Zkušenost doteku v kojeneckém období vytváří důležitý základ pro důvěru a sebevědomí a také schopnost cítit se dobře v sobě samém a ve světě. Zdraví a uvědomělý život jsou typická hesla naší společnosti, která je výrazně orientovaná na tělo.Nedostatek doteků
Nedostatečně vyvinutý tělesný cit, náchylnost ke stresu, závislosti a za nimi se skrývající touhy, ale i poruchy držení těla, které se projevují navenek i uvnitř, obecně cizí pocit vůči vlastnímu tělu a jiným lidem, pravděpodobně velmi těsně souvisejí s nedostatečným tělesným kontaktem a verbálními projevy náklonnosti po porodu a v kojeneckém věku. Děti, které neustále a nadměrně pláčou, zcela automaticky napínají své svaly a stále více se křečovitě stahují, dokud je rodiče nevezmou do náruče nebo neutěší. Tak vzniká začarovaný kruh. Samozřejmě lze předpokládat, že tyto děti, kterým rodiče neposkytují dostatek lásky a útěchy, mají častěji tendenci k poruchám držení těla a ke strnulosti než děti, které mají dostatek útěchy, hlazení a mazlení. Co tedy může člověk udělat lepšího, než podporovat startovní podmínky rostoucích svalů, kloubů a vyvíjejícího se vnitřního života pomocí láskyplných, vědomých doteků a projevů náklonnosti?
Zdroj
Kniha – Bruno Walter, Heidi Velten, Masáže kojenců (Grada,2010)
