Miminko již v prenatálním období vnímá hlas maminky a tatínka a po narození jej dokáže rozeznat. Snažte se tedy v těhotenství se svým bříškem promlouvat, hladit jej, dávat nenarozenému miminku najevo lásku. Po narození na miminko mluvte klidným hlasem. Postupně bude na vaše slova reagovat víc a víc. Začne žvatlat své první slabiky – ma, ba a pak i první slova – mama, tata, baba. Rozvíjete jeho pasivní slovní zásobu, vyprávějte mu vše, co děláte, pojmenovávejte předměty a věci kolem vás. Tatínkové mají možná problém něco miminku vyprávět, klidně ať mu čtou noviny. Vezměte si na pomoc obrázkové knížky, ukazujte obrázky.

Batolátka projevují svoje požadavky, začíná u nich období vzdoru a negativismu. Zamyslete se nad tím, zda své dítě necháte projevit nebo v zájmu rychlého řešení nebo klidu v rodině dítě často diskuzi vyhraje a posadí si svou. Pokud jsou podobné komunikační souboje časté, dítě ztrácí schopnost přijímat racionální argumenty a citlivě vnímat to, co mu někdo jiný říká. Vyjadřovací schopnosti bývají dobré, ale je omezena schopnost naslouchat.

Jeden z komunikačních vzorů, který probíhá v některých rodinách může být takový ten direktivní přístup – rozkazy a příkazy. Dítě je neustále cepováno, usměrňováno. Nemá možnost se projevit. Neustále mluví dospělí a jejich potomek raději mlčí a přemýšlí, zda projevit svůj názor, aby nebylo znovu pokáráno. Brzdí to jeho rozvoj.

Jednom z možností, jak vychovává řada rodin své děti je přístup nezájmu z důvodu velké zaměstatnosti obou rodičů. Dítě vyrůstá u televize, počítače, bez hlubších sociálních kontaktů v rodině. Tyto vztahy mu chybí, vyhledává společnost lidí, kteří se mu věnují, může jim vše říci. U starších dětí jsou to pak především různé party. Protože má potomek málo příležitostí poznat způsob myšlení a vyjadřování jednotlivých členů rodiny, není možnost postupně prohlubovat vzájemné vztahy a rodiče časem ztrácejí pozici výchovné autority.

Nejlepším způsobem komunikace v rodině je výchova založená na vzájemné komunikaci. Rodiče si s dětmi od útlého věku dokáží sednout nad knížkou nebo u kresleného filmu, odpovídají na dotazy, společně hledají odpověď na nějaký problém, názory dětí jsou vyslechnuty a případně korigovány. Ve vztazích není cítit nařízenost nebo podřízenost, případně boj o pozice. Dítě formuluje své myšlenky, nebojí se chybovat. Zásadní věci jsou ale dítěti předkládány jako fakt, o kterém se nediskutuje, pouze se vysvětluje jejich smysl. Jistý řád a stereotyp dává jistotu, která usnadňuje komunikaci nejen doma, ale i v neznámém prostředí a situacích.

Můžete nyní posoudit, jaký způsob komunikace je nejvhodnější, a zda je třeba něco ve vaší rodině v rámci komunikace napravit. Správná komunikace, otevřené jednání vede k dobrým mezilidským vztahům nejen v rodině.

Zdroj:

Kutálková D.: Průvodce vývojem dětské řeči, Galén, Praha 2009

The post Komunikace v rodině appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Pravda, některé děti spánek odmítají více a častěji (budí se z různých důvodů i několikrát za noc anebo přes den skoro nespí), některé děti zase více spí (pokud je to váš případ, doporučuji nemluvit o tom před matkami nespavců;). Tak či tak, neznám ve svém okolí matku, která by si alespoň jednou během prvních ca. 3 let života svého dítěte nestěžovala na to, že „se už několik nocí nespala“, „cítí se víc mrtvá, než živá“, „za hodinu souvislého spánku by dala cokoliv“ a začíná být nebezpečná pro své okolí.

Důvodů, proč dítě nechce usnout, když by podle vás mělo, může být nepřeberné množství. Rostou mu zuby, má hlad nebo žízeň nebo obojí, je přehlcené vjemy z uplynulého dne, není dost unavené, je příliš unavené, něco ho bolí, něco na něj „leze“, bojí se tmy, nechce být samo atd.

Dobře, ale co s tím, když my rodiče máme druhý den tzv. povinnosti? Musíme vstávat do práce, nebo budit druhé dítě do škol(k)y nebo jsme nedejbože nemocní, a spánek jako obnovu sil potřebujeme ještě víc, než obvykle? To jsou příklady situací, kdy by se hodilo mít na dítěti tlačítko on/off anebo znát zázračnou formulku, která děťátko uvede v mžiku do sladkého, 10 hodin trvajícího, hlubokého spánku. Nic takového není, bohužel (bohudík). A stejně jako existuje nepřeberné množství důvodů, proč vaše dítě nespí; existuje i obrovské množství rad a metod, jak zaručeně dítě naučit spát…. A zoufalý rodič hledá a zkouší zaručené návody a zjišťuje, že na jeho ratolest vlastně moc nefungují anebo jen trochu a občas…Zkrátka, je to o nervy…

Já znám způsob, jak uspat miminko (relativně) bez pláče, který  (za určitých předpokladů, k nimž se zanedlouho dostanu) docela dobře funguje a který je hlavně ověřen tisíciletou praxí. Je to zpěv. Asi vás nepřekvapí, že TO, že děti nespí, když my to potřebujeme, řešily maminky (resp. rodiče) odnepaměti. Nemám to tedy potvrzené žádným výzkumem, ale historické prameny hovoří jasně – totiž všechny ukolébavky hovoří jasně. Za všechny uvedu text jedné krásné ze Slovenska –

Usni že mi usni takým tuhým sníčkom, lebo ta ponesiem do pola chodníčkom
Do pola chodníčkom, do hory cestičkou, veru že mi usni takým dobrým sníčkom
Usni že mi usni, aby si zaspalo, že sa nezobudíš, iba zajtra ráno

Volně „přeloženo“: Už spi, dítě moje, musím zařídit spoustu věcí, musím zajít na pole ….A spi, prosím, tvrdě, aby ses nebudilo v noci a spalo až do rána… Mantra každého nevyspalého rodiče, že? Aspoň 5 hodin v kuse a udělám, co budeš chtít!

Dobře tedy, říkáte si, zpívat, to už jsme zkoušeli, ale třeba to také úplně nefungovalo…? Anebo si říkáte – já a zpívat?!, jen to ne, vždyť já nemám sluch a neumím to….

A já říkám, zkuste to a zkuste při tom dodržet následujících 5 doporučení:

1) Zpívá máma, zpívá táta
Ukolébavku zpívejte děťátku vždycky a jen vy. Váš hlas a vaši přítomnost a intimitu chvíle usínání nenahradí žádná (byť krásná) ukolébavka z přehrávače nebo natahovací hračky na klíček. A nezáleží absolutně na tom, jestli „tzv. máte sluch“ atd. Pokud vám někdy někdo řekl, že „neumíte zpívat“ , zapomeňte na to, protože to není důležité a dost možná ani pravda, protože zpívat umí každý, komu funguje hlas. Berte to tak, že pro své dítě jste ten jediný, nejdůležitější a nejobdivovanější zpěvák. (To platí samozřejmě jen do určitého věku, nicméně bavíme se tu o ukolébavkách pro nejmenší; děti staršího školního věku, které už mají pokoj plný plakátů svého oblíbeného youtubera nebo superstar, velmi pravděpodobně usnou samy:).

2) Zklidněte se
Ve chvíli, kdy zpíváte ukolébavku, soustřeďte se jen na svůj hlas a na to, co se jím snažíte dítěti říct – aby se zklidnilo, usnulo, ničeho se nebálo, zdál se mu krásný sen… Toho docílíte jen, když se zaměříte na „tady a teď“, prožití přítomné chvíle. Nemyslete na to, co všechno ještě musíte stihnout – odepsat na e-maily, uvařit, uklidit,…. Pokud tohle z hlavy nevyženete, na vašem zpěvu a hlasu to bude poznat, dítko velmi pravděpodobně vaši nervozitu vycítí a usínat se mu nebude úplně dobře. Zpěv a hudba je pro zklidnění ideální pomocník – zrytmizuje váš dech a pomůže vám rychleji se naladit na přítomnou chvíli.

3) Opakujte, opakujte, opakujte…
Vyberte si jednu nebo několik oblíbených písniček a ty zpívejte před spaním každý den, ideálně ve stejném pořadí. S písničkami je to jako s pohádkami. Děti, které milují řád a opakování, si za čas zvyknou na danou zpívanou sekvenci a budou vědět, že s tóny a melodiemi, které dobře znají, pomalu odkapává čas, ve kterém se mohou pohroužit do klidného spánku.

4) První hodina rodného jazyka
Před usnutím zpívejte písničky ideálně ve svém rodném jazyce. Dáváte tak svému dítku jedny z prvních intenzivních jazykových lekcí. Slova, která jsou rytmizovaná a intonovaná a dítě je má šanci slyšet opakovaně, se mnohem lépe ukládají do „slovníku“. Existují studie, které dávají do souvislosti vliv zpěvu rodičů na schopnost dítěte začít dříve a lépe mluvit.

5) Zpívejte už bříšku
Se zpíváním můžete (anebo byste měli) začít, i pokud miminko teprve čekáte a na svou novou roli se připravujete. Podle nejnovějších studií si dítě je schopné pamatovat si věci již od 34.týdne svého života. Máte tedy velikou šanci, začít se společnou komunikací pomocí hudby a zpěvu ještě, když je miminko v bříšku.Můžete  ho naučit oblíbenou ukolébavku, při které ho budete uspávat. Můžete ho naučit veselou písničku, při které mu předáte svou radost z hudby a pošlete mu do bříška „hormony štěstí“, endorfiny, které se při zpěvu vyplavují do vašeho organismu. Můžete ho naučit vnímat rytmus přes vaše tělo. V tom všem vám může pomoci hudba a zpěv.

Výjimka potvrzuje pravidlo…

Je jasné, že pro každé pravidlo existuje výjimka. A my se sebevíc snažíme a styl ukolébavky máme vypilovaný k dokonalosti a z našeho zpěvu přímo tryská láskyplné „usni, že mi usni“…. A stejně to prostě někdy nezabere. Takový už ale život s dětmi je a základní pravidlo přežití rodiče zní „zvykni si na neustálou změnu“. Nemělo by nás to ale odradit od zpívání a společného prožívání hudby s dětmi. Je to totiž jeden z nejkrásnějších zážitků, ke kterému se budeme my i naše děti, až budou větší, stále vracet.

Doslov:
Svou rodičovskou frustraci můžete ostatně také vyjádřit písní. O tom ale zase někdy příště. A jako příklad takového „přetavení“ dávám výkon paní Shannon Abbott – takové normální maminky z Utahu, které se zdály slova k „Hallelujah“ od Leonarda Cohena „trochu divné“, tak je přizpůsobila realitě svého každodenního života. Hudba je mocná, halelujah!

Pokud miminko teprve čekáte, určitě mu zpívejte i dokud, je ještě v bříšku. Můžete to přijít vyzkoušet i na hudebně-relaxační workshopy  Zpívání pro pupíky – nejen, že si při nich zazpíváte, ale také odpočinete a naučíte se zklidnit sebe i „pupík“ s příjemnou ukolébavkou nebo relaxací. První lekce je pro vás zdarma.

The post Usni, že mi usni! (aneb jak uspat miminko bez pláče?) appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Náplní programu budou aktivity vycházející z technik spojujících různé druhy umění a terapii. které jsou zaměřené na péči o sebe sama, seberozvoj, sebepoznání a odpočinek skrze nevšední činnost. Přijďte strávit neděli plnou tvoření, umění a povzbuzení v kruhu žen.

Čekají na vás tři ucelené bloky – arteterapie, filmová terapie a taneční terapie. V rámci arteterapie se můžete těšit na tvoření z hlíny. Otevření nových obzorů, zajímavá témata, zklidnění a odpočinek od všedních starostí přijdou skrze filmovou terapii. Aktivizaci těla i ducha a radost z pohybu přinese taneční terapie. V případě hezkého počasí budeme trávit obědovou přestávku venku na zahrádce, kde společně poobědváme (na způsob pikniku).

CENA za celodenní program je 400,- Kč.

MÍSTO KONÁNÍ
Rodinné centrum Matáta, Horácké náměstí 12, Brno-Řečkovice.
(MHD – autobus č. 42, 70 zastávka Horácké náměstí nebo vlakem na zastávku Brno-Řečkovice) 

Více informací a přihlášky na:
www.navikendbezdetna.blogspot.com
www.arslonga.cz

The post Nevšední aktivity využívající kombinace umění a terapie určené ženám to je Na víkend bezdětná appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Make-up jsem začala používat před cca šesti lety, ale dodnes jsem nemohla narazit na nějaký, který by mi opravdu vyhovoval. Vyzkoušela jsem několik značek a cenově od 100,- i do 1.500,- ale pořád to nebylo prostě ono. Buď se mé pupínky více zvýraznily, pleť byla mastná nebo vysušená, make-up dělal fleky a nebo po dvou hodinách nebylo vůbec znát, že nějaký mám a všechno jsem měla usazené ve vráskách. Až mě napadlo zkombinovat dva dohromady. Samozřejmě, toto dělá asi více z nás, ale zkusila jste i toto?
Moje pleť je trošku sušší, mám pihy a s akné nemám problémy, ale  co si budeme povídat, vždycky se najde den kdy se prostě nějaký ten pupínek vyskytne a  i přesto toužíte po tom mít make-up, který Vám udělá krytí jako když máte pleť vyretušovanou. Na pleti nebude vidět žádný pupínek a Vám to samozřejmě dodá na sebevědomí.
Dobré je, že tento návod může použít kdokoliv, ať už máte velký problém s akné nebo máte na obličeji jizvičky, žilky, kruhy pod očima.. cokoliv. Ale teď už k tomu zázraku.
Použila jsem krém-pastu Aknecolor (tmavší odstín), který zakoupíte běžně v lékárně a potom Dermacol make-up cover (jaký odstín si vyberete.. já si ale vybrala ten světlejší, jelikož mám tmavší Aknecolor). Připravila jsem si nějakou starší nádobku od make-upu a namíchala si vlastní. Samozřejmě každá  máme jiný odstín pleti a potřebujeme více krytí nebo méně. Takže přidávejte a odebírejte do té doby než Vám bude naprosto vyhovovat.
Pro ještě větší efekt používám bázi pod make-up značky Dermacol, která pleť hezky vyhladí a make-up mé značky vydrží déle.
Navíc tyto dva produkty stojí okolo 100,- a vydrží Vám opravdu na hodně dlouho, takže si myslím, že to stojí za vyzkoušenou.
Doufám, že Vám tento můj “recept” aspoň trošku pomůže a když tak mi dejte pod článek vědět, jak se Vám to povedlo, a jak jste s tím spokojená.
Hodně štěstí.

The post Konečně dobrý make-up? appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

V mnoha případech co jsem se dozvěděla od známých nebo z různých článků po tomto zjištění děti začaly brát Vánoce už jinak. Věděly, že jim dárek koupí rodiče a tak si i začaly říkat co přesně chtějí, skončilo psaní dopisů Ježíškovi i ta celková natěšenost, co tam asi bude.

Byla bych ráda, kdyby jste mi pod článek dali vědět jak takové “odhalení” bylo u Vás, a jestli se Vám stále daří tento fakt tajit, i když máte třeba starší dítě. Protože podle mého v dnešní době různých sociálních sítí a témat dětí, které vedou mezi sebou se určitě nepodobají těm “našim” a tento fakt se dozvědí velmi lehce, stejně tak i.. Jsou čerti jen masky?

The post Odhalení Ježíška appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Ženy na mateřské dovolené, a ženy celkově, myslím, mají často tendenci sama sebe stavět až na poslední místo. Dáme často přednost jiným věcem, činnostem a úkolům před sebou. Tak už to chodí, máme dobrý pocit, že je doma čisto, děti mají vyžehlené oblečení a naše koníčky nebo náš seberozvoj jde stranou. Přijďte se v neděli 18. 11. 2012 věnovat samy sobě do kruhu dalších maminek.

Cena je 200 Kč za celý nedělní program. Jde o neziskový projekt, podpořený nadací, cena je proto velmi nízká, naší snahou bylo, aby program nezatěžoval domácí rozpočet.

Více informací a přihlášky na adrese www.navikendbezdetna.blogspot.cz, jsme také na Facebooku (Na víkend bezdětná), kde můžete přidávat své komentáře či na čísle 739 332 543, kam se můžete obracet se svými případnými dotazy.

The post Péčo o sebe sama pro ženy na mateřské či rodičovské dovolené appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Strach z mateřství
Pocity izolace, ztráta sociálního kontaktu, stereotypní péče o dítě, každodenní práce v domácnosti, která bohužel mnohdy není vidět a nemožnost se realizovat vám mohou seběvědomím pěkně zacloumat. Každopádně je nutné se zamyslet co vás před mateřskou bavilo, co vás baví teď, z čeho budete mít radost a vše probrat s manželem, který vám pomůže najít vaši ztracenou
rovnováhu. Negativní myšlenky, pocity osamění, selhání jako matka, že nezvládáte, fyzické potíže, vás mohou dostat rychle na dno. Předejděte této situaci. Mateřství opravdu náročné je a tyto pocity, dříve nebo později, přijdou na každou z nás. Je nutné se k nim postavit čelem, říci na rovinu, co vás trápí, jak byste si to představovala, nedusit to v sobě, protože všechny vaše stavy a myšlenky se chtě nechtě přenásí i na vaše děťátko.

Jak tedy z toho všeho ven? Tím, že dokážeme o svých pocitech mluvit, dáváme prostor si ve své hlavě urovnat myšlenky a začít fungovat jinak. Zapojte děti do svých povinností pomocí her Vaše děti potřebují veselou a kreativní maminku.
Berte mateřství vždy s nadhledem. Udělejte si každý den něčím radost, choďte
s dětmi na procházky, na hřiště, do mateřských center. Stýkejte se s jinými maminkami, které mají děti jako vy. Mateřskou dovolenou si užívejte plnými doušky. Přijdou i dny, kdy se vám třeba vůbec nikam nechce, buďte tedy doma, sledujte s dětmi pohádky, prohlížejte si obrázkové knížky, dávejte jim najevo vaši lásku, mazlete se nimi.

Ne vždy lze s dětmi „nic nedělat.“ Práce kolem domácnosti holt nepočká, ale ani nikam neuteče, jak se říká. Přemýšlejte, jak si práci co nejvíce zjednodušit, jak zapojit případně děti, využívat času, kdy jsou hodné a dokáží se zabavit. Učte je svým příkladem, jak rádi pracujete. U činností si zpívejte, pusťte si rádio, nenadávejte jak vás to nebaví. Mějte domácí práce jako radost. Práce na zahradě je výborným příkladem, jak spojit povinnosti s procházkou, pobytem dětí na čerstvém vzduchu. Dejte jim možnost si na zahrádce hrát, ukažte jim, kde si mohou pracovat se svým nářadím. Vyzvěte je, ať vám pomohou třeba sbírat jablíčka. Čas strávený s dětmi nesmírně letí a z malého miminka je najednou předškolák. Proto si vychutnávejte jejich bezprostřednost, smích a radost.

Tento příspěvek si můžete přečíst v novém čísle časopisu Módní trendy

The post Mateřství je práce na plný úvazek appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Když už začínala sedět, zajímala se samozřejmě o věci, které jsme dávali z jejího dosahu. Někdy se nám to ovšem nepodařilo a v jejich ručičkách končily nová vydání novin, sušený chleba nebo i peněženka. Dokázala si hodinu „číst“ noviny a časopisy. Konečný stav výtisku končil už pak jen v kotelně. Když se doplazila u babičky do kuchyně, všechny věci, které byly v úrovni jejich očí se musely sesbírat. Babička sušila chleba a rohlíky pro své malé hospodářství na podlaze, na novinách. Pokud se tyto věci neuklidily, končily ve všech rozích kuchyně. Některé byly ochutnány. Všechny maminky ví, o čem mluvím. A nedej bože peněženka! Ty krásné cinkající plíšky nebo barevné papírky. Už v této fázi jsem pozorovala její nadšení, když to uviděla, další nadšení když to uchopila  a další nadšení když zjistila, že ji vidím. O to úporněji začala „číst“, rozhazovat věci kolem sebe nebo se jen smát. Nepříjemná situace však nastala v momentě, kdy jsem jí novou „hračku“ sebrala nebo dcerku přenesla do bezpečnější vzdálenosti od jejího „hřiště“. Vztekání nebralo konce. Protestovala, plakala, vyžadovala své „hračky“. Lékařka mi oznámila, že to je jen začátek, že si tak začíná tvořit svou osobnost. Čím starší bude, tím se budu muset více obrnit. Tenkrát jsem se smála, ale později mi jeden „kyblík na nervy“ nestačil a striktně jsem odmítala dalšího potomka. Kamarádky se mi smály a k narozeninám mi koupily velký kyblík. Dnes ho používám na mytí podlah a pozoruji svou pubertální dceru. Její osobnost se tvoří stále.

Někdy mám pocit, že má dcera má pubertu už odmalička. V roce si začala doslova vydupávat vše, co právě potřebovala. Natahovala ručičky a svým „eee“ vyžadovala, abych jí věc jejího zájmu podala. Po mém odmítnutí následoval řev a nešťastný výraz v obličeji. Většinou se mi jí zželelo a přemýšlela jsem, jak ji vynahradit její zakázanou hračku. U novin se to dalo vyřešit celkem dobře. Najít starší výtisk čísla. Děda byl spokojený, když své čerstvé noviny našel v pořádku.

Časem si u sebe vypěstovala druh vzpurnosti zvaný „prostest ležmo“. Všechny jej známe. Dítě nám  dává najevo, že pokud to tak nebude, jak chtějí oni, lehne si na zem. V prvním momentě mi to dělalo problém, hlavně na veřejnosti. Dejte svému dítěti jednu výchovnou přes zadeček. Vždyť by vás zavřeli! „Prostest ležmo“ u nás vydržel velmi dlouho. Marťa dokázala prostestovat v obchodě, na náměstí, v parku i doma. Bylo jí jedno (jako každému capartovi), že si lehne do bláta nebo do listí. Hlavní je, dát všem vědět, že maminka jí nechce koupit balonek. Má psychika byla už tak narušená, že jsem ignorantsky stála vedle svého vztekajícího se potomka a klidným hlasem  jen opakovala: „Martinko vstaň…budeš špinavá….neeee, nekoupím ti pejska….vstávej…..neeee, nekoupím ti pejska….vstaň!“ Je to únavné. Z každé procházky, návštěvy nebo nákupu jsem přišla unavená. Ale na vině bylo vyčerpání z jejího vysilujícího úsilí mě přesvědčit, že pokud nebude po jejím, nevstane. Hezkou historku mám z prodejny obuvi. Kupovala jsem dceři botičky. Malá se posadila ke stolečku s pastelkami a papíry v koutku pro děti. Já šla vybrat botičky. Vyzkoušela jsem jí asi troje, jedny  koupila a řekla dcerce, že za chvilku půjdeme. Nastal okamžik, kdy jsem se musela obrnit, věděla jsem, že to nebude v klidu. Malovala, tedy dělala svou oblíbenou činnost. Martinka mě nezklamala, jasně dala mně i našemu okolí najevo, že ona nechce. Přemlouvání trvalo asi deset vteřin, pak vstala, udělala asi 10 kroků a lehla si. Začalo vztekání, dupání nožkama o podlahu a to celé vypracovávala do úhledného točení. Bylo mi jasné, že bundička bude na zádech totálně špinavá. Prodavačky se po sobě nedůvěřivě koukaly. „No nic, dneska vám podlahu vytře Martinka. Dneska vytírat nemusíte“, pronesla jsem a trpělivě čekala. Nemůžu však čekat věčně, Marťa měla velikou výdrž. Drapla jsem ji po chvilce za ručku a násilně táhla pryč z obchodu. Popisovat vytírání dlažby Horního náměstí v Olomouci nejspíš popisovat nemá smysl. Vypadal podobně jako v prodejně. Místní babičky se zastavovaly a nevěřícně koukaly na mé dítě. Nejspíš to nikdy se svými potomky nezažily. Soucitně koukaly na mě i na ni a nenapadlo je nic jiného než: „Copak je to za holčičku? Takovou doma nemáme, že dědo? My si ji vezmeme, ona bude s námi bydlet!“ Marťu to vylekalo. Vztekání náhle utla, vstala, oprášila si kalhoty a odeskla: „NE!“

Takové tvoření osobnosti je opravdu ke vzteku. Její „dětská puberta“ měla podle lékařky trvat chvilku. Moje zjištění ji však do teď přesvědčuje, že trvá stále a nejspíš ještě trvat bude. V devíti letech navštěvujeme endokrinologii. Moje dcera dospívá velmi rychle. Ale nebojte se. Zvládáme to. Ve svých devíti letech je už ve druhé fázi puberty a já jsem hodně vytrénovaná. Její ignorace, hubování, odříkávání i naštvané postoje zvládám už bravurně.

Autor: Kateřina Vočková, http://katerinavockova.webnode.cz/

The post Jak se tvoří osobnost? appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Oproti tomu se slaví i Den otců, který připadá na třetí neděli v červnu.

Den matek patří k hezkým svátkům. Potěšit a touto cestou poděkovat maminkám je pěkná tradice. Vždyť povolání maminky je to nejkrásnější a zároveň nejnáročnější, které může být. První ultrazvuk, první pohyby miminka, porod dítěte. To jsou první okamžiky, které maminka i tatínek velice intenzivně prožívají. V té době si ještě plně neuvědomujeme, co nás čeká. Tyto nevšední okamžiky vystřídají i náročnější chvilky. I na to jsme jako matky připraveny. Bojujeme ze všech sil, vstáváme při každém zaplakání, foukáme na první bolístky. Dokážeme poskytnout svým dětem lásku, pocity jistoty, bezpečí, ale především otevřenou náruč. Vše zvládáme tak nějak automaticky. Příroda to tak zařídila a je to dobře. I když přijdou okamžiky, kdy se cítíme bezradní, vyčerpaní, úsměv, první slůvka, samostatné krůčky, pohlazení či objetí od našeho dítka jsou tím nejlepším lékem.

Proto si milé maminky zasloužíme nejen v tento den trochu pozornosti. Vyražte s rodinkou na výlet do přírody, věnujete se naplno svým dětem i svému manželovi, dávejte si najevo lásku, udělejte si radost malými dárky. Doufejme, že na nás mužské pokolení nezapomene a potěší nás kytičkou, bonboniérou, láskyplným objetím.

Nezapomeňte i na maminky dříve narozené. Vyrobte jim s dětmi milé přáníčko, pozvěte je na besídku, na které jejich vnoučata učinkují, doneste jim kytičku. I vy jim poděkujte za to, jak vás vychovaly. Určitě je to moc potěší.

Zdroj:

http://cs.wikipedia.org

The post Den matek appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.

Publikaci jistě ocení nejen studenti psychologie, medicínských oborů a odborníci v pomáhajících profesích, ale především laická veřejnost.

Knihu můžete zakoupit zde

The post Optimismus, pesimismus a prevence deprese appeared first on MojeBříško.cz - těhotenství, porod, péče o dítě.