila rodinu s exotickým jménem pro své první dítě.

Na začátku třetí epizody přichází na svět Jonáš, první dítě humanitární pracovnice Petry a jejího partnera, Etiopana Ábela. Splní se Petře sen o přirozeném a poklidném porodu navzdory bouřlivé noci, v níž k němu dojde? Lucie zatím osaměle prožívá své šestinedělí, je opět bez peněz a vyhledává aspoň svého otce v Táboře a jeho novou rodinu. Pochlubit se těhotenstvím vyráží do Kanady za rodiči svého přítele i podnikatelka Věra. S partnerem Jakubem si prohlíží místní porodnici a zjišťuje nejnovější trendy v péči o matku a dítě. Farmářku Miky zatím dostihne její těžké pracovní nasazení na rodinném statku. Od lékařů se jí dostane důrazného varování, že by kvůli svému dítěti měla konečně zvolnit. A je to právě ona, kdo na konci třetího dílu předčasně porodí syna Josífka.

Ve čtvrtém díle se dostanou do popředí otcové, v pátém díle se podnikatelce Věře za nečekaných okolností narodí malá Isabelle a v šestém díle se osudy hrdinů na televizní obrazovce prozatím uzavřou.

Před kamerami ČT nakonec v seriálu přišly na svět čtyři děti – Sophia, Jonáš, Josífek a Isabelle Capri. Všechny čtyři hrdinky i jejich partneři souhlasili s natáčením u porodu, v seriálu se tak diváci stanou svědky i náročného porodu koncem pánevním či porodu císařským řezem.

Seriál vznikal devět měsíců, od května 2012 do ledna 2013.

Profily hrdinek

Věře z Prahy je 32 let. Majitelka eventové agentury čeká první dítě s přítelem, taktéž manažerem Jakubem. Ani v pokročilém těhotenství se nechce vzdát milované práce. Je perfekcionistka a věří, že když vše dobře naplánuje, podaří se jí kariéru a mateřství skloubit. Těhotná tak jede pracovně do Kanady a hned po porodu se hodlá vrátit k organizování firemních akcí. Rodit chce v nadstandardním režimu, proto dlouho vybírá ideální porodnici. Kde přivede dceru s exotickým jménem na svět a jak se jí podaří poporodní zapojení do pracovního procesu?

Čtyřiatřicetiletá Miky je jedinou z našich hrdinek, která už děti má. Po dvou dcerách doufá spolu s manželem Joskou v prvního syna. Žijí společně s dětmi na rodinném statku plném zvířat, kterým Miky obětuje většinu svého času. Městské matky asi její pracovní zápřah v pokročilých stádiích těhotenství překvapí, Miky rozhodně ani během těhotenství nehodlá slevit z ostrého pracovního tempa. Rodit chce v porodnici v Náchodě a její porod se bohužel neobejde bez komplikací – zvládne ho?

Petře je 31 let a dlouho pracovala v neziskovém sektoru. Během zahraniční pracovní mise v Africe se seznámila se sympatickým Etiopanem Ábelem a po dvouměsíční známosti otěhotněla. Do porodu jí zbývá pár týdnů a s napětím čeká, jestli se Ábelovi podaří přiletět včas do Česka, aby tu s ní sdílel radosti i strasti rodičovství. Petra by ráda rodila co nejpřirozeněji, proto si vybrala přívětivou porodnici v Mělníku. Proběhne porod podle jejích představ a zvládne mladičký Ábel roli otce v pro něj cizí zemi na cizím světadílu?

Pětadvacetiletá Lucie je na všechno sama. Otěhotněla z náhodné známosti s Erikem, který o dceru nestojí. Lucie tak dlouho váhala, zda opravdu dítě chce. Žije v malém sociálním bytě na pražské Palmovce s kamarádem, rodinné zázemí nemá – matka jí zemřela loni a otec žije v Táboře a nikdy si nebyli zvlášť blízcí. Do našeho seriálu Lucie vstupuje v 9. měsíci těhotenství, rodit se chystá na pražské Bulovce – jak její porod proběhne a podaří se jí uživit poté dceru Sofii jen ze sociálních dávek? Podaří se Lucii přesvědčit Erika, aby se o svou malou dceru začal zajímat?

Linda Kallistová Jablonská (*1979) je absolventkou FAMU obor dokumentární tvorba. Do širšího diváckého povědomí se dostala snímkem Kupředu levá, kupředu pravá, který sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů, dokumentem Vítejte v KLDR a také dílem Pozemšťané, koho budete volit? Ten pojednává o štábu mentálně handicapovaných filmařů a jejich zapojení se do předvolebních klání.
Od třetího dílu se na režii seriálu Čtyři v tom podílela také renomovaná režisérka Zuzana Špidlová (*1978), autorka filmu Bába, oceněného v roce 2008 1. cenou sekce Cinéfondation na festivalu v Cannes.

Veškeré informace naleznete na www.ceskatelevize.cz/ctyrivtom

The post Čtyři v tom appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Make-up jsem začala používat před cca šesti lety, ale dodnes jsem nemohla narazit na nějaký, který by mi opravdu vyhovoval. Vyzkoušela jsem několik značek a cenově od 100,- i do 1.500,- ale pořád to nebylo prostě ono. Buď se mé pupínky více zvýraznily, pleť byla mastná nebo vysušená, make-up dělal fleky a nebo po dvou hodinách nebylo vůbec znát, že nějaký mám a všechno jsem měla usazené ve vráskách. Až mě napadlo zkombinovat dva dohromady. Samozřejmě, toto dělá asi více z nás, ale zkusila jste i toto?
Moje pleť je trošku sušší, mám pihy a s akné nemám problémy, ale  co si budeme povídat, vždycky se najde den kdy se prostě nějaký ten pupínek vyskytne a  i přesto toužíte po tom mít make-up, který Vám udělá krytí jako když máte pleť vyretušovanou. Na pleti nebude vidět žádný pupínek a Vám to samozřejmě dodá na sebevědomí.
Dobré je, že tento návod může použít kdokoliv, ať už máte velký problém s akné nebo máte na obličeji jizvičky, žilky, kruhy pod očima.. cokoliv. Ale teď už k tomu zázraku.
Použila jsem krém-pastu Aknecolor (tmavší odstín), který zakoupíte běžně v lékárně a potom Dermacol make-up cover (jaký odstín si vyberete.. já si ale vybrala ten světlejší, jelikož mám tmavší Aknecolor). Připravila jsem si nějakou starší nádobku od make-upu a namíchala si vlastní. Samozřejmě každá  máme jiný odstín pleti a potřebujeme více krytí nebo méně. Takže přidávejte a odebírejte do té doby než Vám bude naprosto vyhovovat.
Pro ještě větší efekt používám bázi pod make-up značky Dermacol, která pleť hezky vyhladí a make-up mé značky vydrží déle.
Navíc tyto dva produkty stojí okolo 100,- a vydrží Vám opravdu na hodně dlouho, takže si myslím, že to stojí za vyzkoušenou.
Doufám, že Vám tento můj “recept” aspoň trošku pomůže a když tak mi dejte pod článek vědět, jak se Vám to povedlo, a jak jste s tím spokojená.
Hodně štěstí.

The post Konečně dobrý make-up? appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

“Jsem matkou dvojčat, která se narodila o 12 týdnů dříve. Zkušenost bezbřehého strachu o život vlastních dětí poznamená každého rodiče. Proto mnozí z nás cítí potřebu pomáhat novým rodičům nedonošených dětí a ulehčit jim tak těžké začátky,” řekla Klára Csirková, předsedkyně Nedoklubko, o.s.
Naše občanské sdružení poskytuje rodinám nejenom kvalitní informace na webovém portálu a sociálních sítích, ale i odborné a laické poradenství. Naším cílem je podpora nedonošených dětí a jejich rodin, a ve spolupráci s odborníky i vyvolání systémových změn vedoucích k trvalému zlepšování péče o předčasně narozené děti a jejich rodiny a tím i zvyšování šancí na snižování či udržení procent úmrtnosti a těžkých postižení.”, sdělila Klára Csirková, předsedkyně sdružení Nedoklubko, o.s.

Občanské sdružení Nedoklubko se stalo zakládajícím členem evropské nadace sdružující rodičovské organizace z celé Evropy – EFCNI (European Foundation for the Care of Newborn Infants). EFCNI představila na půdě evropského parlamentu v listopadu 2011 svoje doporučení v dokumentu s názvem CARING FOR TOMORROW , kde apeluje na politické činitele, aby podpořili zlepšení péče o předčasně narozené děti a jejich rodiče v 5 oblastech – prevenci a screeningu, léčbě, vakcinaci a RSV imunoprofylaxi, následné a dlouhodobé péči a v neposlední řadě v oblasti sociální a finanční podpory.

V roce 2011 byl poprvé vyhlášen na 17. listopad Světový den předčasně narozených dětí – World Prematurity Day a to ve spolupráci s americkým the March of Dimes, evropskou Foundation for the Care of Newborn Infants – EFCNI (zastupující rodičovská sdružení 20 evropských zemí), africkou Little Big Souls International Foundation a National Premmie Foundation z Austrálie.

U této příležitosti Nedoklubko a Česká neonatologická společnost 20. listopadu předaly v Praze cenu Purpurové srdce čtyřem osobnostem výrazně se zasazujícím v péči o nedonošené děti a jejich rodiny. Dále byla udělena cena Zlatý kulíšek devíti dobrovolníkům vyrábějícím nedostatkové pomůcky a oblečky pro nedonošené děti na novorozenecké JIP v nemocnicích.

Výzvu o.s. Nedoklubko s názvem Dítě nedonošené NEROVNÁ SE postižené – umožní stát tento standard i nadále udržet? odevzdali rodiče s dětmi den před akcí náměstku primátora Hl. Města Prahy pro oblast zdravotnictví, sociální a bytové politiky Mgr. Ivanu Kabickému a poslankyni PSP ĆR Lence Kohoutové.

Purpurová barva, symbol předčasného narození, nasvítila od 16.30 – 23.30 hodin průčelí Emauzského kláštera na Palackého náměstí v Praze různými dynamickými efekty. Nedoklubko se tak připojilo k celosvětové iniciativě, která má za cíl upozornit veřejnost na zvyšující se procento předčasných porodů. V loňském roce svítil purpurovou barvou např. Empire State Building v New Yorku.

Generálním partnerem oslav v ČR je společnost Abbott Laboratories, s.r.o., www.abbott.cz

Zdroj: www.nedoklubko.cz

The post Dítě nedonošené NEROVNÁ SE postižené appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Jelikož masáže spojené s aktivní logopedií neměly výsledek, pátrali jsme dál. Jedno odpoledne jsem se o našem problému zmínila známému pediatrovi MUDr. Gregorovi, ten zavzpomínal na svou spolužačku z medicíny, která ordinuje v soukromém sluchovém centru v Praze. Tam jsme dojeli, syna zde kompletně vyšetřili a dali nám informaci, že v některé brněnské nemocnici je paní primářka Vokurková, která se rozštěpy zabývá. Takže začalo pátrání po internetu, kde jsme našli jsme kontakt. K paní primářce jsme se objednali na září, dostali jsme termín operace na duben tohoto roku. Jsme po operaci, která proběhla v pořádku, vstřebáváme stehy a za pár týdnů začneme s masážemi patra a logopedií.

Velmi nás mrzí, že tak „prestižní“ pracoviště jako je veřejnosti prezentována motolská klinika má takovýto „komplexní“ přístup k dítěti. Syn mohl být odoperován o několik měsíců dříve a zažít si tak správnější návyky mluvení. Dnes, se znalostmi, jaké mám, bych vyžadovala důkladnější prohlídku, s vrozenou vadou nejspíš byla i větší pravděpodobnost další anomálie v této oblasti. Ale teď už to může být jen rada pro maminky ostatních dětí.

Operováni jsme byli paní primářkou Vokurkovou ve FN v Černopolní. Po operaci měl syn z důvodu velkého otoku sliznic problémy s dýcháním, proto byl zaintubován a okamžitě převezen na dětské ARO, které naštěstí bylo o patro níže. Po dvou dnech jsme se dostali na chirurg. JIPku a poté na standardní chir.odd. Pro mě jako pro matku (která je navíc zdravotnice) strastiplný týden plný strachu o syna a stěhování se na a z ubytovny na další oddělení v nemocnici. Proč to ale popisuji? Proto, abych Vám dala informaci, že i toto se může stát (po zimě strávené ve školce, opakované rýmě, kašli, rotavirových infekcí jsou sliznice narušené), a hlavně proto, že když už se vyjimečně něco takového stane, nemusíte se bát.

Já musím zcela po pravdě napsat, že se mi za celý týden nestalo, že bych za synem nemohla, že by se na mě některá ze sester byť jen zamračila. Tak vstřícný personál, který dal špičkovou péči synovi a mně slova útěchy, byl opravdu uzdravující. Stejně milý a velmi profesionální byl i přístup všech lékařů. Moc jim na dálku děkuji a přeji nám všem, aby svůj přístup nezměnili.

Příspěvek převzat z http://www.rozstepy.cz se souhlasem autorky.

The post Submukózní rozštěp, mávl rukou doktor.. appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Dvanáctého prosince 2011 ve 2.30 se nám narodila holčička (3,70 kg a 53 cm), které jsme dali jméno Lilien. Co všechno tomu předcházelo a čím vším jsme museli několik hodin před jejím spatřením světla světa projít, se pokusím nastínit.

Den jako každý jiný. Ráno jela manželka (dále jen Huong) na motorce na nákup, a pak ještě narychlo vyprala. Kolem 11. hodiny dopolední mi sdělila, že v půl jedné jedeme do porodnice a budeme rodit. Nevěnoval jsem tomu příliš mnoho pozornosti, protože to říkala téměř každý den, deset dní zpátky. Ani ne půl hodiny poté jsem znejistěl, protože přijela Huong sestra, a začaly připravovat nezbytné věci pro pobyt v porodnici. Proč zrovna v půl jedné, jsem nepochopil. Nicméně vietnamská hra s čísly v datech je ve všem, a tak se smiřuji s faktem, že to tak jednoduše je.

Je krátce po poledni, vše je sbaleno a nanošeno v autě. Ani ne po kilometru máma zjišťuje, že máme sice termosku, ale nemáme vařič. Konečně máme všechno, a po necelých 20 minutách přijíždíme na parkoviště před nemocnicí. Brána je však zavřená, a v domečku, kde má sedět nějaký vrátný, nikdo není. Já musím čekat!

Při druhé cigaretě přemýšlím, kam auto zaparkuji, když vidím v dálce po parkovišti přicházet rozesmátého postaršího Vietnamce v modré uniformě. Lidé v uniformách jsou důležití. Onen pán si je toho vědom, a pokládá mi záludnou otázku, kam že to jedu. Usmívám se, a slušně odpovídám, že do nemocnice. Tím jsme formality vyřídili, ale ještě musím zaplatit vstup za auto. Nemám peníze, s těmi odešla manželka. Snažím se pánovi vysvětlit, že zaplatím při odjezdu, ale bezúspěšně. Nedá se nic dělat, musím zaběhnout pro peníze.

Peníze mám, ale pouze pětisettisícové bankovky, na které zase nemá vrátný peníze zpátky. Běhám od stánku ke stánku, a snažím se něco koupit, aby mi někdo rozměnil. Nakonec se mi daří rozměnit, platím deset tisíc za parkoviště, a hurá hledat manželku.

Konečně v nemocnici

Zvolili jsme nemocnici, ve které jsme procházeli tzv. předsvatebním vyšetřením před několika málo týdny. Údajně jsme měli mít v této nemocnici domluveného známého doktora, který měl manželku odrodit.

Huong jsem nehledal dlouho. Čekala ve vestibulu na pana doktora. Doktůrek si dal na čas, a krátce po třetí hodině nás poctil svojí návštěvou. Potřásli jsme si pravicemi, a po jeho slovech že „máme jít na pokoj a čekat“, se odporoučel. Ještě že nám to přišel po více jak hodině čekání říci…

Ve Vietnamu funguje ve většině zdravotnických zařízení všechno trochu jinak. Je třeba být připravený na všechno. Platí několik základních pravidel, která by se dala shrnout do několika bodů.

1) Nikdo vám nikdy nic nedá zadarmo.

2) Nikoho nezajímají vaše starosti a problémy – každý je tu sám za sebe. Můžete se kroutit, sténat, a já nevím, co ještě, ale nikdo z okolí nemrkne ani okem.

3) Bez pomoci dalších členů rodiny do nemocnice ani nechoďte – umřete přinejmenším hlady.

4) Obrnit se neskutečnou železnou trpělivostí, aby člověk udržel své emoce a nervy na uzdě.

5) Naprosto všechno potřebné si přinést z domova.

6) Připravit si „letecké“ obálky, a do nich samozřejmě peníze na dárky. Tak tomu říkají Vietnamci, já používám svůj název: úplatky.

Tento systém neplatí doslova všude. V Hanoji, případně Saigonu tomu bude v nemocnicích nejspíše trochu jinak. Jdeme se ubytovat, a já si cestou oživuji vzpomínky na svoje minulé návštěvy. Jednou z prvních věcí, kterou člověk nemůže nevidět, jsou všudypřítomná lehátka „pomocného personálu a zdravotních sester v jednom“ aneb přechodné domovy těch nejbližších z rodin pacientů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Děti a my č. 7-8/2012.

www.detiamy.eu

The post Rodili jsme ve Vietnamu: den jako každý jiný appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Víte jaká jste matka? O typologii současných matek se pokusili němečtí odborníci na zakázku nejmenovaného výrobce nealkoholických nápojů. Výsledek je barevný a rozhodně zajímavý. Červencové číslo Děti a my se vám pokusí přiblížit deset typů dnešních maminek. Poznáte se v některém? „Dítě nemá být překážkou v životě, ale jeho součástí,“ říká v rozhovoru uznávaná americká terapeutka a rodinná poradkyně Naomi Aldortová, autorka knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi. Koncem května navštívila v Praze Světový týden respektu k porodu. Při té příležitosti jsme se jí zeptali na její nekompromisní výchovnou metodu. Porodní příběhy jsou již tradiční součástí Děti a my, ten červencový stojí za připomenutí. Pohled do zákulisí vietnamských porodnic má lakonický název: Rodili jsme ve Vietnamu. Znáte recept na dobrý a trvalý partnerský vztah? Podle míry rozvodovosti by se mohlo zdát, že ingredience jsou těžko sehnatelné, ne-li nedostupné. Přitom by možná stačilo trochu víc naslouchat jeden druhému. Zkuste s námi odhalit Tajemství vztahu, který vydrží: respekt. Víte co se skrývá v kosmetice? Jestliže potravinářský průmysl toleruje stovky chemických přísad, v běžné kosmetice jejich počet jde do tisíců. O tom, které a jak mohou ovlivňovat lidský organismus píše odborník na slovo vzatý, vystudovaný chemik a odpůrce chemie, propagátor všeho přírodního, Vít Syrový.

Co je nového

Rozhovor
Rozhovor s Naomi Aldortovou, autorkou knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi

Téma
Jaká jste matka?

Těhotenství a porod
Rodili jsme ve Vietnamu

Rodičovství
Jen ať to zkusí samy

Rodina a vztahy
Tajemství vztahů, které vydrží

Zdraví
Víte, co se skrývá v kosmetice?
Ekozahrádka II.

Rodinné křižovatky
Budeme se rozvádět – ale jak to říct dětem?

Škola, školka, školička
Přijeďte si pro mě…

Vaše stránka

Skutečný život
Ať žijí rytíři!

Více informací naleznete na: www.detiamy.eu

The post Prázdninové dvojčíslo časopisu Děti a my appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.