Nikdy jsem neslavila svátek Svatého Valentýna… Od letoška ale budu muset. 14.2. 2012 v 17.48 se mi totiž narodila dcera Viktorie. Je to moje první dítě a porod byl v podstatě rychlý a krásný, i když bolestivý, ale to k tomu prostě patří. 14.2. jsem i měla vypočítaný termín porodu podle UTZ a protože jsem nositelka Leidenské mutace (zvýšený sklon ke vzniku trombózy) tak jsem i k témuž dni byla objednaná na preventivní hospitalizaci do porodnice. Ráno jsem tam nastoupila, absolvovala všechna potřebná vyšetření a sepsala se sestřičkami anamnézu. Během vyšetření pan doktor konstatoval, že to vypadá dobře a že druhý den se začne s vyvoláváním porodu, pokud do té doby nezačnu rodit sama. Udělal mi totiž “Hamiltonův hmat”. A opravdu zabral. V půl dvanácté bylo vše potřebné vyřízeno a tak jsem se ubytovala na pokoji na oddělení rizikových těhotenství. Dostala jsem oběd a měla za úkol odpočívat abych byla odpočatá na druhý den na vyvolávání. Snědla jsem oběd, došla jsem se osprchovat a lehla jsem si do postele že si budu číst. Četla jsem si asi pět minut a najednou to přišlo. Praskla mi plodová voda. A tak jsem došla za sestřičkou a ta mě napojila na monitor… To bylo půl jedné. Před třičtvrtě na jednu mi začaly kontrakce. Nejprve cca po 7mi minutách. Voda ze mě stále odtékala. Po monitoru mě ještě na tomto oddělení vyšetřila lékařka a jen konstatovala že porod se opravdu rozjíždí a že se tedy přesunu na porodní box. Zabalila jsem si tedy pár věcí co jsem chtěla mít na porodním boxu s sebou, zbytek dala do velké tašky, kterou mi potom sanitářky odnesly na pokoj na oddělení šestinedělí. Zavolala jsem partnerovi, že rodím aby přijel a přesunula se na porodní box. Tam už na mě čekala porodní asistentka a opět zkontrolovala pomocí monitoru jak se daří miminku. Naštěstí se mu dařilo pořád dobře.
Řekla mi ať si zatím kontrakce prodýchávám a sleduji jak jsou časté a že za chvíli za mnou zase přijde. Kontrakce začaly postupně přicházet pravidelně po pěti minutách a kolem 14ti hodin dorazil partner. Asistentka průběžně kontrolovala jak se otvírá děložní hrdlo a jak se daří miminku. Hrdlo se otvíralo poměrně rychle, ve 14.30 bylo otevřené na 5 cm, tak jsem dostala klystýr a pak jsem se měla chodit často sprchovat teplou vodou, aby se otevírání ještě urychlilo. Před 16tou hodinou už jsem byla otevřená na 8 cm a v 16.30 konečně na 10. Kontrakce už byly opravdu šílené a cítila jsem už hrozné nutkání tlačit. Nastal tedy ideální čas přestat kontrakce popocházením rozdýchávat a začít tlačit. Vylezla jsem na porodní lůžku, asistentka ho upravila k porodu, připojila mi na břicho monitor, aby bylo miminko v průběhu porodu pod kontrolou a čekalo se až přijde další kontrakce a já budu smět poprvé zatlačit. Několik kontrakcí mi trvalo než jsem se naučila tlačit správně dolů do břicha, asistentka i partner mi pomáhali tím, že jsem se o ně vždy mohla zapřít nohama. Po několika zatlačení mi trochu zeslábly kontrakce a tak jsem dostala infuzi s oxytocinem a pokračovalo se dál. Hlavička nám všem dala opravdu zabrat, chvíli jsem si připadala už úplně bez sil, ale najednou se to povedlo, hlavička byla venku, na porodní box přišly dětská lékařka, gynekoložka a dětské sestry a na další zatlačení už bylo venku celé miminko. Když se po chvíli rozplakalo, tak jsem se štěstím a úlevou rozplakala také. V životě jsem nezažila hezčí okamžik. Partner byl také úplně dojatý. Hned za několik minut jsem porodila i placentu. Mezitím lékařka miminko zkontrolovala sestřičky rychle provedly nejnutnější ošetření a pak už mi Viktorku položily na břicho hlavičkou k prsu. Hnedka se snažila se přisát, i když jí to ještě moc nešlo. Ale krásně se u mě zklidnila a mžourala na mě těma nejkrásnějšíma očima. Zaplavil mě neskutečný pocit štěstí…
Po chvíli si sestřičky Viktorku zase vzaly, odvezly ji na novorozenecké oddělení, kde se prohřála na speciálním lůžku a kde ji umyly. Mě mezitím porodní asistentka zašila porodní zranění, to už ale s pomocí injekce mezokainu, takže jsem nic necítila a pak už mě čekala jen hodina a půl odpočinku na porodním boxu, abych byla pod kontrolou než mě převezou na oddělení šestinedělí. Partner tam mohl zůstat se mnou tak jsme mezitím posílali zprávy našim blízkým. Naštěstí nenastaly ani teď žádné komplikace a tak mě před dvacátou hodinou převezli na pokoj na oddělení šestinedělí, kde už jsem se konečně mohla napít a kam mi po chvíli přivezli i Viktorku zkusit opět přiložit k prsu. Tentokrát už jí to šlo pěkně a zkoušela sát. Po hodině ji ale ještě na noc vzali na oddělení novorozenců abych se po porodu vyspala a přivezli mi ji opět ve čtyři hodiny ráno na přiložení, to už mi začínalo téct mlezivo, tak i sání zase bylo lepší. Za mnou v noci chodily gynekologické sestřičky jestli něco nepotřebuji a když jsem potřebovala poprvé na wc, tak šla jedna se mnou, pak už jsem mohla sama. Bylo mi celkem dobře, jen šití trošku bolelo jak přicházelo k sobě.
V osm ráno za mnou potom přišla dětská sestra i s Viktorkou a ukázala mi jak o ni pečovat a pak už jsem ji měla pořád u sebe. V porodnici jsme strávily přesně 72 hodiny a pak jsme směly domů. Prostě když to shrnu tak mám na porod i porodnici samé dobré vzpomínky;-)