Další ze soutěžních příspěvků. Autorkou je Marie Petrikovičová.
Můj nejkrásnější zážitek z těhotenství byl můj 6. porod mé nejmladší dcerky Marušky, která se narodila 10.června roku 2008 v 6.00 hodin v Jincích u Příbrami. Těhotenství probíhalo v pořádku vše bez komplikací a obtíží. Ten den jsem se vzbudila v půl 6 a šla jsem si udělat snídani, kterou jsem ani nestačila dojíst a začaly kontrakce, které byly čím dál tím více silnější. V tom okamžiku jsem šla vzbudit manžela Pavla se slovy: “Pavlíku vstávej, musíme do nemocnice. Rodím!”. Manžel byl v tu ránu na nohou a já jsem šla do obývacího pokoje, kde jsem si sedla na sedačku a volala jsem do nemocnice do Hořovic, kde nám paní dispečerka oznámila, že si musím zavolat sanitku z Příbrami, že Jince nespadají pod Hořovickou nemocnici. Po tomto hovoru se malá Maruška rozhodla, že již dále nechce přebývat v mém bříšku a drala se ven na svět. V tom jako, když utne byly všechny mé děti vzhůru, kromě nejstarší dcery, která bydlí u prarodičů. Jakmile mi řekli, že musím volat do Příbrami, tak jsem si tam volal pro sanitku. Tam mi oznámili, že ji urychleně pošlou. Během dvou minut volal manžel do příbramské nemocnice, že rodím. Začala jsem rodit. Manžel, který pořád mluvil s dispečerkou byl celý nervozní. Což mi moc nepomohlo. Křičela jsem na manžela ať zahodí ten telefon a jde okamžitě odrodit svou dceru, manžel křičel do telefonu na dispečerku, kde je ta sanitka. Pak odhodil telefon a šel mi pomoc odrodit. Ostatní děti chtěli vidět co se děje tak se pokoušeli vniknou do obývacího pokoje, který bránil můj 16 letý syn Jan. Během 10 minut byla Maruška venku a můj manžel za pomoci mých rad přestřihl pupeční šňůru a zavázal. Do té doby jsme čekali na sanitku, která přijela až ve čtvrt na 7. Když přijeli, tak lékař dokončil práci, kterou manžel začal a i s malou mě odvezli do nemocnice do Příbrami. V nemocnici nás obě prohlédli a shledali, že manžel na to, že k porodu nikdy nechtěl se vyznamenal. Pavel k porodu sice nikdy nechtěl, ale teď ne že se jen musel dívat on musel i rodit. Ten den, když za mnou a za malou Maruškou přijeli děti a manžel, tak si z nich půlka nemocnice dělala srandu. Za tento porod doma jsme se s Maruškou dostali do novin a já nevíc dostala velikou kytici růží a nový mobilní telefon s čísly všech porodnic ve středočeském kraji pro případ, kdybych ještě někdy chtěla rodit. Ale tento porod byl poslední-naštěstí.