Posted on

Tímto článkem bych chtěla povzbudit maminky, které se před porodem trápí polohou svého miminka v bříšku.

Byli jsme na pravidelných kontrolách a ultrazvucích v prenatálních zařízeních a vždy nám řekli, že plod je stále hlavičkou nahoru, a že si v bříšku sedí jako hříbeček, stále nám opakovali že je ještě čas a že se miminko ještě může (ale nemusí) otočit do správné polohy.

Když už jsem byla v 35 týdnu a ve všech knížkách jsem četla že teď už je miminko ve správné poloze hlavičkou dolů začala jsem se obávat, že je něco špatně.. ale doktoři přece tvrdili že je ještě čas, říkala jsem si.

Jo říkat si můžu co chci, ale podvědomí – hlavně v noci – pracuje úplně jinak a s jinými fakty. Byla jsem noc co noc vzhůru a přemlouvala miminko že pro nás obě bude lepší, když se sama otočí, že se mi velice uleví a že i ona bude mít příchod na svět pohodlnější. Noční přemlouvání nepomohlo, přešla jsem na cviky, kočičí hřbety, zvedání zadečku, ale ani to nepomohlo.. O to víc moje nervozita (hlavně v noci když jsem byla vzhůru jsem nemohla usnout, protože mi hlavou běhali myšlenky o porodu koncem pánevním) narůstala.

Už nejen v noci ale i ve dne mě pronásledovali můry o komplikovaném porodu. Když jsem začátkem 37 týdne přešla z péče gynekoložky do porodnice, kde jsem se rozhodla rodit (fakultní nemocnice Brno Bohunice) byla jsem na prvních ozvách a prohlídce. Zde mi udělali ultrazvuk a řekli, že hlavička je stále pod žebry.

Také se mě doktorka ptala jestli mi někdo nabídl otočení? Přiznala jsem se, že jsem o tom něco četla na internetu, a že jsem o tom slyšela od kamarádek, a že nejsem rozhodnutá jestli bych do „toho“ vůbec šla. Na to konto doktorka zavolala svého kolegu specialistu a ten si se mnou promluvil o možnosti otočení zevním hmatem – všechno mi dokonale vysvětlil. Jde o to, že se musí provést důkladné vyšetření, aby se ukázala přesná poloha plodu, velikost miminka, umístění placenty na zadní straně a množství plodové vody. Pokud jsou všechny aspekty v pořádku a nic nebrání k provedení zákroku (jako v našem případě) je nutná hospitalizace maminky na jeden den. Měla jsem ještě dva dny na rozmyšlení, protože tento zákrok se dělá nejčastěji v 36-37 týdnu těhotenství. Samozřejmě jsem následující dva dny nemyslela na nic jiného, doma jsem se stále ptala přítele co si o tom myslí a co by dělal v mé situaci. Je těžké něco za někoho rozhodnout a tak mi stále jen opakoval, že ať se rozhodnu jak chci bude při mně stát. Sama pro sebe jsem si řekla že je to vlastně to poslední co můžu pro „násilné otočení“ udělat a pokud to nevyjde zbývá mi jen čekat.

Ve středu jsem tedy nastoupila k provedení zákroku. Nejprve mě udělali 30ti minutový záznam kontrakcí dělohy a srdeční činnosti plodu, jestli je všechno v pořádku a pak mě zavedli na pokoj JIP, kde mě čekala erární košile. Odebrali mi krev a napíchli kanylu pro kapačku. S tou za pár minut přišla sestřička a já musela čtvrt hodiny ležet v klidu – přehrávala jsem si v mysli co se bude dít a jak to bude bolet. Najednou mi začalo víc a víc bušit srdce a začali se mi třást ruce – to bylo následkem té kapačky, protože bylo potřeba uvolnit hlavně břišní stěnu, aby se nerozběhl porod (což se může stát).

Po těch 15 minutách mě převezli na operační sál. Byla tam zima a já jsem ležela jen v té košili na stole a přišel doktor, se kterým jsem v pondělí projednávala zákrok. Ještě si ultrazvukem ověřil, zda je všechno, tak jako tomu bylo před dvěma dny. Beze změny! Nevěděla jsem jestli jsem si to nerozmyslela a měla jsem slzy na krajíčku.

Doktor si nahmatal miminko a jako na dece ho jedním hmatem během asi 20 vteřin točil hlavou dolů. Ještě ho trošku natlačil mezi pánve a bylo po zákroku. Všechno ještě jednou zkontroloval pomocí UZ a řekl hotovo. Nestačila jsem nic říct a jen jsem se usmála a řekla díky.

Převezli mě na pokoj, kde mi dali zase nějakou kapačku na uklidnění a udělali hodinový monitoring zda je všechno v pořádku. Ještě jeden monitoring mě čekal následující den ráno, a když bylo všechno v pořádku mohla jsem jít domů.

Od té doby jsem na sobě poznala, že jsem se uklidnila a snad se i těším až přijde TEN den. Pohyby miminka jsou teď úplně jiné, intenzivnější a častější. Na co jsem nebyla zvyklá je ten tlak na pánve, ale tím vím je všechno jak má být. Všem maminkám, kterým doktoři nabídnou otočení zevním hmatem tento zákrok doporučuji. Není se čeho bát. Jestli půjdou do brněnské nemocnice v Bohunicích k panu doktoru Hrubantovi jsou v těch nejlepších rukách (myslím že není nutné zde rodit aby Vám tento zákrok udělali, ale jistá si tím nejsem)

S přáním příjemného očekání Luck@

Leave a Reply