Psychický vývoj každého člověka je ovlivňován celou řadou rozličných aspektů, zejména pak interakcí vrozených dispozic a vlivy prostředí.

Samy genetické dispozice (jejich souhrn je označován jako genotyp) se zásadním způsobem podílí na rozvoji rozmanitých psychických vlastností. Během života postupně dochází k aktivaci jeho jednotlivých složek, a to v rámci určitého tempa. Genetické informace jsou zakódovány ve formě genů nacházejících se v chromozomech. Každý člověk má dvě sady chromozomů (jednu z otcovy a druhou z matčiny strany). 

Pravděpodobnost vzniku určité kombinace dědičných dispozic je závislá na partnerském výběru. Ten může být dvojího druhu, hovoříme pak o selektivitě pozitivní (potřeba shody ve sféře rozumové) a negativní (výběr partnera s ohledem na temperament).

Genetické vlohy určují míru pravděpodobnosti rozvoje dané vlastnosti. Její konkrétní varianta je pak označována jako fenotyp (např. citová stabilita), ten závisí na vnějším prostředí.

Genetické dispozice se nutně nemusí v průběhu vývoje lidské osobnosti projevovat stejným způsobem, mohou být méně výrazné a naproti tomu v určité fázi nápadnější. Typickým příkladem je období dospívání, které se vyznačuje tendencemi po osamostatnění se.