Dva měsíce po vašem porodu jsme se odstěhovali do Itálie. Tady jsi Honzíku podstoupil magnetickou rezonanci, která potvrdila tvé onemocnění. Po rozhovoru s neuroložkou, která nám řekla, že nejkritičtější období pro objevení epilepsie a s ní související retardací a autismu je do 12 měsíců, dalším kritickým obdobím je do 24 měsíců.
Dostali jsme recept na lék v případě epileptického záchvatu, který by se mohl objevit a já netušila, jak tuhle dlouhou dobu přežiji jen stále čekat, zda se něco objeví či nikoliv. A my to přežili, epilepsie se neobjevila a ty jsi naprosto v pořádku bez epilepsie. Ta jedna z nejdůležitějších věcí je stále věřit, neklesat na mysli a užívat si přítomnosti. Podstoupil jsi také genetický test, na výsledky stále čekáme, toto onemocnění mám možná i já, ale já nikdy žádné příznaky neměla a nemám, o existenci této nemoci jsem nikdy neměla ani tušení.
Mým jediným symptomem je malé bílé mateřské znaménko, kterému nikdo nedával žádný význam a jedna cysta v ledvině. Možná i já měla problémy se srdíčkem, jen v té době ještě neexistoval ultrazvuk. Vypadáš jako krásný zdravý chlapeček bez jakýchkoliv příznaků, máš pouze pár bílých znamének jako já, vyvíjíš se báječně. Jste s Julinkou skvělá dvojka, neustále se na sebe smějete, občas se tedy dokážete pořádně porvat a někdy spolu dokážete vymyslet pořádné lumpárny.
Ty Juli, jsi pro jistotu také podstoupila genetický test, ale výsledky zatím ještě nemáme, ale dle všech ultrazvuků a kontrol ty jsi naprosto v pořádku a toto onemocnění jsi nezdědila. Tato nemoc je totiž dědičná v 50%.
Tady v Itálii jste již od narození jako opravdové hvězdy. Tady moc dvojčátek není a ještě, když jsou to holčička a chlapeček a k tomu blonďatí a modroocí. Když s vámi vyjedeme na procházku, cítím se jak filmová hvězda, neboť nás vždy minimálně deset lidí, a to nepřeháním, zastaví a zahrnují vás komplimenty. Dokonce dali vaše fotky i do místního kalendáře, byli jsme tu s vámi i v novinách. Teď se chystáme dokonce i do jednoho pořadu v televizi. Máme neustále nabídky na focení různých katalogů. Užíváme si společné plavání a vůbec vše s vámi, jsme moc šťastní.
Máte tu už pár kamarádů, jsou to hlavně dětičky tatínkovo přátel. Všichni k nám vždy rádi zajdou na českou houbovou polévku, klobásky na pivě či nějakou českou specialitu, kterými jsem tu vyhlášená. Ale ovocné knedlíky ty tedy pánům Italům moc nejedou. Všichni jsou vždy rádi, když z Čech přivezeme české pivo, becherovku a lázeňské oplatky.
Letos jsme poprvé pořádali českého Mikuláše s čerty a andělem, zde v Itálii Mikuláš neexistuje, pouze v jižním Tyrolsku, česká babička ušila nádherné kostýmy, pozvali jsme kamarády, kteří maji také dětičky a tatínkové se převlékli, tahle akce měla opravdu velký úspěch, už se všichni nemůžeme dočkat na příští rok. V Itálii existuje Befana, která se slaví 6.1. je to čarodějnice, která nosí dětem dárečky a pokud dětičky trochu zlobili, dostanou od Befany uhlí.
V Itálii se často chodí zapalovat svíčky do kostela. I když nejsem věřící, často tam chodíme všichni s tatínkem zapálit svíčku a vždy děkuji za to, že vás mám. Musím uznat, že velmi často se mi zalijí oči slzami radosti. Jste to největší štěstí, co nás v životě potkalo a je úplně jedno, kde jsme, důležité je, že jsme všichni šťastní.
Pokračování: Příběh o mateřství a životě s dvojčaty 10/12
s manželem Italem a genetickým onemocněním.
Anna S.