Posted on

Dne 15. ledna 2010 se v našem tisku objevila zpráva (Lidovky.cz a ČTK), ze které se čtenář do­zvěděl, že „Úřad pro jadernou bezpečnost nepovolí v Česku letištní skenery“, neboť „Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) nepovolí provozování rentgenových letištních tělesných skenerů, protože podle něj vydávají radiační záření a škodí lidskému tělu.“ Další články pak informují o tom, že členské země Evropské unie se zatím neshodují v názoru na zavádění tělesných skenerů na evropských letištích a na tom, zda by EU měla mít v této věci nějaká nová pravidla. Nakonec se 21. listopadu 2010 na Lidovkách.cz objevil i článek „Američané už toho mají dost, nechtějí se ne­chat svlékat skenery“, kde se dočtete, že se lidem nelíbí “svlékání” skenery při letištních kontro­lách, pokud to ale odmítnou „čeká je místo toho osobní a velmi intimní prohlídka. Prezident Barack Obama říká, že pro bezpečnost lidí jsou skenery nutné. Volá však po hledání nějakých šetrnějších způsobů kontroly.“ Zároveň se zde dočtete, že „podle Petera Reza ze Státní univerzity v Ari­zoně se šance, že v letadle exploduje bomba, rovná šanci, že cestující zemře na rakovinu vyvola­nou zářením ze skenerů. Peter Rez vypočítal, že nebezpečí smrti je v obou případech stejné: 1:30 milionům. Vědec navíc tvrdí, že dávka radiace z tělesných skenerů je větší, než výrobci uvádějí.“

Autorům těchto článků jaksi unikl fakt, že světlo světa již spatřila nová generace tzv. terahertzo­vých (THz) technologií, které nám mohou zaručit, že při našem cestování letadly a vlaky nebu­deme ohrožováni plastickou trhavinou, zanešenou do dopravního prostředku teroristy, přičemž se také při bezpečnostních kontrolách vyhneme zdravotním rizikům. V aplikaci takovýchto technologií snad nejdále došla britská společnost ThruVision Systems Ltd, která v roce 2008 představila (tehdy jako pře­vratnou novinku) svoji kameru T500. Terahertzový zobrazovací systém totiž může být aktivní nebo pa­sivní, v našem tisku se však objevují v drtivé většině zatím jen články o aktivní terahertzové aplikaci, o které už v roce 1996 v časopise Vesmír informoval Jan Valenta, jenž tu říká: „Dnešní metoda, patentovaná vědci z AT&T Bello­vých laboratoří, využívá T-záření ve formě krátkých pulzů. Různé materiály re­agují na tyto pulzy různě, takže mění různě časovou obálku (tvar) pulzů. Například voda silně ab­sorbuje T-paprsky, pulzy časově protahuje a dává jim specifický tvar. Většina plastických látek T-paprsky dobře pro­pouští, kdežto elektricky vodivé látky je pohlcují. Konkrétní zařízení pro T-pa­prskové zobrazování využívá jako zdroj T-záření zvláštní miniaturní polovodičové struktury buzené velmi krátkými infra­červenými laserovými pulzy. Čočkou se fokusuje záření do malého bodu, který řádkuje (skenuje) po povrchu vzorku. Druhá čočka sbírá záření prošlé vzorkem. Zvláštní detekční systém pak určí tvar pulzu a počítač jej porovná s daty uloženými v paměti (jinými slovy, popiso­vaná technika pra­cuje v časové doméně, na rozdíl od většiny ostatních zobrazovacích metod vyu­žívajících změny spektrální). Takto je možno určit chemické složení materiálu v každém zkouma­ném bodě.“ (Jan Valenta – Vesmírný laser /Ve světle terahertzů. Vesmír 75, 194, 1996/4).

Koncem 70. let minulého století se objevily první femto­sekundové lasery, aby pak s rozvojem no­vých tech­nologií a sjednocováním optiky a elektroniky našla THz spektroskopie široké uplatnění v mnoha aplikacích. Ale pořád tu jde o uměle generované pulzy. Naproti tomu THz záření, mapo­vané kamerami společnosti ThruVision, nemá nic společného s generováním krátkých pulzů. Pouhých několik let stará THz technologie britské firmy ThruVision Systems Ltd byla ve Velké Británii původně odvozena z průkopnických metod zobrazování v Rutherford Ap­ple­ton Labora­tory (RAL), která dnes spadá pod Radu pro vědu a technologická zařízení, podporova­nou programem Evropské kosmické agentury.

Pasivní terahertzový systém jed­noduše detekuje terahertzové vlny, které vyzařují všechna tělesa. Oproti aktivnímu systému, který využívá „ozařování“, se ve vojenských a bez­pečnostních aplika­cích v posledních ně­kolika letech začal využívat pasivní terahertzový systém, založený na souboru vědeckých po­znatků o molekulárním pohybu (princip takovéto technologie není utajován a je vše­obecně znám, ale konkrétní informace o THz spektrech výrobce obyčejně neposkytuje). Te­rahert­zová kamera pa­sivně snímá (skenuje) terahertzové vlnění a změnou snímaného spektra lze „na­hlédnout“ pod ně­které látky – například pod lepenku či textilie, nebo „prohlédnout“ kouř. Díky tomu lze snadno identifikovat nejrůznější zbraně. Analýzy konkrétních částí spektra pak umožňují celní­kům na letišti snadno zjistit, zda některý z cestujících nemá na těle připevněny plastické trhaviny (na 0,25 THz je největší rozdíl mezi skrytou výbušninou a lidskou kůží v obraze), přičemž takovéto sním­kování umožňuje i bezproblémový venkovní provoz. Zajímavý je fakt, že THz kamera může pro­zkoumat jak statické, tak i pohybující se objekty, a to v dosahu až 30 metrů.

Jak bylo již dříve řečeno, tato technologie je založena na teravl­nách, které vyzařují (jako důsledek molekulárního pohybu) do svého okolí veškeré neživé i živé objekty, přičemž každá látka září na spe­cifické frekvenci. V případě okolím vyzařovaných teravln jde o spektrum záření, kterému lze při­řadit při vhodných zobrazovacích technikách pro jednotlivé specifické frekvence záření jednotlivé barvy. Laická veřejnost z tiskem podávaných informací o letištních kontrolách může nabýt dojmu, že se i zde jedná o ozařování cestujících nějakými paprsky, což je však hluboký omyl. Jedná se zde o prin­cip počítačových zobrazovacích metod, obecně nazývaných tomografické rekonstrukce, použí­va­ných dnes například jak u seismické tomografie, tak u “lékařské počítačové tomografie”, která je též obecně nazývána “výpočetní tomografie” (Computed Tomography) tedy CT. Jistým způsobem tak může být THz záření adekvátní klasickému světlu. Různé vlnové délky světla si totiž lidé po­jmeno­vali jako barvu světla, přičemž každá jedna konkrétní vlnová délka světla je člověkem vní­mána jako jedna konkrétní barva.

Je pravda, že v USA vyvolaly v roce 2010 fotografie z produkce tehdejších letišt­ních ske­nerů, od­halujících lidské tělo, bouři nevole. Takováto zařízení však pracovala na principu “ak­tiv­ního“ zá­ření, tedy na zcela jiném principu než výše zmíněné THz kamery firmy ThruVision, ur­čené dnes pro bezpeč­nostní a vojenské aplikace. Prověřené systémy ThruVison nakonec již schválila i vlivná aliance Big Brother Watch, která bojuje proti kontrolám pronikajícím do soukromí a zabývá se „ochranou občanských a osobních svobod, čímž se snaží obnovit rovno­váhu sil mezi státem a jed­notlivci či rodinou“. Je důležité najít správnou rovnováhu mezi bezpeč­ností a občanskými svobo­dami. A právě nové generace THz kamer jsou v této sou­vislosti označovány za neinva­zivní nejen z hlediska lidského zdraví, ale i proto, že v užívaných zobrazovacích metodách při le­tištních (a pří­padných nádražních) kontrolách nezobrazují intimní detaily lidského těla.

Je pravda, že principy snímání těla v kontrolních skenerech na letištích některých států dosud využívaly tzv. “aktivního“ záření bě­hem screeningu. ThruVi­sion systémy však pracují na bázi pou­hého pasivního snímání přírodní THz energie, vy­zařované lidmi a nejrůznějšími předměty z našeho okolí, nepředstavují tedy absolutně žádné riziko pro lidské zdraví. Takovýmto THz skene­rům mohou být vystaveny i ženy v nejrůznějším stádiu těhotenství, bez sebemenšího zdravotního ri­zika jak pro matku, tak plod, dokonce v případě potřeby (za častého cestování) mohou být vysta­veny terahertzovým kontrolním skenerům opakovaně, a to i v průběhu jediného dne.

Doporučená literatura:
Karel Wágner – Reichenbachovo světlo. Československý spisovatel, Praha 2011

Leave a Reply