„Ze své dlouholeté terapeutické praxe vím, že dilema plynoucí z rozporu mezi očekáváním, že se stoprocentně oddá celodenní péči o dítě, a potřebou vlastní seberealizace s větší či menší intenzitou řeší každá žena, která zůstane na mateřské,“ potvrzuje zkušená osobní terapeutka Pavla Štěpničková. Bohužel, neradostnou situaci často zhoršuje i partner, který má tendenci práci, kterou žena doma každý den odvádí, podceňovat, stejně jako její špatné psychické rozpoložení. „Tlak ale může být na obou stranách. Poté, co žena zůstane doma s dítětem, je zodpovědnost za ekonomické zajištění rodiny na muži, což ne každý dobře přijímá,“ připomíná Pavla Štěpničková.

Existuje způsob, jak krizovým situacím tohoto druhu předejít? Pavla Štěpničková má jednoznačnou odpověď: Začít věřit v sebe. Ženám radí zbavit se pocitu, že nejsou dost dobré, vrátit se k sobě samým, k tomu, co je jim blízké. Ideální je, když se podaří najít způsob seberealizace, při kterém žena bude mít stále prostor pro rodinu a který navíc posílí rodinný rozpočet „Stane se to, čemu věříme, proto je tak důležité překonat strach a začít věřit v sebe,“ říká zkušená terapeutka a nabízí pomoc specifickou metodou – psychoterapií s relaxací v rytmu šamanského bubnu, která slouží k vyladění obou mozkových hemisfér. Jedině tak, jak říká, může člověk dosáhnout harmonie. Žijeme ve společnosti zaměřené na informace, analýzu, kontrolu, výkon, více zatěžujeme levou, „racionální“ hemisféru mozku. Jen stěží dokážeme uvolnit emoce, pocity ukryté v pravé hemisféře. „Pravidelný rytmus bubnu a zpěv dokáže harmonizovat levou a pravou mozkovou hemisféru a dostat se tak k důležitým informacím, k tomu potenciálu v našem mozku, který probouzí kreativitu, zvídavost, motivaci objevovat nové věci a odvahu uskutečnit svá přání,“ vysvětluje Pavla Štěpničková a dodává: „Důležité je začít s terapií včas. Nečekejte, že prvotní impuls ke změně vzejde od vašeho partnera. Nastolte změnu v sobě – on se začne měnit následně. Naučte se respektovat sama sebe, to je první krok.“

Terapeutickou praxi Pavla Štěpničková provozuje v Kosoři, nedaleko Prahy – Radotína. Psychoterapie s relaxací v rytmu šamanského bubnu začíná úvodním sezením, terapií rozhovorem s cílem ujasnit situaci, v jaké se klient nachází a především stanovit záměr, co si reálně přeje vnést do svého života. Následuje relaxace při poslechu pravidelného rytmu bubnu a zpěvu, ukotvení záměru prožitkem, obrazem a metaforou, otevření představ a kreativity.

Mgr. Pavla Štěpničková

Po studiích Pedagogické fakulty v Ostravě, obor jazyk český, hudební výchova a jazyk německý, se začala intenzivně vzdělávat v oboru psychoterapie. Absolvovala například terapeutický výcvik Poradenství a psychoterapie zaměřená na klienta, základní sebezkušenostní výcvik v dynamické psychoterapii ukončený zkouškou z obecné psychoterapie, cyklus seminářů FFSS EUROPE specializovaný na staré spirituální techniky léčby a tříletý nástavbový program šamanských technik ve Švýcarsku vedený Sandrou Ingerman. Má dlouholetou zkušenost s vedením relaxačních jazykových kurzů a seminářů zaměřených na osobnostní růst člověka formou aktivního nalézání jeho tvůrčích schopností. Pavla Štěpničková je aktivní hudebnicí, zpívá, skládá hudbu, hraje na klavír a akordeon, koncertuje.

The post Mateřství je pro ženu nelehkou zkouškou, terapeutka Pavla Štěpničková radí: Najděte sama sebe! appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Zkrátka nepřijdou ani ti nejmenší návštěvníci veletrhu. Doprovodný program totiž bude doslova nabitý. Součástí čtvrtečního programu bude například show se zvířátky Duo EDEN – Máme rádi zvířata. Páteční odpoledne rozhýbe svým vystoupením oblíbená skupina Maxim Turbulenc, která je předzvěstí hvězdně obsazeného víkendu. Ten odstartuje bublinová show Matěje Kodeše, sobotním vrcholem je vystoupení oblíbeného Michala Nesvadby. Nedělní dopoledne pak přinese přestavení Brněnské písničkové tetiny s programem Tetiny v kuchyni, odpoledne zase vystoupí zpěvák Voxel.

„Děti se mohou těšit také na oblíbené Disney kino, které každý den přinese mnoho krásných pohádek, nebo herní systém Disney Infinity. Stranou jistě nezůstanou ani kolotoče, skákací hrad nebo jízdy na šlapadlech v nafukovací fráze Best for kids. Nadační fond Advokáti pak dětem připravil jarní dílničky pro celou rodinu,“ láká Jana Tyrichová, PR manažerka z Veletrhů Brno.
Nejen pro kluky a tatínky bude určené představení klasických i RC modelů aut, pozemní a vojenské techniky, lodí, ponorek, letadel a vrtulníků. Součástí prezentace bude také možnost vyzkoušet si ovládání modelů na zemi, ve vodě i ve vzduchu.

Rybaření přinese vše pro úspěšnou sezonu

Souběžně s veletrhem PRODÍTĚ se na brněnském výstavišti uskuteční také další ročník prodejní výstavy rybářských potřeb RYBAŘENÍ. Novinky pro další sezonu, ale i tradiční sortiment budou prezentovat přední dodavatelé a importéři rybářských potřeb na český trh.

Nabídku vystavovatelů doplní zajímavý doprovodný program, který přinese populární přednášky předních osobností rybářského světa, praktické informace, ukázky úpravy ryb, ale i mnoho soutěží o zajímavé ceny.

Podrobné informace o obou veletrzích najdete na webech www.prodite.cz a www.bvv.cz/rybareni.

The post Vše pro spokojené dítě i maminku na veletrhu PRODÍTĚ appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Pravda, některé děti spánek odmítají více a častěji (budí se z různých důvodů i několikrát za noc anebo přes den skoro nespí), některé děti zase více spí (pokud je to váš případ, doporučuji nemluvit o tom před matkami nespavců;). Tak či tak, neznám ve svém okolí matku, která by si alespoň jednou během prvních ca. 3 let života svého dítěte nestěžovala na to, že „se už několik nocí nespala“, „cítí se víc mrtvá, než živá“, „za hodinu souvislého spánku by dala cokoliv“ a začíná být nebezpečná pro své okolí.

Důvodů, proč dítě nechce usnout, když by podle vás mělo, může být nepřeberné množství. Rostou mu zuby, má hlad nebo žízeň nebo obojí, je přehlcené vjemy z uplynulého dne, není dost unavené, je příliš unavené, něco ho bolí, něco na něj „leze“, bojí se tmy, nechce být samo atd.

Dobře, ale co s tím, když my rodiče máme druhý den tzv. povinnosti? Musíme vstávat do práce, nebo budit druhé dítě do škol(k)y nebo jsme nedejbože nemocní, a spánek jako obnovu sil potřebujeme ještě víc, než obvykle? To jsou příklady situací, kdy by se hodilo mít na dítěti tlačítko on/off anebo znát zázračnou formulku, která děťátko uvede v mžiku do sladkého, 10 hodin trvajícího, hlubokého spánku. Nic takového není, bohužel (bohudík). A stejně jako existuje nepřeberné množství důvodů, proč vaše dítě nespí; existuje i obrovské množství rad a metod, jak zaručeně dítě naučit spát…. A zoufalý rodič hledá a zkouší zaručené návody a zjišťuje, že na jeho ratolest vlastně moc nefungují anebo jen trochu a občas…Zkrátka, je to o nervy…

Já znám způsob, jak uspat miminko (relativně) bez pláče, který  (za určitých předpokladů, k nimž se zanedlouho dostanu) docela dobře funguje a který je hlavně ověřen tisíciletou praxí. Je to zpěv. Asi vás nepřekvapí, že TO, že děti nespí, když my to potřebujeme, řešily maminky (resp. rodiče) odnepaměti. Nemám to tedy potvrzené žádným výzkumem, ale historické prameny hovoří jasně – totiž všechny ukolébavky hovoří jasně. Za všechny uvedu text jedné krásné ze Slovenska –

Usni že mi usni takým tuhým sníčkom, lebo ta ponesiem do pola chodníčkom
Do pola chodníčkom, do hory cestičkou, veru že mi usni takým dobrým sníčkom
Usni že mi usni, aby si zaspalo, že sa nezobudíš, iba zajtra ráno

Volně „přeloženo“: Už spi, dítě moje, musím zařídit spoustu věcí, musím zajít na pole ….A spi, prosím, tvrdě, aby ses nebudilo v noci a spalo až do rána… Mantra každého nevyspalého rodiče, že? Aspoň 5 hodin v kuse a udělám, co budeš chtít!

Dobře tedy, říkáte si, zpívat, to už jsme zkoušeli, ale třeba to také úplně nefungovalo…? Anebo si říkáte – já a zpívat?!, jen to ne, vždyť já nemám sluch a neumím to….

A já říkám, zkuste to a zkuste při tom dodržet následujících 5 doporučení:

1) Zpívá máma, zpívá táta
Ukolébavku zpívejte děťátku vždycky a jen vy. Váš hlas a vaši přítomnost a intimitu chvíle usínání nenahradí žádná (byť krásná) ukolébavka z přehrávače nebo natahovací hračky na klíček. A nezáleží absolutně na tom, jestli „tzv. máte sluch“ atd. Pokud vám někdy někdo řekl, že „neumíte zpívat“ , zapomeňte na to, protože to není důležité a dost možná ani pravda, protože zpívat umí každý, komu funguje hlas. Berte to tak, že pro své dítě jste ten jediný, nejdůležitější a nejobdivovanější zpěvák. (To platí samozřejmě jen do určitého věku, nicméně bavíme se tu o ukolébavkách pro nejmenší; děti staršího školního věku, které už mají pokoj plný plakátů svého oblíbeného youtubera nebo superstar, velmi pravděpodobně usnou samy:).

2) Zklidněte se
Ve chvíli, kdy zpíváte ukolébavku, soustřeďte se jen na svůj hlas a na to, co se jím snažíte dítěti říct – aby se zklidnilo, usnulo, ničeho se nebálo, zdál se mu krásný sen… Toho docílíte jen, když se zaměříte na „tady a teď“, prožití přítomné chvíle. Nemyslete na to, co všechno ještě musíte stihnout – odepsat na e-maily, uvařit, uklidit,…. Pokud tohle z hlavy nevyženete, na vašem zpěvu a hlasu to bude poznat, dítko velmi pravděpodobně vaši nervozitu vycítí a usínat se mu nebude úplně dobře. Zpěv a hudba je pro zklidnění ideální pomocník – zrytmizuje váš dech a pomůže vám rychleji se naladit na přítomnou chvíli.

3) Opakujte, opakujte, opakujte…
Vyberte si jednu nebo několik oblíbených písniček a ty zpívejte před spaním každý den, ideálně ve stejném pořadí. S písničkami je to jako s pohádkami. Děti, které milují řád a opakování, si za čas zvyknou na danou zpívanou sekvenci a budou vědět, že s tóny a melodiemi, které dobře znají, pomalu odkapává čas, ve kterém se mohou pohroužit do klidného spánku.

4) První hodina rodného jazyka
Před usnutím zpívejte písničky ideálně ve svém rodném jazyce. Dáváte tak svému dítku jedny z prvních intenzivních jazykových lekcí. Slova, která jsou rytmizovaná a intonovaná a dítě je má šanci slyšet opakovaně, se mnohem lépe ukládají do „slovníku“. Existují studie, které dávají do souvislosti vliv zpěvu rodičů na schopnost dítěte začít dříve a lépe mluvit.

5) Zpívejte už bříšku
Se zpíváním můžete (anebo byste měli) začít, i pokud miminko teprve čekáte a na svou novou roli se připravujete. Podle nejnovějších studií si dítě je schopné pamatovat si věci již od 34.týdne svého života. Máte tedy velikou šanci, začít se společnou komunikací pomocí hudby a zpěvu ještě, když je miminko v bříšku.Můžete  ho naučit oblíbenou ukolébavku, při které ho budete uspávat. Můžete ho naučit veselou písničku, při které mu předáte svou radost z hudby a pošlete mu do bříška „hormony štěstí“, endorfiny, které se při zpěvu vyplavují do vašeho organismu. Můžete ho naučit vnímat rytmus přes vaše tělo. V tom všem vám může pomoci hudba a zpěv.

Výjimka potvrzuje pravidlo…

Je jasné, že pro každé pravidlo existuje výjimka. A my se sebevíc snažíme a styl ukolébavky máme vypilovaný k dokonalosti a z našeho zpěvu přímo tryská láskyplné „usni, že mi usni“…. A stejně to prostě někdy nezabere. Takový už ale život s dětmi je a základní pravidlo přežití rodiče zní „zvykni si na neustálou změnu“. Nemělo by nás to ale odradit od zpívání a společného prožívání hudby s dětmi. Je to totiž jeden z nejkrásnějších zážitků, ke kterému se budeme my i naše děti, až budou větší, stále vracet.

Doslov:
Svou rodičovskou frustraci můžete ostatně také vyjádřit písní. O tom ale zase někdy příště. A jako příklad takového „přetavení“ dávám výkon paní Shannon Abbott – takové normální maminky z Utahu, které se zdály slova k „Hallelujah“ od Leonarda Cohena „trochu divné“, tak je přizpůsobila realitě svého každodenního života. Hudba je mocná, halelujah!

Pokud miminko teprve čekáte, určitě mu zpívejte i dokud, je ještě v bříšku. Můžete to přijít vyzkoušet i na hudebně-relaxační workshopy  Zpívání pro pupíky – nejen, že si při nich zazpíváte, ale také odpočinete a naučíte se zklidnit sebe i „pupík“ s příjemnou ukolébavkou nebo relaxací. První lekce je pro vás zdarma.

The post Usni, že mi usni! (aneb jak uspat miminko bez pláče?) appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Novinky pro děti a nastávající maminky představí dětem i jejich rodičům veletrh PRODÍTĚ od 6. do 9. března na brněnském výstavišti. Součástí nabídky předních dodavatelů dětského zboží bude nejenom běžný sortiment, ale i zboží, které ještě nedorazilo na prodejní pulty. To vše s možností nákupu za zvýhodněnou cenu.

Součástí nabídky letošního ročníku veletrhu bude vedle řady vystavovatelů také velmi oblíbené poradenské centrum, které mohou všichni zájemci využít zcela zdarma. Za zmínku určitě stojí poradenství v oblasti přípravy k porodu, péče o dítě a laktační poradenství. Stranou nezůstane ani stále aktuální problematika zvýšení bezpečnosti kojenců, kde se návštěvníci seznámí například s použitím monitoru dechu.

Zkrátka nepřijdou ani ti nejmenší návštěvníci veletrhu. Doprovodný program totiž bude doslova nabitý. Pod názvem Dětský svět se skrývají hudební a divadelní vystoupení, hry a soutěže o krásné hračky. Letos nově je součástí také Disney kino, které každý den přinese mnoho krásných pohádek. Děti si budou také moci vyzkoušet oblíbený herní systém Disney Infinity.

Chybět nebude ani kolotoč, skákací hrad a dětský koutek, kde se po celou dobu konání veletrhu poskytuje bezplatné hlídání dětí od tří let. Součástí dětského koutku je také prostor pro přebalení, ohřátí jídla a nakrmení dětí.

„V rámci doprovodného programu se uskuteční hned několik představení. V pátek se návštěvníci mohou těšit na pořádnou porci zábavy s Václavem Upírem Krejčím v  programu paParáda…a bude legrace. V sobotu pak na Magickou show Pavla Kožíška a Hanky Mašlíkové S kouzly kolem světa. V rámci nedělního programu se děti setkají se svými pohádkovými kamarády – zažijí Veselou pouť s hosty JŮ a HELE, odpoledne si budou moci pohrát s oblíbenými Žížaláky v rámci prezentace festivalu Smíšek,“ přiblížila Jana Tyrichová z Veletrhů Brno.

Nejen pro kluky a tatínky pak bude určené představení klasických i RC modelů aut, pozemní a vojenské techniky, lodí, ponorek, letadel a vrtulníků. Součástí prezentace bude také možnost vyzkoušet si ovládání modelů na zemi i ve vzduchu. Vrcholem přehlídky modelů pak bude sobotní bitva „Ardeny 1944“.

 Podrobné informace o veletrhu najdete na webu www.prodite.cz

The post Vyrazte si na veletrh. Spokojená budete vy i vaše miminko appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Jak postupovat, aby si dítě polohu na bříšku oblíbilo a postupně ji zvládlo správným způsobem?

Každé dítě umí pouze to, co mělo možnost pravidelně trénovat !!! J

Pokud dítě budeme pravidelně, mnohokrát denně, zvedat přes zajíčka (dítě zvedáme zády k podložce jednou rukou pod hlavičkou a druhou pod zadečkem) nebo nabalením (v poloze na zádech zachytíme dítěte širokým úchopem kolem hrudníčku, poté je otáčíme na bok a současně zvedáme v tzv. „letu“) a nosit ve vyvýšeném nebo bočním klubíčku více méně zády k podložce, pak se nemůžeme divit, že do vlastních aktivit bude používat techniku podobnou pravidelné manipulaci s ním. Tato pravidelná manipulace ho stimuluje ke zvedání hlavičky z polohy na zádech,  jako kdyby se chtělo posadit. I přesto, že se budeme snažit s dítětem alespoň občas (1x,2x,3x ?? denně á 1,2,3,??? min.) trénovat polohu na bříšku, nebude ji mít rádo a nebude vědět, co se od něj očekává při kontaktu s podložkou, a to ani ve 3. měsících věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv.1.vzpřímení (dítě v poloze na bříšku by se mělo opírat o vnitřní stranu loktů a stydkou sponu), natož v 6. měsíci věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv. 2. vzpřímení (dítě by se mělo opírat o stehna a dlaně natažených paží, bříško je nad podložkou).

Pokud chceme pomoci dítěti vytvořit si kladný vztah nejenom k poloze na bříšku, ale také k postupnému správnému vzpřimování, pak doporučuji používat při celodenní manipulaci s dítětem techniky napovídající jeho přirozené možnosti očekávaného pohybového vývoje, aby si je mohlo postupně ukládat do paměťových stop. Hned od narození dítěte doporučuji malého kojence při každém zvedání z podložky z polohy na zádech nejdříve lákat ke zvednutí končetin nad tělíčko, poté ho otočit přes bok až na bříško, pod které podložíme dlaň jedné ruky. Druhá ruka mírně podsazuje zadeček a stehna pod bříško. Dítě držíme těsně (cca 5-10 cm) nad podložkou, aby ji mohlo pravidelně vnímat, sledovat a kontaktovat rukama i kolínky přitahovanými zemskou přitažlivostí. V této poloze pak přesuneme dítě na dosah k hračce, aby se ji mohlo zpočátku alespoň dotýkat (třeba i hřbetem zaťaté pěstičky) a později ji mohlo uchopit do rukou. Teprve poté dítě pomaličku (aby se neleklo a stíhalo se orientovat v prostoru) zvedneme do pozice koníčka či klokánka. V poloze klokánka a koníčka dítě nosíme nejdříve krátkou chvíli (pár vteřin). Čas postupně prodlužujeme.  Dítě neustále stimulujeme ke sledování dějů či hračky na zemi, stole či v ručkách dítěte. Dítě učíme co nejdříve držet hračky v ručkách, aby bylo motivováno se na ně dívat a tím lehce předklonit hlavičku. Děti bez zrakové motivace směrem dolů nebo k hračce v ručkách se má tendenci rozhlížet po okolí, zaklánět hlavičku, zapažovat paže, prohýbat se v trupu a sedat si v náručí na podloženou pánev zády k rodiči.

Techniky manipulace s dítětem se musí podobat co nejvěrněji samostatnému aktivnímu pohybu dítěte, který se od něj postupně očekává. Díky výše doporučovaným naprosto pravidelným a zcela běžným technikám manipulace s dítětem během každého dne dítě nejdříve vnímá způsob pohybu, poté si na ně zvykne, následně v nich začne částečně a stále lépe spolupracovat a nakonec si je uloží do paměťových stop jako přirozené techniky, které začne postupně používat samostatně.

Jakmile již cca 4.měsíčnímu dítěti upadne hračka na zem, doporučuji pád komentovat a s ohledem na Vaši páteř zakleknout na jedno koleno nakročením jako rytíř a přiblížit dítě držené v pozici koníčka (jedna ruka pod bříškem, druhá pod zadečkem, stehna pod bříškem, hlava výše než pánev) k hračce, ať si ji samo zvedne. Pokud budeme dítěti od 2. měsíce věku pravidelně nabízet hrazdičku nad tělíčko a lehká jednoduchá chrastítka (spínací špendlík, kroužek, oválek) do rukou, pak je schopno již kolem 4. měsíce věku hračku nejenom udržet, ale i uchopit ze země.

Při každičkém pokládání dítěte na podložku v průběhu dne ho doporučuji pokládat stejným způsobem. V pozici koníčka přiblížíme dítě k podložce, aby ji mohlo kontaktovat dlaněmi a kolínky. V této pozici je možno dítěti nabídnout pomalé, jemné a rytmické pohupy nahoru a dolů nebo houpání vpřed a vzad za doprovodu písničky. Po chviličce se snížíme hřbetem ruky držící dítě pod bříškem na podložku. Dítě lákáme za slovního komentáře k otočení hlavičky a následně mu dopomáháme k pomalému obratu tělíčka na bok tím, že mu podložíme loket pod tělíčko a následně ho přetočíme na bok. Dítě v poloze na boku chvíli pozdržíme a nakonec ho dotočíme na záda.

Podrobný popis včetně fotografií je možno najít v publikaci „Jak se rodí vodníčci“ na str. 179 – 194.

Eva Kiedroňová

The post Proč některé děti nemají rády polohu na bříšku? appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Hodnocení klinickým psychologem:

Tato útlá knížečka z pera maminky dívenky s rozštěpem je určena především dětem a psána pro děti. Je dobře srozumitelná dětem s normálním rozumovým vývojem již od 5-ti let věku a dále pak je určena pro žáčky mladšího školního věku. Jako vhodná pomůcka pak může sloužit jak rodinám s dětmi s rozštěpem, tak odborné i neodborné veřejnosti. Podává velmi citlivým a dobře srozumitelným způsobem prostřednictvím příběhů dětí vysvětlení samotného handicapu a obtíži, s nimiž se tyto děti v každodenním životě setkávají a s nimiž musí bojovat. Je výborným vysvětlením pro samotné děti. Vynikajícím nápadem jsou také dvě samostatné verze příběhu – zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívenky.

Vhodně informuje jejich okolí, spolužáky atd.. může být součástí osvěty v čekárnách pediatrů, logopedů atd., právě tak je vhodná do rukou pedagogů a výchovných pracovníků, kteří s těmito dětmi pracují.

PhDr. Hana Brundová, klinický psycholog

Moc ráda bych připojila poděkování Šťastného úsměvu nakladatelství Albatros, za to, že knihu mohou děti s rozštěpem dostat zdarma. Především děkujeme slečně Daně Špicarové, ředitelce marketingu za čas a spoustu práce jenž věnovala tomu, aby knížka spatřila světlo světa v tak úžasné podobě.   Martina Kolísková, autorka

Získat knížku, jejíž součástí je omalovánka, mohou rodiče nebo pedagové dítete s rozštěpem prostřednictvím Občanského sdružení Šťastný úsměv – kontakt http://stastny-usmev.cz/o-nas/kontakt/.

The post Můj svět s kamarády – příručka pro děti s rozštěpem appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Náplní programu budou aktivity vycházející z technik spojujících různé druhy umění a terapii. které jsou zaměřené na péči o sebe sama, seberozvoj, sebepoznání a odpočinek skrze nevšední činnost. Přijďte strávit neděli plnou tvoření, umění a povzbuzení v kruhu žen.

Čekají na vás tři ucelené bloky – arteterapie, filmová terapie a taneční terapie. V rámci arteterapie se můžete těšit na tvoření z hlíny. Otevření nových obzorů, zajímavá témata, zklidnění a odpočinek od všedních starostí přijdou skrze filmovou terapii. Aktivizaci těla i ducha a radost z pohybu přinese taneční terapie. V případě hezkého počasí budeme trávit obědovou přestávku venku na zahrádce, kde společně poobědváme (na způsob pikniku).

CENA za celodenní program je 400,- Kč.

MÍSTO KONÁNÍ
Rodinné centrum Matáta, Horácké náměstí 12, Brno-Řečkovice.
(MHD – autobus č. 42, 70 zastávka Horácké náměstí nebo vlakem na zastávku Brno-Řečkovice) 

Více informací a přihlášky na:
www.navikendbezdetna.blogspot.com
www.arslonga.cz

The post Nevšední aktivity využívající kombinace umění a terapie určené ženám to je Na víkend bezdětná appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Nikdo, kdo to neprožil si nedovede představit, jak vyčerpávající bylo nakrmit plačící a vzpouzející se dítě, kdy jsem ji hodinu vyloženě trápily dávkou, co pijí děti v prvních dnech po porodu. Podle toho Zuzka taky vypadala. Takový drobek bez faldíků, takřka průsvitný. Během dalších dvou dní Zuzka začala zvracet, nebylo to ublinkávání, ale to co jsme do ní hodinu dostávali, ona obloukem vyzvracela. Bylo mi jasné , že tohle nikam nepovede  a představa, že se budeme všichni ještě několik měsíců trápit, byla děsivá. Zuzka přestávala mít počurané plínky a začala být  taková hadrová, jakmile viděla lahev, stříkačku, lžičku, tak začala plakat. Opět jsme se sbalili a vyrazili zpět do nemocnice s tím, že pokud se nedomluvím na zasondování, tak budeme objíždět  okolní nemocnice, dokud neuspějem. Ten strach , že  během několika hodin nebo minut se Zuzka může dostat do metabolického rozvratu byl  strašný. Naštěstí sloužila paní primářka dětského odd. Mezi tím, kdy nás přijímali, šel manžel za ní, aby ji vysvětlil situaci, že nejsem hysterka, která nezvládne nakrmit dítě, ale že vím, o čem mluvím a co požaduji. Přišla za námi na pokoj s tím, že Zuzanka bude tedy sondovaná a uvidí se, jaký to bude mít efekt. Já si tedy vydyndala sondu minimálně na dva dny. Sondovat každé krmení mi přišlo stejně hrozné jako naše trápení. Díky tomu, že jsem zdravotní sestra a pracuji na chirurgické jipce  jsem si Zuzku sondovala sama. Sestřičky mi ukázaly, jak si ji zafixovat a zbytek je vlastně stejný jako u dospělých. Paní primářka kontaktovala paní doktorku Vokurkovou, která ji potvrdila, že u PRS to tak někdy bývá a sonda je na místě. Dokonce dala i tip na dlouhodobé sondičky pro malé děti. Ani se mi nechtělo věřit jak rychle se Zuzka začala měnit….první den jelikož byla dehydratovaná jsem ji dávala mlíčko jen do sondy. Začínala jsem na 40ml/2hodinách a nesmělo to trvat déle jak 15 minut. Druhý den jsem Zuzce začala nabízet mlíčko prvně z lahve, aby věděla, že je doba krmení a hlavně aby si moc nezvykla na sondu. Zvládla sama vypít třeba jen 5 – 10ml a zbytek do sondy. Dávka se navyšovala každý den o 10ml.

Dostali jsme vycházky, a tak jsme většinu dne trávili venku v nemocničním parku. Třetí den Zuzka začala být nevrlá a uplakaná. Původně jsem myslela, že ji trápí kolika, ale a on ji trápil hlad! Bylo úžasné pozorovat jak se s malé „anorektičky“ stává otesánek. Po týdnu nás pustili domů, vybavené náhradními sondami a stříkačkami. Předpoklad byl, že sondu bude mít do operace. Jelikož se ze Zuzanky stal opravdový jedlík a tělíčko začalo růst, tak během tří týdnů ji spodní čelist povyrostla tak, že jazyk přestal být zapadlý a vylezl krásně do pusinky a od té doby Zuzka pila své dávky z flašky bez nutnosti sondování.

Stačil necelý měsíc a my měli doma úplně normální miminko bez jakýchkoli problémů. Trošku jsem měla strach z příkrmů, ale to Zuzka taky překvapila. Dá se říct, že jedla cokoli bez problémů a s chutí. Musela mít teda všechno našlehané na hladkou kaši. Kousky ji vzhledem k rozštěpu vadily.

Dneska 8.2.2013 je Zuzanka  skoro tři týdny po plastice patra, pooperační průběh máme bez problémů. Ze začátku byl trochu problém s mlékem, které nechtěla, ale příkrmy jedla  s chutí. Po týdnu začala znova pít mléko a dokonce i ostatní tekutiny, které odmítala.

Jsem ráda, že ty počáteční problémy na ní nezanechaly žádné následky. Je to 8,5 měsíční velice čilá a šikovná  holčička.

Možná kdyby dětští lékaři v porodnicích věděli o tomto syndromu a dětem s touto vadou by se od začátku dostalo patřičné péče, tak by se děti s PRS a jejich rodiče nemuseli tak trápit.

Hana

Publikováno se souhlasem autorky, převzato z webu: http://stastny-usmev.cz

Zkratka PRS v textu znamená  Pierr Robinův syndrom. Více o něm se dočtete zde: http://stastny-usmev.cz/pierre-robin-syndrom/

The post Když miminko nechce jíst appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Dívám se na své malé sluníčko, jak tichounce oddychuje, usnula plná dojmů u štědrovečerní pohádky. Okolo sebe má své nové dárky – nemocnici z lega, chtěla by být paní doktorkou a uzdravovat děti, knížky o vílách, protože ráda čte a víly prostě jsou, ona to ví a také vysněný růžový dres s krajkou a třpytivými kamínky. Už se těší na první závod nové sezóny. Ještě dva měsíce tréninků… „Budu v něm tančit po špičkách lehounce jako ty víly z knížek.“ Gymnastka moje sladká.

Hlavou se mi však honí deníček jedné „maminky“, který jsem před pár týdny četla. Slzy mi po jeho přečtení tekly jako hrachy. Teď už nepláču, ale ta myšlenka se pořád vtírá. Nechápu to, nerozumím tomu. Jak to mohla udělat? Co ji vedlo k tak strašlivému rozhodnutí!? Při čtení komentářů se mi svíral žaludek. Nemohla jsem je číst hned, až po několika dnech jsem našla odvahu. Nedokázala jsem na ně ani reagovat, nemohla jsem napsat ani čárku. Deníčková maminka čekala holčičku, už byla ve více než polovině těhotenství, ve 22. týdnu. Stačily už jen dva a miminku by zachraňovali život, kdyby se narodilo předčasně. Tato holčička však nedostala právo na život…

Jaká by asi byla? S kouzelnou fantazií, kde dětem víly tančí po peřince, když hledají vytržený zoubek, malířka, co nejraději maluje princezny, andělíčky a maminku s kočárkem… Také by se tak zvonivě smála jako moje holčička? Moje holčička má kamarádky, milující mámu s tátou, sourozence. Má domov, školu, kroužky, sportovní oddíl… Je veselá, usměvavá i zlobivá, pláče, trucuje, pomáhá i neposlouchá. Je milovaná jako jiné děti svými maminkami a tatínky. Stejně jako deníčkové mamince i mně v centru prenatální medicíny, na trojrozměrném ultrazvuku řekli, že moje holčička bude mít rozštěp obličeje, ale jinak bude zdravá. I já jsem plakala, bylo mi líto, že moje vytoužené děťátko bude mít rozštěp. Také jsem se bála, jak vše zvládneme, jak zvládneme léčbu, bála jsem se, jestli se jí děti nebudou smát, jestli bude krásná, jestli… Pak se naše cesty rozdělují. Já se přihlásila do předporodního kurzu a mluvila jsem s maminkami o tom, že moje holčička bude mít rozštěp a těšila se na to, až ji prvně pochovám, až jí budu vyprávět pohádky, až ji budu učit poznávat svět, číst a psát. Deníčková maminka spolkla tabletky na vyvolání potratu, nechala si píchnout smrtící látku do plodové vody. Holčičku nechala zabít… protože nebyla dokonalá. Už nikdy nebude vědět, jaké měla oči, jestli byly také tak modré a veliké jako oči mojí holčičky.

Vím, že to bylo její rozhodnutí. Její a tatínka té holčičky. Měli na to právo. Právo ze zákona. Jejich holčička měla vrozenou vývojovou vadu – rozštěp obličeje. Jinak byla zdravá. Stejně jako ta moje. Oni ale nechtěli holčičku s jizvičkou na rtu. Musela by absolvovat několik operací, aby mohla mluvit, aby byla krásná jako jiné děti. A tak ji raději zabili. Tahle země toto maminkám a tatínkům dovoluje.

Prenatální diagnostika ve druhém trimestru, kdy se kontroluje obličej děťátka, by se neměla dělat v Česku, ale na Slovensku. Tam potrat pro rozštěp obličeje, který není průvodním jevem jiného závažnějšího onemocnění, není legální. Na Slovensku vědí, že léčba rozštěpu obličeje dosahuje velmi dobrých výsledků…

Aby se to vědělo i u nás v Česku, vzniklo v roce 2005 Občanské sdružení Šťastný úsměv. Snažíme se co nejvíce informovat širokou laickou i odbornou veřejnost o rozštěpové problematice a demytizovat a detabuizovat toto téma. Chcete vědět, jak žijí rodiny s dětmi s rozštěpem, jak probíhá léčba a jakých úspěchů dosahuje? Podívejte se na náš oficiální web http://stastny-usmev.cz/ Najdete zde fotografie, příběhy, informace o léčbě, zkušenosti s péčí a další.

Členy Šťastného úsměvu jsou převážně klienti rozštěpového centra v Brně. U druhého centra, které je v Praze, vzniklo v roce 2011 Občanské sdružení Za novým úsměvem.

Snad se i díky aktivitám těchto sdružení zákonodárcům v Česku brzy donese, že rozštěp obličeje lze vyléčit a není tedy důvodem ke zbytečnému potratu!

Martina Kolísková

The post Právo na život appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Purpurové srdce České neonatologické společnosti  

Doc. MUDr. Petr Zoban, CSc.v roce 1972 promoval na Fakultě dětského lékařství UK, později  2. lékařské fakulty v Praze- Motole. V průběhu studia působil na Fyziologickém ústavu AV. Po té pracoval od roku 1973 na I. dětské klinice Fakulty dětského lékařství. Své zkušenosti sbíral i během stipendijních pobytů v Dánku, Finsku a Spojených státech. V roce 1993 získal titul docenta v oboru dětského lékařství.

Jeho novorozenecké oddělení spolupracuje již delší dobu s Ústavy fyziologie a patologické fyziologie. Doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. se věnuje léčebně preventivní péči v oboru neonatalogie, výuce studentů a doktorandů, ale i vědě a experimentální medicíně.

Purpurové srdce Nedoklubka

Dagmar Holáje matkou dvou dětí. Píše pod pseudonymem Edith Holá. Je editorkou a spoluautorkou knihy Pohádky pro kulíšky (2011), která je určena pro čtení předčasně narozeným dětem v nemocnici. Projekt os Nedoklubka Pohádky pro kulíšky koordinuje. Napsala autobiografickou knihu Cesta k mým matkám. Ukázky z knihy publikovala na internetu, kde získaly velký ohlas. Pracuje v médiích.

“Dáša si Purpurové srdce zasloužila několikanásobně. Upřímně jí záleželo na tom, aby pohádky spatřily světlo světa a dostaly se mezi rodiče a děti. Stala se zapálenou pohádkovou bojovnicí a my jsme jí za to vděčni. Všichni věříme, že čtení pohádek dětem v inkubátorech či dětem nemocným má léčivý vliv na děti i rodiče samotné”, řekla Klára Csirková, předsedkyně občanského sdružení Nedoklubko.

Rada občanského sdružení Nedoklubko se rozhodla udělit Purpurové srdce Dagmar Holé pro její neutuchající snahu o podporu rodin s předčasně narozenými dětmi “pohádkovou” cestou. Sama je autorkou terapeutických Duhových pohádek, z nichž některé jsou součástí knihy Pohádky pro kulíšky. V loňském roce na výzvu Nedoklubka reagovalo 40 autorů, kteří věnovali předčasně narozeným dětem a jejich rodičům 90 básniček, povídek a pohádek. Dagmar Holá pohádky redigovala, vkládala na web, komunikovala s autory a ilustrátory. Zasadila se o knižní vydání části došlých pohádek.

Ty jsou určeny především pro četbu nemocným a předčasně narozeným dětem pro svou povzbudivou a léčivou sílu. Nejenom, že děti slyší rodičovský hlas, který je pro ně symbolem bezpečí, ale rodiče při četbě mohou snáze překonat rozpaky v neosobním nemocničním prostředí a zapomenout na svůj strach a obavy o život dítěte. Více na www.pohadky.nedoklubko.cz

Purpurové srdce rodičů pro zdravotní sestru

Martina Šimůnková  po  ukončení SZŠ v roce 2001 studovala VOŠ v oboru Diplomovaná zdravotní sestra. V roce 2011 ukončila Specializační studium pro zdravotnické pracovníky nelékaře zakončené atestační zkouškou v oboru Ošetřovatelská péče v pediatrii se zaměřením na intenzivní péči v pediatrii a neonatologii, a to ve Fakultní Thomayerově nemocnici s poliklinikou v Centru pro vědu a vzdělávání.

Od roku 2002 se věnuje stále své profesi jako diplomovaná dětská sestra, nejdříve na Dětském oddělení v nemocnici v Brandýse nad Labem, poté na Gynekologicko – porodnické klinice 1. LF a VFN a nakonec na Novorozenecké jednotce intenzivní a resuscitační péče a Novorozeneckém oddělení JIRP v ÚPMD Podolí, kde pracuje dosud.

Ráda jezdí na kole a cestuje po světě.

Pro práci s dětmi byla rozhodnuta hned od počátku studia na zdravotní škole. K práci s nedonošenými miminky ji ale nakonec přivedla vlastně náhoda. Této náhody však nikterak nelituje a i přestože je to práce fyzicky a především psychicky náročná, má ji moc ráda.

Purpurové srdce rodičů pro lékaře

MUDr. Drahomíra Jančářová  po gymnáziu vystudovala Lékařskou fakultu UJEP v Brně. V roce 1984 jí byl udělen titul MUDr. A od té doby pracuje na Neonatologickém oddělení ve Fakultní nemocnici v Brně. Od roku 2009 vyučuje mediky na Lékařské fakultě. Během své profese složila specializační atestace z oboru neonatologie a pediatrie.

Nejvíce miluje svou rodinu, divadlo, četbu a přírodu.

Na otázku: “Co byste si přála změnit ve své nemocnici?  Na svém oddělení? Ve zdravotnictví? Kdybyste měla třeba kouzelný prsten?” odpovídá: “Byla bych ráda, kdyby se nemuselo zdravotnictví potýkat s nedostatkem peněz. Chtěla bych, aby se zjednodušila administrativa a zdravotnický personál měl více času se věnovat pacientům a rodičům. Více času si s nimi třeba jen popovídat a uklidnit je.”

Všem ze srdce gratulujeme.

Zdroj: www.nedoklubko.cz

The post Životopisy čtyř osobností oceněných cenou Purpurové srdce appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.