Podcenění celkového počtu potřebných plenek

Dostatek plen je základ pohodlného látkování. My, na Látkovky.cz, obecně doporučujeme určit počet plen podle intervalu praní – který je obecně 2 dny. Tj. pleny na ty 2 dny (1 prací cyklus) + 1 den na schnutí plen + 5 přebalení jako rezerva. Počet plen se bude lišit u novorozence a u batolete – u novorozence počítejte s přebalováním klidně 10x za den. U batolete, které čurá už v delších intervalech, je potřeba počítat s cca 5-7 přebaleními za den. To znamená, že pro čerstvé miminko potřebujeme alespoň 35 ks plen. U batolete pak 20-25 plen.
Dostatek čistých plen je základ přebalovací pohody každé látkující rodiny.

Extrémní posedlost desinfekcí plenek

Vyvářku plen máme v českých zemích stále ještě hluboko pod kůží – a je to také nejčastější důvod poškození plen, s kterým se setkáváme. Pokud nemůžete vyvářce vnitřně odolat, zvolte si klasické bílé čtverce, tak jako Vaše matky. Nebo vícevrstevné bavlněné pleny, ty to také ještě přežijí bez ztráty kytičky. Moderní látkové pleny (s všitými gumičkami, suchými zipy apod.) potřebují přiměřenou péči – to znamená praní na 40-60 oC, což z bakteriologického hlediska je pro normální domácnost dostačující. Materiály látkových plenek přinášejí mnoho benefitů, ale ty můžete využívat jen tehdy, když se postaráte o plenky tak, jak doporučuje výrobce.

Plenky musí být sněhobílé

Někdo trpí, když má plenky flekaté. Mnoho látkujících maminek (dámy prominou, ale dosud jsem se nesetkala s látkujícím otcem, který by řešil flekaté plínky) se snaží po každém použití z plenek odstraňovat fleky pomocí různých odstraňovačů skvrn – a tím si často plenky odepíšou rychleji, než při normální péči. V našich luzích a hájích jsou nejčastějšími viníky zničených gumiček v kalhotkových plenách vanish a savo perex (a již zmíněná vyvářka). Tato bělidla plenku vybělí, ale taky způsobí, že se brzo rozpadne (protože ji pereme mnohem častěji, než běžné oblečení, pamatujte!) a gumičky zpuchří. Agresivní chemikálie mohou zůstat v látce a způsobit podráždění kůže dítěte.
Soutěž „bílá plenka“ už se dnes nepořádá, nebojte. A navíc – jak plenu perete často a pořád dokola, staré skvrny postupně samy, bez vašeho speciálního přičinění, praním mizí. V létě tomu můžete napomoci sušením na sluníčku. Přes zimu to prostě neřešte. Nakonec, je to jenom plínka, ne?

Není prášek jako prášek

Ne každý prací prášek, ve kterém pereme, je vhodný pro plenky. I když prádlo takto vyprané normálně kůži miminka nedráždí, v plence to může být příčina opruzenin a vyrážek. Proč? Protože v látce zůstávají zbytky pracího prášku, parfémů, optických zjasňovačů, enzymů, bělidel a dalších chemikálií, které se začnou uvolňovat, jakmile do látky dítko načurá a látka zvlhne. Začnou se uvolňovat všechny zbytky chemických látek z pracího prášku a mohou působit přímo na pokožku. Proto přemýšlejte o tom, v čem perete – čím jednodušší složení, tím lepší pro pokožku. Já mám osvědčenou kombinaci perkarbonát + taed. Populární je také mýdlový sliz jako tekutý prací prostředek (nastrouhané prací mýdlo + soda na praní > pozor, nevhodné na plenky z polyesteru!). Do posledního máchání se často doporučuje přidávat ocet (do přihrádky pro aviváž), protože ocet neutralizuje zbytky mýdla a pracích prostředků (+ zjasňuje barvy). Pozor – někteří výrobci all-in-one plenek ocet kvůli PUL vrstvě nedoporučují. Ocet působí i jako změkčovač – aviváži se vyhněte, časem by se taky vaše plenky mohly stát až vodoodpudivé.

Přebalování v příliš dlouhých intervalech

Průměrná papírová plena může pojmout až 8-10 vyčurání, než vyčerpá svoji kapacitu a MUSÍ být vyměněna (pomineme-li hygienickou stránku). Látková plena tolik nepojme a je potřeba na to myslet – když nepřebalíte látkovou plenu včas, proteče a provlhne na oblečení.
Pro dětskou pokožku je – bez ohledu na typ plenek – vhodné přebalování po 2-3 hodinách. I server pampers.com doporučuje u novorozenců 10 přebalení za den.
Na dotaz, jak často dítě přebalovat, je nejlepší odpověď: kdykoli je plena mokrá, přebalte. Je snadné zkontrolovat plenku sáhnutím prstem jen bokem kolem nožek – a když zjistíte, že je plena mokrá, cosi pravěkého ve vás vám nedá jinak, než přebalit do čisté plenky (u papírové pleny poznáte její použitost tak, že na dotek přes plenku cítíte gel – jak cítíte gel, už bylo do plenky načuráno).

U svých dětí jsem pozorovala, že dopoledne po noci čuraly velmi hojně a často (klidně co 30 minut) a odpolední vylučovací interval byl klidně čtyřnásobný. Nebojte se přebalovat dítě podle potřeby, látkové plenky Vám tu možnost servírují na stříbrném podnosu.

Praní jednou za týden

Je chyba prodlužovat prací interval nad 2 dny – pokud venku nemrzne. Pokud mrzne a skladujete pleny venku, klidně perte jednou za týden. Dlouhé intervaly praní zvyšují potřebu počtu plen a dostáváte se pak do tlaku s nedostatkem čistých plen. Navíc, plenky po 24 hodinách v koši na pleny začínají zapáchat, protože dochází k rozkladu močoviny. Potom vám bude trvat déle, než se Vám podaří plenky opravdu vyprat a vyčistit – při nedostatečném vyprání zvyšujete riziko podráždění kůže zbytkovým amoniakem (poznáte pachovou zkouškou u vyprané pleny). Riziko je zejména u větších dětí – u novorozenců jsem se s pachem amoniaku nesetkala (pokud normálně tekutiny příjmají a vydávají). Nebojte se plenky samostatně vymáchat a pak přidat do pračky další světlé prádlo a spustit kompletní prací cyklus.

OneSize neznamená, že jednovelikostní plenka padne každému a vydrží věky

Jednovelikostní plenky jsou velmi ekonomické a populární. Ale často má zákazník vůči nim příliš velká očekávání – jednovelikostní plenka je používána mnohem intenzivněji a tak dojde k jejímu rychlejšímu opotřebení, nebo k opotřebení některých částí (ohrožené jsou suché zipy a gumičky). Některá miminka se rodí hodně drobná a nějakou dobu jim trvá, než dorostou i do jednovelikostních plen (většinou začínají váhový rozsah na 3-4 kg). A některá batolátka jsou zase hodně velká a silná a z jednovelikostních plenek vyrostou dříve, než plně ovládnou udržování vylučovací hygieny (většinou se udává horní rozsah 15-16 kg, ale podle našich zkušeností záleží víc, než na kilech na tělesné stavbě dítěte).

Neuvážené používání krému na opruzeniny

Ne všechny krémy jsou vhodné a bezpečné v kombinaci s látkovými plenami. Krémy na opruzeniny mohou způsobit protékání Vašich plen, protože látku ucpou, naimpregnují. Vhodné, a k látkovým plenám přátelské, jsou přírodní oleje – olivový, mandlový, kokosový apod. U většiny krému, které obsahují zinek (Weleda, Sudocrem apod.), používejte separační plenu, abyste látku plenky ochránili před usazením krému ve vláknu (u stay-dry materiálů v podstatě nevratně bez speciálního zásahu). Vyhněte se, pokud možno, Rybilce – tu bych se já osobně odvážila používat jen se čtvercovými nebo vícevrstevnými plenkami, které se pak dají protočit na vyvářku, aby se Rybilka odstranila z látky. Shrnuto: pokud mažete něčím jiným, než čistým nerafinovaným olejem, použijte separační plenu pro ochranu vlákna látkové plenky.

Nákup celé výbavičky od jedné značky bez vyzkoušení

Doporučujeme kombinovat výbavičku a nakoupit základ a následně podle toho, jak se co osvědčí v praxi, dokupovat. Zejména, pokud kupujete plenky ještě pro nenarozené miminko – nikdy předem nevíte, jaký prototyp bude právě ten váš. Jestli buclatý čurací přeborník, nebo dlouhá žížalka – to vše může ovlivnit výběr plenky. Vylučování se ustaluje zhruba koncem šestinedělí – to už tak nějak tušíte, co Vaše děťátko bude potřebovat, jestli je spíš barokního typu či žížalovitého, jak často kaká a jak moc čurá. A taky, co vyhovuje Vám, jakožto pečovatelům. Důležité pravidlo, které platí i plenek: často se látkující rodiče nechají zlákat nízkou cenou neznačkových AIO plenek z Číny – platí ale „laciné dvakrát placené“. Kromě minimální možnosti reklamace je ohrožená nepromokavá vrstva, často jsou tyto plenky dovolené prát na max. 30-40oC. U látkových plen se vyplatí jít nejen po ceně – ale i po značce, která garantuje určitou životnost a kvalitu.

Nepoužívání separaček je chyba

A to v případě velké nadílky – u čurání toz hlediska pleny nevadí. Z pleny je třeba stolici vždy odstranit, než plenku dáte do kýble k praní. Separačka Vám toto ulehčí na maximum – jen ji vezmete a spláchnete (nebo vyhodíte jako papírovou plenu). Pokud nepoužijete separačku, hovínko z plenky odmáchejte klasicky v umyvadle či bidetové sprchy do toalety – ani “míchaná vajíčka” nepatří do pračky. Dobrým pomocníkem je stěrka na těsto pro tyto účely pořízená – tou elegantně a čistě setřete exkrementy přímo do toalety. Pevné části stolice do pračky nepatří – zvyšujete riziko zanešení odpadu. Pokud k plenám přídáváte i další prádlo, použijte napřed samostatně na pleny jen cyklus Máchání. Pak přidejte prádlo a spusťte prací cyklus. Máte tak záruku, že perete plenky a prádlo v opravdu čisté vodě. Z bakteriologických důvodů rovněž nedoporučujeme také skladovat použité pleny přímo v pračce až do samotného praní.

Příspěvek čerpán z webu: http://www.latkovky.cz

The post TOP 10 největších chyb s látkovými plenkami appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Z novodobé architektury stojí za povšimnutí Univerzitní centrum a Kongresové centrum zlínské rodačky a světově uznávané architektky Evy Jiřičné, milovníci historie by zase neměli vynechat čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím uprostřed sadu Svobody v centru města.

Takřka povinností je při cestě Zlína i návštěva Muzea jihovýchodní Moravy. Expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost návštěvníky provede historií a rozmachem legendární firmy Baťa. Její součástí jsou kuriozity, jako například miniaturní střevíčky z feudální Číny, kolekce atamanských bot i opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů. Návštěvníky čeká průřez produkcí firmy Baťa, obuvnické stroje, část výrobní linky i model typické prodejny firmy.

Návštěva Zlína je ale zážitkem nejen pro milovníky architektury a bot. Oblíbeným výletním cílem zejména rodin s dětmi je zoologická zahrada, která je nejnavštěvovanějším turistickým místem celé Moravy. Každoročně do ní zavítá téměř půl milionu návštěvníků. Zoo je členěná podle jednotlivých kontinentů, během jediného dne tak procestujete Afriku, Asii, Austrálii i Ameriku. V areálu se navíc nachází pohádkový zámek Lešná, který má rozsáhlou sbírku porcelánu a nábytku. V suterénu jsou k vidění mořská akvária a terária s rozmanitými živočichy od bezobratlých až po zástupce plazů.

Spoustu zajímavostí lze najít i v okolí Zlína. Ve čtrnáct kilometrů vzdálených Vizovicích láká k prohlídce v tuzemsku proslavená likérka Rudolfa Jelínka. Exkurzní trasa závodem zahrnuje návštěvnické centrum s podnikovou prodejnou, kinosál, pěstitelskou pálenici, stáčírnu či degustační místnost. Součástí prohlídek je samozřejmě ochutnávka výrobků.

Na řece Moravě protékající Otrokovicemi nedaleko Zlína zase leží turisty hojně navštěvovaný Baťův kanál. Lidé zde tráví dovolenou, víkendové pobyty, nebo přijíždějí ve svém volném čase, aby se svezli na lodi a poznali tak další zajímavosti naší přírody z její paluby. Tu si mohou vypůjčit v některé z půjčoven lodí, které na této vodní cestě fungují. Ceny jsou v přístavištích přibližně stejné a liší se především v jednotlivých měsících sezóny nebo dnech v týdnu. Za víkendovou projížďku v hausbótu zaplatíte kolem šesti tisíc korun za loď, za vyjížďku na raftu asi tři sta korun za osobu, za motorový člun na půl dne necelých tisíc korun. Velmi oblíbené jsou také pravidelné plavby na velkých výletních lodích.

Kdo má rád klidné procházky po prosluněných lázeňských kolonádách, železitou chuť blahodárné minerálky a lahodné horké oplatky, neměl by ve svém programu zapomenout na lázně Luhačovice. Jedinečné prostředí Luhačovic bylo vždy výzvou pro tvorbu uměleckých a architektonických děl. Skutečným skvostem místní architektury je soubor staveb architekta Dušana Jurkoviče, který jimi na počátku 20. století vtiskl tomuto lázeňskému městečku neodolatelné kouzlo.

S cestou do Zlína si starosti dělat rozhodně nemusíte. Ať už se na výlet vypravíte s rodinou, partnerem či sami, pohodlně se tam dostanete žlutými autobusy Student Agency, ale i pohodlnými vlaky RegioJet. Z těch stačí přestoupit v Olomouci na autobus, který vás dopraví do centra Zlína.

The post Do Zlína nejen za exotickými zvířaty a obuvnickou tradicí appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Opravdu je šťastné jen miminko narozené mimo porodnici?

Při lotosovém porodu se dítě nechá spojené pupečníkem s placentou a čeká se, až ta se sama odloučí. To může trvat například až devět dní. Manipulace s novorozencem je samozřejmě kvůli pupeční šňůře velmi omezená. Matkám se proto doporučuje být s miminkem v posteli a užívat si jej. Placenta je pak položená vedle na roušce, kde vysychá.

Lékař Hynek Heřman Novinkám řekl, že samozřejmě „v případě, že je matka po porodu plodu pod dohledem, můžeme vyčkat samovolného odloučení placenty“.

Varoval však, že „může nastat situace (není výjimečná), kdy dochází k velmi pomalému odlučování lůžka a současně nedostatečné kontrakci dělohy. V tuto chvíli je matka velmi ohrožena silným krvácením, které si někdy vyžádá i akutní operační výkon v celkové narkóze. Další závažnou komplikací může být tzv. porucha placentace, kdy se placenta nemůže od dělohy uvolnit a zde je lékařský zákrok v různé intenzitě bezpodmínečně nutný.“ Obecně se však podle něj o zásadní problém jednat nemusí.

Hlavně přirozeně

Podle propagátorky lotosového porodu Radha-Radany Rosecké Píšové tento druh narození dítěte doporučují ženy, které ”preferují přirozený porod doma a porod v porodnici pokládají za nejrizikovější faktor přirozeného děje“. Na internetových stránkách informujících o lotosovém porodu se mj. uvádí, že „placenta je umístěna v textilních rouškách s přístupem vzduchu, aby mohla vyschnout“. Také ji lze zakonzervovat pomocí soli, bylinek, nebo třeba oleje.

Na stránkách občanského sdružení Jantarový svět se pak dočteme, že „oddělením narozeného děťátka od placenty ho silně zraňujeme. Pokud rodiče přistupují k dítěti s láskou, což znamená také s úctou a důvěrou, nechají konec porodu proběhnout v klidu. Vše má svůj čas. Pupečník dotepá, zaschne, oddělí se a tím spojení miminka s placentou naprosto přirozeně skončí. Úplně samo. Stačí věřit, že porod jako začátek samostatné životní cesty dítěte, je prostě dán přírodou už tisíce let nám všem, jako dokonalý. Není potřeba do něj nijak zasahovat. Porod končí vlastně až tímto oddělením děťátka od placenty“.

Je ale zajímavé, že v přírodě je to zařízeno tak, že i zvířecí matky odstraní pupeční šňůru od svého narozeného mláděte (odkousnutím). A ani porodní báby nenechávaly placentu vyschnout a samovolně se oddělit.

Porodník Hynek Heřman k tomu řekl, že „podobně, jako jiné, v médiích často rozebírané nápady, typu porodů doma apod., je nutné odmítnout z lékařského hlediska takovéto odborně ničím nepodložené návrhy, které ohrožují matku i plod na zdraví i životě“. V pražské porodnici v Podolí, kde přivádí děti na svět, je „prioritou maximálně odborný a profesionální přístup a z toho důvodu se snažíme všechny podobné žádosti odmítat a rodičkám podrobně vysvětlovat rizika s tím spojená“.

Zdroj: http://www.novinky.cz

The post Lotosový porod aneb Když se pupeční šňůra nestříhá appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Pro české ženy svým Úvodem k babení udělal tolik, že se z knihy stal okamžitě bestseller. Popularitou je s ní v té době srovnatelná pouze Kuchařka Magdalény Rettigové. Šlo totiž o první český podrobný spisek určený porodním bábám, který jim poprvé umožnil skutečně česky pročíst rady lékaře o průběhu porodu a o možných komplikacích. Zachránil tím mnohý ženský život v čase, kdy před porodem nebylo nic mimořádného na tom, že nastávající matka sepsala svou závěť.

Proč byly vlastně ženy vystavovány takovému nebezpečí a přítomnost lékaře byla považována za nedůstojnou?

Krvavost lékaře odrazovala
Tento předsudek se táhl až do 19. století. A byl krutý. Jak už bylo v úvodu řečeno, v roce 1521 byl v Hamburku odsouzen a upálen na hranici doktor Viet za to, že se přímo účastnil porodu, kam se mu podařilo vloudit v ženském převleku.

U porodů proto zůstávaly báby, případně muži-lazebníci a bradýři. Přítomnost těchto oficiálně zvaných „babičů“ kupodivu nevadila. Při jejich činnosti je pak ovšem mohly zaskočit věci nejrůznější – příčná poloha dítěte a jiné komplikace, možnost sepse (otravy krve), velké ztráty krve.

Při neobvyklých polohách a protržení dělohy často umírala matka i dítě. Při komplikacích nezbývalo babiči nic jiného než zabít dítě v těle matky a po kusech je z těla vyjmout. Neděste se – v několika málo případech matka díky tomu přežila. Dítě bylo nutno tímto způsobem vyndat, i když matka byla mrtvá – z náboženských důvodů muselo být pokřtěno.

Tuto nechutnou operaci musel nevyhnutelně vylíčit i Antonín Jungmann. Právě krvavost porodních zákroků lékaře odrazovala – nepokládali za důstojné vykonávat takovou práci a ženy přenechali bábám a babičům.

Jungmannova knížka vnesla do porodnictví nové světlo – byla mnohokrát znovu vydávána a její čeština se stále zlepšovala. Bratru Antonínovi při ní pomáhal i Josef Jungmann a v Úvodu spolu vytvářeli i nová slova – pánvice (pánev), hanbová kost (kost stydká). České porodnictví se tedy mohlo rozvíjet – však také jeho dějiny zatím nebyly příliš bohaté.

Sórános uměl dítě obrátit v děloze
V roce 138 sepsal řecký lékař Sórános z Efesu dílo o umění porodnickém a nemocech ženských. Byl to spis neuvěřitelně moderní – doporučoval při vyšetření zrcátko a porodní židli. Hlavně se ale dokázal vypořádat s porodními komplikacemi – Sórános uměl dítě v příčné poloze obrátit „porodnickým obratem na nožičku“, používaným dodnes.

Tragické bylo, že v následujících stoletích byl obrat zapomenut a pokusil se o něj až v 15. století italský lékař Antonio Benivieni. I Sórános ovšem radil v případě nezvládnutého porodu dítě rozřezat a vyjmout. První porodnické knížky se začaly objevovat až v 16. století. Úplně první se objevila ve Štrasburku v roce 1513.

Česká příručka vyšla v roce 1519. Jejím autorem byl Claudián, vlastním jménem Mikuláš Kulka. Kniha se zachovala v jediném exempláři v Národní knihovně a ve své době šla rychle na odbyt. Porodnickou knihu vydal v roce 1567 i Melantrich a řada vyvrcholila spisem Matouše Volkenbergra Zahrádka růžová žen plodných.

Knihy ale neobsahovaly tak podrobný návod, jaký později sepsal Jungmann. Problémem bylo, že o početí měli tehdejší lékaři svérázné představy.

Kýchací prášek a sádlo kočičí
Jeden z lékařů o početí např. napsal: „Zplození dítěte pochází ze smísení ženského a mužského temperamentu. A to semeno mužské pochází od samého mozku z čtvrtého svaření a záživnosti. Ta hmotnost, z které zároda pochází, jest nejčistší materie a vlhkost plná duchů v spojování manželském, ze všech oudův těla vyražená a v semeno muže a ženy přišlá a spolu v jeden temperament zběhlá.“

K sexu se středověk choval překvapivě – vyzdvihoval nutnost ženského orgasmu, neboť jinak se prý žena stane hysterickou. Hysterie měla podle středověkých lékařů své sídlo v děloze. Zato s příčnou polohou dítěte si rádcové nedělali starosti: „Druhdy se přitrefí, že dítě k východu napříč obrácené nebo křížem přeložené, s hřbetem k hrdýlku materníka (dělohy) padne. Což trefí-li se, nemá být pomáháno ani rodičce, ani dítěti.“

K posílení porodních bolestí kvůli rychlejšímu porodu radili lékaři kýchací prášek a pro hladký porod „do lůna matky napustiti oleje z bílého lilium spolu se sádlem kočičím, k tomu šafránu dvě zrna“. Jak rodička snášela takové úkony při porodu, není známo.

Hodnota českých knih, což dokládal známý gynekolog profesor Rubeška, byla ve srovnání s italskými a německými návody prachbídná. V sedmnáctém století vyšla u braniborského dvora v Berlíně kniha téměř převratná – paměti porodní báby Justiny Siegemundinové. Vylíčila v ní obrat na nožku – dvojitý hmat, který pomáhá změnit příčnou polohu dítěte na nožky. Bába byla tak slavná, že ji povolal sám kurfiřt Fridrich Vilém ke svému dvoru.

V té době už také došlo ke změně v postavení porodníka.

Kleště i císařský řez
Na francouzském dvoře ustavili porodníky, tzv. accouchuers. Ti měli i své instrumenty – ostré a tupé háky, hák k proděravění hlavy dítěte (kvůli snazšímu vyjmutí mrtvého plodu) a kleště sloužící k vyjímání částí těla usmrceného dítěte (aby se zachránil život matky).

Chyběl ale nejdůležitější nástroj v porodnické praxi – porodnické kleště. Zdánlivě jednoduchý nástroj – dvě ploché lžíce s okénky, zakřivené tak, aby přilehly k hlavičce dítěte. V místě křížení byl zámek.

Vynalezli je v 17. století Angličané – chirurgové ze známé rodiny Chamberlenů. Svůj vynález tutlali a za to je odsuzovala celá londýnská lékařská společnost. Kleště používala rodina při každém porodu – i to bylo kritizováno. Chamberlenové své tajemství nevyzradili – bylo objeveno až v roce 1818, kdy ve starém sídle rodu obchodník s vínem nalezl skříň s porodnickými nástroji.

Na evropském kontinentu poprvé zkonstruoval kleště v roce 1723 Jean Palfyn z Flander. Porodníci k nim měli různý přístup – náš vynikající porodník Jan Melič se s nimi nechal namalovat, Angličan Hunter naopak ukazoval medikům své kleště pokryté rzí na důkaz, že je nepoužívá.

Znám a používán byl od 17. století také císařský řez – při něm lékař jako jediné narkotikum používal tvrdý alkohol. Ženu při operaci přivázali k posteli – bolest byla nesmírná. Výsledky císařských řezů bývaly hrozné – úmrtnost se pohybovala okolo 73 procent. Matky většinou zahubila sepse. Tak tomu bylo i za Jungmannových časů.

Vlašský špitál
Pro české porodnictví znamenala přelom doba tereziánská – cestu mu prolomila právě Marie Terezie za pomoci svého lékaře Bernarda van Swietena. Nařídila vybudovat pro svobodné nastávající matky a nalezence v Praze zvláštní ústav. Nedala na něj ale státní peníze, a tak k otevření ústavu došlo až díky hraběnce Kinské v roce 1765 v Soukenické ulici na Starém Městě. Ústavu se říkalo porodnice Máří Magdalény.

Porodnice a nalezinec pak byly připojeny k Vlašskému špitálu na Malé Straně.
Porodnice se však rozšiřovala – v květnu roku 1777 byl k Vlašskému špitálu připojen i vedlejší Šporkův dům a pro rodičky tu bylo dvacet lůžek.

Od 60. let 18. století také už skládali babické zkoušky muži i ženy. V roce 1789 vyšlo nařízení, že všichni doktoři medicíny a ranhojiči musejí absolvovat výuku a zkoušku z porodnictví. Roku 1759 byla na univerzitě v Praze zřízena stolice pro porodnictví, v jejímž čele stanul Ignác Ruth. Měl také přednášet o porodnictví ve Vlašském špitále, ale ženy se styděly a z přednášek sešlo.

Pro báby tělesný trest
Přísnější požadavky byly kladeny i na báby – musely získat na univerzitě diplom. Ty, které ho neměly, a přesto babictví provozovaly, mohly dostat pokuty a při druhém nachytání je očekával tělesný trest. Zároveň Josef II. 27. dubna 1786 nařídil chirurgům studium na univerzitě. Chirurgie se tak sblížila s klasickou medicínou, a právě chirurgové také měli báby zkoušet.

Josef vydal ještě v roce 1789 nařízení, aby byla postavena všeobecná nemocnice u sv. Apolináře na Novém Městě s kapacitou 50 lůžek. O rodičky pečovala jedna bába, tři opatrovnice a kuchařka se služkou. Profesorem pražského porodnictví byl jmenován dr. Jan Melič (1763 až 1837). Byl nejen výborným odborníkem, ale i pedagogem. Na vlastní náklady zřídil v roce 1787 porodnici pro chudé rodičky. Byl tmavooký, vlídný a porodnické kleště používal skutečně často.

Pak v roce 1804 vyšel slavný Jungmannův Úvod k babení. Sám Jungmann, vysoký, štíhlý a podle žen krásný muž, byl roku 1811 jmenován řádným profesorem porodnictví. Zveleboval porodnici, vybavil ji novými přístroji a od roku 1844 pořádal na klinice teoreticko-praktické pokusy.

Od roku 1826 nemohli doktoři lékařství dostat veřejné místo, nebyli-li zároveň aprobovanými porodníky. To Antonínu Jungmannovi vyhovovalo. On sám pilně učil na klinice a věnoval se i práci literární. Radil ženám, aby při porodu tlačily hlavy na prsa a osvěžovaly se kvůli bolesti vínem. Kleště používal jen v krajních případech. Rozřezání dítěte se také bránil, jak mohl, sám radil navrtat hlavičku. Připouštěl ovšem, aby babiči prováděli i císařské řezy.

Výuka porodnictví pro lékaře a porodní báby se oddělila až v roce 1850 a rychlý rozvoj oboru si vyžádal zcela nové, větší a modernější prostory. Proto byl architekt Josef Hlávka pověřen vybudováním nové Zemské porodnice (1865 až 1875) v dnešní Apolinářské ulici. Se svými 367 lůžky byla jednou z nejmodernějších v Evropě. Porodnictví vkročilo do jiné doby.

Zdroj: http://www.novinky.cz

The post Přítomnost lékaře u porodu byla dříve trestná appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Digitální narození“ – to je výraz pro okamžik, kdy se rodí online identita, tedy kdy natěšení rodiče na sociálních sítích sdílejí informace o šťastném těhotenství a o svém zatím nenarozeném potomkovi. Výzkum společnosti AVG ukázal, že nejméně čtvrtina dnešních dětí se „digitálně narodí“ ještě před jejich skutečným, fyzickým narozením.

Rodiče totiž často používají sociální sítě k tomu, aby se svými přáteli a známými sdíleli informace od pohlaví, jména či snímku z ultrazvuku očekávaného dítěte přes důležité momenty z dětství až po informace a kuriozity z období dospívání. Sharenting a s ním i online identita dítěte se ale může snadno vymknout z rukou. Nebezpečí spočívá zejména v tom, že jakýkoliv obsah sdílený online je snadno zneužitelný, např. fotky mohou být upraveny a použity k nechtěným účelům. Kromě toho, v dnešní době, kdy je naprosto běžné, že si zaměstnavatelé vyhledávají o svých potenciálních zaměstnancích informace na sociálních sítích, by vám v budoucnu vaše dítě za fotografie s humornými popisky nemuselo poděkovat.

Protože může mít sharenting  nebezpečné následky, připravil Jiří Kropáč, vedoucí virové laboratoře AVG, několik rad, kterými by se měli řídit všichni rodiče sdílející na sociálních sítích jakékoliv informace o svých očekávaných či narozených potomcích:

* Dbejte na nastavení vašeho soukromí na sociálních sítích. Soukromí by mělo být nastaveno tak, aby se k fotografiím a jiným obsahům nedostal nikdo jiný, než vaši přátelé, kterým je obsah určený.

* Vždy se zamyslete nad následky, které by mohly vámi sdílené obsahy mít v budoucnu – budou fotky stále humorné, i když bude vašemu dítěti 12, nebo 17?

* Nastavte si službu Upozornění Google se jménem vašeho dítěte, která vám bude posílat emaily s nejnovějšími výsledky vyhledávání. Tak se ujistíte, že se na internetu nešíří nechtěné informace o vašem potomkovi.

* Zaregistrujte si na internetu doménu se jménem vašeho dítěte a tím si zajistěte, že ji v budoucnu nikdo jiný nezneužije.

* S rostoucím věkem vašeho dítěte mějte kontrolu nad jeho online aktivitami. Přehled o tom, co vaše dítě na internetu dělá, vám poskytne služba AVG Family Safety.

The post Sharenting aneb digitální rodičovství appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Suroviny:

500 g polohrubé mouky, 100 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 3 žloutky, 100 g másla, 2 lžíce rozinek, 3 lžíce rumu, 2 lžíce sekaných ořechů nebo loupaných mandlí, 1 žloutek na potření, 250 ml mléka, 1 kostka droždí – 42 g, 1 lžička krystalového cukru, špetka soli, kůra z řádně omytého citrónu

Postup:

Žloutky, moučkový cukr, vanilkový cukr a máslo utřeme do pěny. Do teplého mléka s cukrem rozdrobíme droždí a necháme vzejít kvásek.

Rozinky si namočíme do rumu.

Žloutky s cukrem a máslem smícháme s kváskem. Postupně přidáváme mouku, se špetkou soli a nastrouhanou kůru z citrónu.

Vypracujeme těsto, které necháme na teplém místě vykynout. Rozinky zapracujeme do těsta, vykrajujeme malé bochánky, které necháme ještě chvíli kynout. Potřeme žloutkem, posypeme sekanými mandlemi nebo vlašskými ořechy. Pečeme ve vyhřáté troubě dozlatova.

The post Minimazance appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Co k tomu budete potřebovat?

500g hladké mouky, 250 g másla, 250 g moučkového cukru, 3 žloutky, 3 lžíce mléka, kůra z omytého citrónu, rybízová marmeláda na promazání,  stéblo, tenké červené stuhy

Jak postupovat?

Z uvedených surovin vypracujeme těsto, které dáme na 2h odpočinout do chladu. Těsto vyválíme na plát silný asi 4 mm a vykrajujeme slepičky, kohoutky, kuřátka a jiné jarní a velikonoční motivy. Stéblem vytvoříme otvor, do kterého pak navlékneme tenkou stuhu. Vykrájené tvary klademe na pečící papír a upečeme dozlatova. Po vychladnutí část slepíme marmeládou a další tvary navlékneme na červenou stuhu. Z procházky si přineseme zlatý déšť, větvičky břízy, kočičky.. Na ně pověsíme stuhy s velikonočními motivy.

Linecké cukroví nám krásně provoní byt a až se vrátíme z procházky, určitě nám přijdou k chuti i naše výtvory.

The post Linecké slepičky, kohoutci, kuřátka appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

S mimořádným ohlasem se setkal první ročník projektu Ceny Rodiny 2012, jehož hlavním smyslem bylo upozornit na nepřehlédnutelné aktivity, tvorbu, produkty, projekty a činnost, které podporují rodiče, děti a rodiny vůbec.

Uživatelé internetu měli možnost během 2 měsíců rozhodnout o pořadí ve dvou fázích – v nominační navrhli jednotlivé projekty, osobnosti, firmy či místa, o konečném pořadí se pak rozhodovalo ve druhé hlasovací části. Ceny se udělovaly celkem v 10 kategoriích, které pokrývaly širokou oblast rodinné oblasti. Kulturní cenu  například získal český animovaný film Kozí příběh se sýrem, za Dobré místo čtenáři určili ZOO Praha těsně před ZOO Zlín Lešná a Aquaparkem Čestlice.

V kategorii Hrací cena zvítězilo Lego. Cenu miminek získal Tým dětské onkologie Motol, Cenu bříšek pak Drogerie DM, Školní cenu si odnášejí Gumovací pera a propisky výrobce PILOT. Cenu seniorů si zasloužily University třetího věku.

Osobností rodina se stal již zesnulý psycholog Zdeněk Matějček. Na druhém místě skončila Tereza Maxová.

Uživatelé ocenili i projekt Klokánek Fondu ohrožených dětí jako Společnost rodiny.

Soutěž měla i svou anticenu nazvanou Bubák rodiny, která měla upozornit na to, co se v uplynulém roce nepovedlo. Prakticky bez konkurence tato cena připadla projektu S-karta Ministerstva práce a sociálních věcí.

Kompletní výsledky jsou uvedeny na www.rodina.cz/cenyrodiny.

O serveru Rodina.cz

Internetový deník Rodina.cz, který získal již 3 x ocenění Křišťálová lupa  pro nejlepší projekty českého internetu, přináší již 13 let na adrese www.rodina.cz nezávislé informace pro současné i nastávající rodiče a tipy pro všechny, kteří věnují svůj čas dětem. Během této doby se stal centrem českých rodičů na internetu – místem, kde si mohou vyměnit názory a zkušenosti, poradit se s odborníky, založit si svá rodinná fotoalba nebo třeba psát vlastní rodinné deníky.

Nejoblíbenější službou je Emailový průvodce rodičovstvím, který rodičům bezplatně a pravidelně zasílá informace vztahující se k právě aktuálnímu věku jejich dětí nebo stádiu těhotenství.

The post Ceny Rodiny 2012 uděleny appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Jednoho letního dne roku 1878 si pařížský lékař Stephene Tarnier (1828-1897), který pracoval v městské porodnici pro chudé ženy, vzal den volna a navštívil nedalekou zoologickou zahradu. Nebyly to pařížské dívky ve vábivém oblečení, co upoutalo jeho pozornost. Při prohlídce botanické zahrady Jardin des Plantec náhodou zahlédnul “inkubátor” s právě vylíhlými kuřátky. Pohled na tyto drobné tvorečky potácející se v teple dřevěného boxu jej přivedl na jistou myšlenku. Za několik dní si najal ošetřovatele Odile Martina, který se v zoo staral o chov drůbeže, a zadal mu úkol sestrojit podobné zařízení, ovšem pro novorozené děti. Tehdejší kojenecká úmrtnost byla hrozivě vysoká, dokonce i v tak vyspělém městě jako Paříž. Jedno z pěti dětí zemřelo dříve, než se naučilo lézt po čtyřech, a šance předčasně narozených dětí s nízkou porodní váhou byly ještě podstatně nižší. Tarnier na základě svých zkušeností vytušil, že klíčovým úkolem je udržet děti v teple. Věděl také, že francouzské lékařské instituce autority a moci byly v této době posedlé nově se v praxi uplatňující statistikou a jejími postupy rozvíjení lidských znalostí použitím empirických dat. A tak jakmile Maternité de Paris zakoupila první dřevěné boxy, v nichž ohrožené novorozence hřály vespod umístěné láhve s horkou vodou, zahájil bleskovou studii pěti set dětí. Výsledky vyvolaly v pařížských lékařských kruzích doslova poprask – zatímco dosud umíralo do několika týdnů od narození asi 66 % kojenců s nízkou porodní váhou, v Tarnierově inkubátoru umíralo pouze 38 % dětí. Ukázalo se, že úmrtnost předčasně narozených dětí lze snížit téměř na polovinu touž metodou, která pomáhala na svět kuřatům v zoo. Během několika let byly z nařízení městské rady zavedeny povinně ve všech pařížských porodnicích. Nutno poznamenat, že Tarnierův a Martinův vynález nebyl prvním zařízením, které zahřívalo novorozence. Historicky první inkubátor, tzv. Ruehlovu kolébku, používal v Petrohradě od roku 1835 v carském nalezinci osobní lékař manželky cara Pavla I. Marie Fjodorovny. Jednalo se o upravenou běžnou vaničku s dvojitými stěnami ze železného plechu natřeného olejovou barvou. Novorozence zahřívala teplá voda nalitá mezi stěny.

Novorozenecké inkubátory doznaly v příštích desetiletích výrazných změn k lepšímu a jejich široké uplatnění mělo zejména ve druhé polovině minulého století za následek neuvěřitelný 75% pokles kojenecké úmrtnosti. Novorozenecké inkubátory nejvyšší třídy se dnes standardně dodávají s hygienickým servozvlhčovacím systémem, automatickým řízením koncentrace kyslíku, pulzním oxymetrem, výškově nastavitelným podvozkem a různými senzory, zajišťujícími nadstandardní životní podmínky. Jelikož jsou inkubátory úzce zaměřeny na počátek lidského života, jejich přínos veřejnému zdraví – měřeno počtem celkových let života navíc – se může směle srovnávat s těmi nejvýznamnějšími lékařskými pokroky dvacátého století. Radiační terapie zhoubných nádorů nebo dvojitý bypass mohou člověku přidat deset či více let dalšího života, ale inkubátor mu dá celý jeden život.

Autor: Bohumil Tesařík

Foto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Inkubátor

The post Odkud se berou dobré nápady aneb jak vzniknul inkubátor appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Docusoap neboli dokumentární seriál zobrazuje skutečné postavy, ale je koncipován jako hraný v tom smyslu, že situace, zápletky a vývoj vztahů mezi postavami se dopředu promýšlejí. Štáb Čtyř v tom natáčel hrdinky a jejich bezprostřední okolí soustavně a nepropásl ani jeden porod. K zachycení intimnějších okamžiků ze soukromí rodiny využívaly hrdinky a jejich partneři malé kamery, na které natáčeli své videodeníky. Seriál přináší empatický a střízlivý pohled na současné mateřství, prostý voyerismu, ale autentický. Autorkami konceptu seriálu jsou Erika Hníková (která paralelně připravuje seriál Navždy svoji) a scenáristka Irena Hejdová.

„Leckdy se stalo, že jsem si vysnila nějakou scénu nebo situaci, která se prostě nakonec natočit nedala, a jindy mě překvapilo, co skvělého vzniklo při natáčení bez jakékoliv přípravy,“ říká scenáristka seriálu Irena Hejdová. „Ten seriál je dojemný už tím, že vypráví o zrodu čtyř nových životů, zároveň ale přináší silné lidské příběhy dnešní doby. Otevírá nejen nadčasová témata mateřství a rodičovství, ale i témata ryze současná, jako je snaha skloubit mateřství s kariérou či těžký život s dítětem v existenční nouzi. Vypráví také o lásce a partnerství – a tahle témata jsou blízká všem divákům bez rozdílu.“

“To, že jsem těhotná a že ČT schvaluje seriál do výroby, jsem se dozvěděla ve stejný den,” vzpomíná režisérka Linda Kallistová Jablonská. “Naše Johanka tak se mnou prožila celé natáčení i postprodukci prvních tří dílů. Těhotenství a mateřství ženy sbližuje a příjemné atmosféře při natáčení rozhodně pomohlo, že jsem se svými hrdinkami mohla probírat mateřské starosti od ranních nevolností po nejnovější trendy v látkových plínách. Natáčení porodů pro mě byl i díky vlastnímu těhotenství překrásný zážitek a doufám, že se nám magický moment zrození nového života podařilo co nejopravdověji přenést na obrazovku.”

Režisérka Zuzana Špidlová převzala natáčení seriálu přibližně v polovině. “Z porodu podnikatelky Věry jsem byla nervóznější než ze svého vlastního a stále jsme se štábem promýšleli, jak porod ve Zlíně nepropásnout,” přiznává dnes s úlevou. “V našem seriálu hrají ale nemalou roli také babičky, matky nastávajících matek. Proto si myslím, že by seriál kromě čerstvých maminek a otců mohl zaujmout i generaci jejich rodičů. Ta může spolu s našimi hrdinkami sledovat, jaké to je, prožít porod spolu s otcem dítěte a jaké pouto díky tomuto zážitku mezi dítětem a tátou vzniká,” prozrazuje dokumentaristka.

Další „v tom“

Během natáčení otěhotněly a postupně porodily i autorky seriálu Linda Kallistová Jablonská a Irena Hejdová, a také manželka kameramana Davida Cysaře Kristina. Ve štábu za kamerou se narodily celkem 4 děti, před kamerou pak další 4.

Děj seriálu

V prvním díle nazvaném po prvotních kontrakcích „Poslíčci“ se čtyři nastávající matky poprvé představují. Mladá samoživitelka Lucie bojuje s nezájmem otce svého dítěte i s těžkou sociální situací. Manažerka Věra má dobrý příjem i pozorného partnera, blížící se mateřství potřebuje ale skloubit se slibně rozjetou kariérou, aby nepřišla o důležité klienty. Humanitární pracovnice Petra se soustředí na hledání porodnice a přípravu na dítě, napjatě přitom očekává přílet jeho afrického otce, s nímž se zná jen pár měsíců. A statkářka Miky se rozhodně nehodlá kvůli svému třetímu těhotenství vzdát fyzicky náročné péče o rozsáhlé hospodářství a množství domácích zvířat.

Malou Sophinku porodí na začátku druhé epizody osamělá Lucie. Euforii z narození prvního dítěte ale záhy vystřídá poporodní splín a existenční tíseň. Do Česka konečně přijíždí Ábel, etiopský partner Petry, který nikdy nebyl mimo rodnou zemi. Petra už má těsně před porodem, ještě ale chce seznámit Ábela se svou rodinou i s běžnou realitou života v Evropě. Statkářka Miky zatím nerušeně pokračuje v tvrdé práci na rodinném statku. Její třetí těhotenství jako by ji vůbec neomezovalo, i když si o ni její blízcí už začínají dělat starosti. A podnikatelka Věra vyráží za svou rodinou na Moravu, aby tu s bratrem lékařem zkonzultovala svůj přístup k těhotenství a seznámila rodinu s exotickým jménem pro své první dítě.

Na začátku třetí epizody přichází na svět Jonáš, první dítě humanitární pracovnice Petry a jejího partnera, Etiopana Ábela. Splní se Petře sen o přirozeném a poklidném porodu navzdory bouřlivé noci, v níž k němu dojde? Lucie zatím osaměle prožívá své šestinedělí, je opět bez peněz a vyhledává aspoň svého otce v Táboře a jeho novou rodinu. Pochlubit se těhotenstvím vyráží do Kanady za rodiči svého přítele i podnikatelka Věra. S partnerem Jakubem si prohlíží místní porodnici a zjišťuje nejnovější trendy v péči o matku a dítě. Farmářku Miky zatím dostihne její těžké pracovní nasazení na rodinném statku. Od lékařů se jí dostane důrazného varování, že by kvůli svému dítěti měla konečně zvolnit. A je to právě ona, kdo na konci třetího dílu předčasně porodí syna Josífka.

Ve čtvrtém díle se dostanou do popředí otcové, v pátém díle se podnikatelce Věře za nečekaných okolností narodí malá Isabelle a v šestém díle se osudy hrdinů na televizní obrazovce prozatím uzavřou.

Před kamerami ČT nakonec v seriálu přišly na svět čtyři děti – Sophia, Jonáš, Josífek a Isabelle Capri. Všechny čtyři hrdinky i jejich partneři souhlasili s natáčením u porodu, v seriálu se tak diváci stanou svědky i náročného porodu koncem pánevním či porodu císařským řezem.

Seriál vznikal devět měsíců, od května 2012 do ledna 2013.

Profily hrdinek

Věře z Prahy je 32 let. Majitelka eventové agentury čeká první dítě s přítelem, taktéž manažerem Jakubem. Ani v pokročilém těhotenství se nechce vzdát milované práce. Je perfekcionistka a věří, že když vše dobře naplánuje, podaří se jí kariéru a mateřství skloubit. Těhotná tak jede pracovně do Kanady a hned po porodu se hodlá vrátit k organizování firemních akcí. Rodit chce v nadstandardním režimu, proto dlouho vybírá ideální porodnici. Kde přivede dceru s exotickým jménem na svět a jak se jí podaří poporodní zapojení do pracovního procesu?

Čtyřiatřicetiletá Miky je jedinou z našich hrdinek, která už děti má. Po dvou dcerách doufá spolu s manželem Joskou v prvního syna. Žijí společně s dětmi na rodinném statku plném zvířat, kterým Miky obětuje většinu svého času. Městské matky asi její pracovní zápřah v pokročilých stádiích těhotenství překvapí, Miky rozhodně ani během těhotenství nehodlá slevit z ostrého pracovního tempa. Rodit chce v porodnici v Náchodě a její porod se bohužel neobejde bez komplikací – zvládne ho?

Petře je 31 let a dlouho pracovala v neziskovém sektoru. Během zahraniční pracovní mise v Africe se seznámila se sympatickým Etiopanem Ábelem a po dvouměsíční známosti otěhotněla. Do porodu jí zbývá pár týdnů a s napětím čeká, jestli se Ábelovi podaří přiletět včas do Česka, aby tu s ní sdílel radosti i strasti rodičovství. Petra by ráda rodila co nejpřirozeněji, proto si vybrala přívětivou porodnici v Mělníku. Proběhne porod podle jejích představ a zvládne mladičký Ábel roli otce v pro něj cizí zemi na cizím světadílu?

Pětadvacetiletá Lucie je na všechno sama. Otěhotněla z náhodné známosti s Erikem, který o dceru nestojí. Lucie tak dlouho váhala, zda opravdu dítě chce. Žije v malém sociálním bytě na pražské Palmovce s kamarádem, rodinné zázemí nemá – matka jí zemřela loni a otec žije v Táboře a nikdy si nebyli zvlášť blízcí. Do našeho seriálu Lucie vstupuje v 9. měsíci těhotenství, rodit se chystá na pražské Bulovce – jak její porod proběhne a podaří se jí uživit poté dceru Sofii jen ze sociálních dávek? Podaří se Lucii přesvědčit Erika, aby se o svou malou dceru začal zajímat?

Linda Kallistová Jablonská (*1979) je absolventkou FAMU obor dokumentární tvorba. Do širšího diváckého povědomí se dostala snímkem Kupředu levá, kupředu pravá, který sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů, dokumentem Vítejte v KLDR a také dílem Pozemšťané, koho budete volit? Ten pojednává o štábu mentálně handicapovaných filmařů a jejich zapojení se do předvolebních klání.
Od třetího dílu se na režii seriálu Čtyři v tom podílela také renomovaná režisérka Zuzana Špidlová (*1978), autorka filmu Bába, oceněného v roce 2008 1. cenou sekce Cinéfondation na festivalu v Cannes.

Veškeré informace naleznete na www.ceskatelevize.cz/ctyrivtom

The post Čtyři v tom appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.